Zatímco na začátku dvacátého století tvořilo obyvatelstvo Evropy čtvrtinu celkové světové populace, nyní je to už jen desetina. Obavy z přelidnění planety vyvolává dramatický nárůst obyvatelstva v Africe či v Asii. Míra porodnosti ve většině afrických států dosahuje šesti až sedmi dětí narozených jedné ženě, v Evropě zdaleka nedosahuje ani dvou. Co pro svět, ale především pro Evropu může „přemnožení“ v jiných částech planety znamenat?

Situace se bude samozřejmě jenom urychlovat. Zmíněné kontinenty budou mládnout a Evropa bude stárnout. To je fakt, s nímž nikdo nic nenadělá, to těžko můžeme ovlivnit. Jde o ožehavé věci, které vyřeší jedině vývoj. My tam nemůžeme zajet a říci jim: „Nemnožte se.“ Stejně jako nemůžeme říci našim lidem, aby se množili. Už je to tak, že si naše ženy a naše rodiny našly jinou cestu. Upřednostňují sebeprezentaci před tím, mít děti, protože to je ekonomicky náročnější a z tohoto důvodu je nás málo. U nás je index porodnosti asi 1,4, což je prachbídné, když zapotřebí je minimálně 2,1 dítěte, abychom alespoň trochu rostli. V afrických a asijských rodinách nedošel vývoj k tomu, aby si ženy uvědomily tak jako ty naše ženy, že těhotenství jim ničí krásu. K takovému uvědomění tam nedošlo a těžko dojde.

Je to složitá situace, s níž se budeme potýkat, ale řešit ji bude někdo jiný. Jak říká sir David Attenborough, buď to budou řešit lidé, to znamená dojde k válce, nebo to bude za nás řešit příroda, což bylo vždy. Oboje varianty v dějinách vždy byly. V minulosti se objevovaly nejrůznější pandemie, ať už to byly cholery, španělské chřipky nebo cokoli, kdy si příroda sama řekla, no tak dost, to už neunesu. Ale že by to řešily vlády nějakým stanovením nebo vymezením, to prostě nejde. To jsou ožehavé otázky, k tomu se chce málokdo vyjadřovat, politici nejméně. Takže se to řešení bude neustále oddalovat, až dojde k tomu nejhoršímu. Ale za to nejhorší považuji obě dvě zmíněné varianty.

Není ale ta válečná hrozba mnohem reálnější ve světle toho, že s bojem proti pandemiím pomáhá vyspělý svět, takže zásahy „přírody“ do lidské populace jsou nutně mnohem menší než v minulosti?

Vyspělý svět chce pandemie řešit, čímž se situace de facto zhoršuje. Naše civilizace dělá spoustu kontraproduktivních věcí. Často hovořím o našem způsobu léčení, o způsobu používání antibiotik, která na jednu stranu zachraňují spoustu životů, ale v důsledku se to pak obrátí proti nám. To je totéž. Budeme řešit pandemie, ale příroda si najde zase cestu a bude to vždycky zhoršovat.

Mnohem více než o strmém růstu počtu obyvatel na některých kontinentech se mluví a píše o tom, jak jsme zemím bývalých kolonií „ublížili“. Je namístě se tímto způsobem ohlížet do minulosti?

O tom mluvím velice často a je to tak. Při objevování světa, kdy už tenkrát před těmi pěti šesti lety byla zahájena globalizace, jsme ten svět dobývali. Ale dobývaly ho jen určité země, které byly na tu dobu vyspělé, a ty řešily věci z dnešního pohledu bezohledně, ale z tehdejšího tak, jak to tenkrát bylo vhodné. Když ty historické události hodnotíme dnešním pohledem, tak je pochopitelně hodnotíme jinak, než je hodnotili tenkrát. Tenkrát byla spousta věcí normálních. Ale samozřejmě je třeba uznat, že jsme jim ubližovali a ublížili, rozkradli jsme je a ničili jsme je fyzicky i duševně. Ale neustále říkám, že teď se karta obrací. A my se v tom svezeme s celou západní Evropou, která si je kolonizovala a my jsme třeba jen nečinně přihlíželi.

Když některé evropské země v minulosti svým bývalým koloniím ublížily, je teď na Evropě, aby se snažila to jejich potomkům nějak vynahradit?

Můžeme to tak brát a oni to tak možná i berou. Směřují k tomu různé omluvy politiků za posledních deset let, kdy se omlouvají určitým státům i některým lidským rasám za otroctví nebo Eskymákům za způsob chování k nim. Například ve Spojených státech vyplácejí indiánům odškodnění za tu zabranou půdu. To jsou znamení, která nasvědčují tomu vnímání, že jsme jim ublížili, že jsme jim něco ukradli, sebrali, a to bude zřejmě pokračovat dál.

Co až se lidé ze zemí Afriky a Asie zvednou ze svých domovů a ve výrazně větším množství než dosud se vydají do Evropy? Co se pak bude dít?

Když se zvednou, tak je po nás. Jako když v desátém století došlo k velkému pochodu, také do Evropy, také z východu, situace se může opakovat. A opravdu nevím, jak to budou politici potom řešit. Vždyť se mohou zvednout kdykoli. To, co sledujeme teď, je stav, kdy se teprve začínají zvedat. Ale pak se mohou zvednout všichni.

Je něco, co by je od cesty do Evropy „za lepším“, jak to vnímají, odradilo?

My jsme do toho světa šli také za lepším. Conquistadoři a ti všichni šli také za lepším. Byli to příslušníci střední nebo nižší šlechty, hidalgové, pro něž už ve Španělsku nebylo místo, tak se vydali do světa, do Ameriky, aby si tam nahrabali zlato a stali se jim rovni. Šli tedy také za lepším a dobyli třeba celou Ameriku. Je tu snaha, abychom jim pomohli na jejich území a odlákali je od migrace k nám. Jenže to je skoro neřešitelné, protože politická situace v jejich zemích tomu brání, neboť veškeré pomoci si mezi sebou rozkrade tamní elita a k lidu se nikdy nedostane.

Z hlediska antropologického, v čem jsou Arabové, Afričané a další migranti, kteří se už téměř dva roky hrnou do Evropy, odlišní a existuje něco, proč bychom se jich měli obávat?

Všichni jsme si rovni, ale stejní nejsme. Oni pocházejí z jiných kulturních areálů, v nichž jsou jejich způsob chování i jejich kultura patřičné, vyvinuly se tak. Například šaría. Dospěli k ní, rozhodli se pro ni a my nemáme žádné právo u nich šaríu zakazovat, i když se nám zdá odporná. Je to jejich volba, kulturní, historická. Můžeme se na to dívat, že je to špatně, ale pro ně to je dobré, vybrali si to, tak proč ne. Něco jiného je zatahovat šaríu mezi nás, protože my jsme k ní nedospěli.

Podobně je to třeba s ženskou obřízkou v Africe. Z našeho hlediska je odsouzeníhodná, ale je to zase jejich volba. Je to vlastně kulturní fenomén, který tam patří, tak ať si ho mají. My jim to nemůžeme zakazovat, i když se nám to nelíbí. To je, jako kdybychom indiánům zakazovali tanec slunce, že si rozřezávají kůži na prsou a za ni se nechávají vyvěšovat. To je také velice bolestivé a z našeho hlediska je to způsob mučení, ale je to součást jejich kultury. Když přijedu k indiánům, tak mi automaticky nerozřezávají ramena. A u nás se to taky nedělá, ale tam to prostě patří. Ale samozřejmě kdyby indiáni přijeli sem a začali by nám rozřezávat ramena, tak by se nám to asi nelíbilo. To je to samé. Souhlasím s tím vším, co oni mají. Ale pochopitelně když dochází k míšení kultur, tak může docházet k tragédii. Bohužel, celosvětový vývoj k tomu spěje.