Dění v Česku i život každého z nás letos stejně jako v minulém roce ovlivňovala epidemie a s ní související opatření a omezení. Jak k atmosféře ve společnosti v těchto neobvyklých kulisách přispívala média?

Mainstreamová média epidemii reflektovala zpočátku bez účelových manipulací. Ironií však je, že přes neobvyklé respektování žurnalistické etiky došlo k informačnímu chaosu, jenž byl a je způsobený nedostatečnými zkušenostmi s covidem. Nyní média hlavního proudu, snad s výjimkou TV Prima, informují „standardně,“ tudíž preferují zastánce x násobného očkování za každou cenu, aniž by poskytla adekvátní prostor odborníkům s jinými názory.

Společnost se rozdělila na dva nesmiřitelné tábory zastánců a odpůrců očkování. Média si dokonce stanovila, o čem se v souvislosti s nemocí Covid-19 nebo očkováním smí mluvit, a ti jiného než oficiálního názoru v nich nedostávali slovo. O jeden z vrcholů této politiky se postaral portál Aktuálně, který zrušil blogy lékaři Janu Hnízdilovi, advokátce Janě Zwyrtek Hamplové i spisovateli a režisérovi Janu Tománkovi, protože jejich texty „neodpovídají oficiální politice státu a jeho orgánů“. Co říkáte takové ochraně veřejnosti před dezinformacemi, jak se veškeré názory odlišné od oficiálního nálepkovaly?

Tyto praktiky byly v minulosti typické pro prvoplánové totalitní manipulátory. Ukazuje se však, že média manipulující veřejnost ku prospěchu globalistů jsou ještě pokrytečtější, protože veřejnost udržují v iluzi blíže nespecifikované svobody a demokracie, jejichž jménem utahují šrouby cenzury a inovují formy omezování svobody slova lidí, kteří „nejdou s nimi“. Snaha o informační sjednocení v boji s pandemii i za cenu vytěsnění jiných relevantních názorů, je toho důkazem.

Hodně vysokou kartu v diskusích o koronavirových opatřeních vytáhl mikrobiolog Peter Šebo z Akademie věd, který založil petici za povinné očkování proti covidu. Tvrdí, že stát už nemůže nečinně přihlížet a je zapotřebí použít zákon na ochranu veřejného zdraví. V rozhovoru pro Lidové noviny vyzval k ráznému zakročení proti autorům – dle něj – dezinformací, protože jde minimálně o trestné činy ve stadiu pokusu obecného ohrožení. Jejich autory by pokutoval, weby, které jim dávají prostor, by vypnul. Dá se v boji proti neposlušným zajít ještě dál?

Jistěže ano. Vždyť lepšolidé vnímají svobodu slova po svém. Těchto „svobodomyslnějších“ občanů, jak sám sebe charakterizoval senátor Mikuláš Bek, současný ministr pro evropské záležitosti ČR ve vládě Petra Fialy, je v obou parlamentních komorách každým dnem více a více. Je proto nabíledni, že obě parlamentní komory i vláda ve srovnání se svými předchůdci disponují v této kategorii vyšším tvůrčím potenciálem. Třeba i na vědecké bázi, o níž byl údajně opřen vědecký komunismus, jenž byl základem ideologického vývoje totalitního státu. Kdo ví, možná se toho ujme paní ministryně Helena Langšádlová a pak se nebudeme stačit divit.