Zdražování probíhalo v podstatě pořád od rozpadu federace, jen šlo ruku v ruce se zvyšováním reálných mezd. Letošní rok se prý zapíše do historie nejprudším propadem reálných mezd. V tomto čtvrtletí navíc v Česku nastává největší zchudnutí ze zemí OECD. „Průměrná česká reálná mzda se podle našeho odhadu propadne o drtivých 8,3 procenta,“ upozorňuje analýza Víta Hradila, hlavního analytika společnosti Cyrrus, která obchoduje s cennými papíry. Co na to říkáte, pane docente?

Samozřejmě mě to netěší. Hlavně proto, že jsme si to z velké části způsobili sami. Je to výsledek špatné politiky současné vlády. Ta až příliš dlouho váhala a k řešení přistoupila, až když už bylo pozdě. Blíže o tom v dalších odpovědích.

Každému zaměstnanci tak bude chybět k dorovnání předpokládané životní úrovně asi 40 tisíc korun. Podle analytiků se vracíme do roku 2018. Není jiná volba? 

Kdybychom se vrátili jen do roku 2018, tak by to ještě nebylo tak hrozné. Cožpak se nám tehdy žilo špatně? Obávám se ale, že to bude horší, zejména pro některé kategorie občanů. Nůžky mezi chudými a bohatými se opět rozevřou. Cestu k jiné volbě jsme si již předem uzavřeli přijetím „Zeleného údělu“ v režii německé Energiewende a lehkomyslným postojem k sílícímu konfliktu na Ukrajině. Té válce se dalo zabránit rozhodným postojem mezinárodního společenství a vynucením míru za spravedlivých podmínek pro obě strany. Cožpak by přeměna Ukrajiny v původních hranicích ve federativní stát s vysokou autonomií ruskojazyčných oblastí po vzoru Bosny bývala byla nějakým novodobým Mnichovem? Alibistická vyjádření týkající se případného členství v alianci a nedůsledné vyžadování dodržování Minských dohod napomáhala vyostřit konflikt a dala Putinovi záminku k agresi. Nemohu tvrdit, že v případě míru na Ukrajině by nebyla inflace a ceny energií byly jako v roce 2019. Nicméně k tak razantnímu navýšení by nedošlo.

Nejsem optimistou ani pro příští roky. Krkolomné řešení v podobě zastropování cen energií a windfall daně je velmi náročné na státní rozpočet, a jeho nezbytná konsolidace se v dalších letech projeví i na životní úrovni obyvatelstva. My necháme energetické firmy vydělat díky nesmyslným maržím, pak jim zisky sebereme v rámci mimořádného zdanění, abychom vzápětí jim i občanům mohli kompenzovat ztráty. Čili tento nelogický koloběh peněz směřuje pouze k tomu, aby se vlk nažral a koza zůstala, pokud možno, celá díky deficitu státního rozpočtu. Proč stát nevyužije svého majoritního podílu v polostátní firmě ČEZ a nebude nabízet elektřinu za cenu s obvyklým ziskem domácím odběratelům? Odpověď je celkem jednoduchá. Musel by se odstřihnout od špatně nastaveného „jednotného“ trhu EU a nabízené nízké ceny by zvýhodnily výrobce elektřiny z fosilních zdrojů a potopily Green Deal. Co se týče trhu s plynem, ten je z velké části paralyzován hybridní válkou mezi Západem a Ruskem, přičemž se jej obě strany snaží využít jako zbraň, na úkor zbytku světa. Ani zde není prognóza příznivá. Bez levného potrubního plynu z Ruska budou ceny v důsledku vyšších nákladů a převisu poptávky vyšší než v minulosti, navíc očekávám velké kolísání, protože těžaři z OPEC rozhodně nesdílejí liberálně demokratické hodnoty Západu a využívají svého monopolního postavení k manipulaci s cenou.     

Očekává se, že v letech 2022 až 2024 naroste počet krádeží, spotřeba alkoholu, počet rozvodů, sebevražd i mladistvých mimo školu. Jsou to legitimní úvahy nebo jsou to spíš individuální záležitosti?

Je to jen předpověď, která ovšem má logiku. A není to jen díky energetické krizi, ale i rostoucí migraci. Nelze očekávat, že všichni příchozí jsou andílci. A ne všichni se chytí na trhu práce. Na ty „neintegrované“ čekají s otevřenou náručí místní gangy, provozovatelé prostituce a dalších aktivit za hranou zákona či veřejné morálky.

Co se týká lidí, kteří se propadají do chudoby, číslo sice roste, ale není to věc, která by prý ohrozila fungování společnosti. Krize dopadá nyní na lidi, kteří se měli špatně už dříve. Myslíte si, že opravdu nejde o trend, který by nějak fungování společnosti ohrozil?

Otázkou je, co se myslí pod pojmem „fungování společnosti“. Myslíme-li tím kapitalismus, ten vskutku ohrožen není. Naopak ten s chudobou počítá, chudoba je nedílnou součástí jeho fungování. Chudoba je totiž pojem relativní, bez chudých by nebyli bohatí, a ti jsou beneficienti kapitalismu.