Především v Moravskoslezském kraji, ale nejen v něm, má vedení významných ocelářských i strojírenských společností velký strach z udělení statutu tržní ekonomiky Číně Evropskou unií, což by mohlo zlikvidovat jejich export a následně pak celou výrobu. Pro průmyslové oblasti v Česku by to znamenalo mimo jiné i ohromnou nezaměstnanost. Nakolik se toho máme obávat, a co česká vláda může proti tomu dělat, podle vašeho názoru? 

Pro nás v Moravskoslezském kraji by to znamenalo opravdu velký problém. O práci by mohlo přijít 15 tisíc zaměstnanců přímo z výroby, a pokud bychom počítali i přidružené obory, tak by se to dotklo až 45 tisíc lidí. Jediným správným řešením je podle mne rozumná celní politika, která by zabránila dovozu čínské oceli, jež je výrazně levnější než ta evropská. A to především z toho důvodu, že při její výrobě se v Číně nemusí dodržovat řada limitů a ekologických opatření jako u nás. Hovoří se o tom, že tam je skutečně tak vysoká nadprodukce oceli, že by hravě pokryla celoevropskou potřebu. A jelikož je to problém celého starého kontinentu, tak by se měl i na celoevropské úrovni řešit.

Samozřejmě vláda by měla v této záležitosti razantně vystupovat a podpořit i naše odboráře, kteří nedávno cestovali do Bruselu protestovat proti udělení statutu tržní ekonomiky Pekingu. V tomto případě bychom si mohli vzít příklad z USA, kde se platí někdy i více než stoprocentní cla za dovoz určitých výrobků. Ohledně tohoto problému tak moc nesouhlasím s názorem pana prezidenta Zemana, že tržní ekonomikou je ta země, kde více než 50 procent firem je v rukou soukromých vlastníků. My proti dovozu čínské oceli na naši krajské úrovni vystupujeme, naše názory zveřejňujme a teď je důležité, aby začala v tomto směru něco zásadního podnikat i česká vláda.

Kauza útlumu Ostravsko-karvinských dolů (OKD) se táhne už řadu let. Podle posledních informací by se měl v březnu uzavřít nejztrátovější Důl Paskov, kde ale vedení OKD nechce vyplatit horníkům slíbené odstupné. Vláda prý také uvažuje o začlenění některých šachet do státního podniku Diamo. Tento problém se určitě dotkne vás i celého Moravskoslezského kraje. Jaké řešení budete podporovat?

V současné době se hledají zájemci, kteří by mohli část OKD koupit. Ti budou mít především zájem o zdravé, nezadlužené provozy, na nichž by mohli profitovat. To by bylo řešením, jak najít jeden zdroj příjmů. Tedy nalézt strategického partnera, který by pomohl zlepšit nedobrou ekonomickou situaci OKD. Pak zůstává ještě otázkou, co dále udělat s těmi utlumovanými šachtami. V tomto případě jsem přesvědčen, že se to neobejde bez veřejných financí, protože tak to fungovalo i v jiných evropských zemích. My jsme se už asi před rokem bavili na tripartitě o tom, aby některé doly převzal státní podnik Diamo, ale v tomto ohledu se zatím ze strany vlády nic nedělo. Proto jsme potom požádali vedení OKD, ať zpracuje studii na téma, jakým způsobem minimalizovat potřebu státních peněz na financování útlumu těžby. Ten dokument je už hotový. Nedávno také Diamo přišlo s návrhem na odkup některých šachet. V jakém stadiu realizace je ale teď tento záměr, bohužel nevím, nemám o něm zprávy.

Nedávno jsem například ministerstvu průmyslu i navrhoval, aby zpracovalo harmonogram útlumu těžby Ostravsko-karvinských dolů do roku 2025, ať je zřejmé, kolik financí bude třeba pro to každým rokem vyčlenit. Je také nezbytně nutné, aby vláda rozhodla, jak s nevytěženými ložisky uhlí dál naložit. Jestli se šachty zasypou, zlikvidují, anebo se jen zakonzervují. Dnes je těžba drahá, ale nebudeme to uhlí potřebovat například za 20 či 50 let? 

Parlament schválil nedávno rozpočet na tento rok se schodkem 60 miliard. Loni skončilo hospodaření státu dokonce výrazným přebytkem, o něco vyšším než těch zmíněných 60 miliard. Souhlasíte s prezidentem Zemanem, že by se mělo za této příznivé situace více vložit do investic, ze kterých může v budoucnu pak stát profitovat? Jak vlastně rozpočet hodnotíte, v čem je správný, a kde naopak mohou být zásadní nedostatky? Jste například spokojen s podporou vědy a výzkumu?

Ta snaha více investovat do výzkumu tady existuje, i když není tak výrazná, jak jsme plánovali v minulých letech, kdy jsem byl členem Rady vlády pro tuto oblast. Já sám budu určitě podporovat výzkum a inovace u projektů, kde je předpoklad, že se brzy dostaví finanční efekt. 

Co udělat s tím rozpočtovým přebytkem, to je jistě otázkou k zamyšlení. Já například nemám rád dluhy a idea na umoření našeho státního dluhu není vůbec špatná. Na druhé straně souhlasím s tím, aby se finance vložily tam, kde se nám mohou v budoucnu vrátit, a to je bezesporu věda, inovace a také vzdělávání. Na podporu těchto oblastí bych část rozpočtového přebytku určitě využil.  

Premiér Sobotka chce uspět u voličů v parlamentních volbách v příštím roce i zavedením progresivní daně. Naopak naprosto odmítá zrušit daň z dividend, jak to navrhuje ministr financí. Co si o těchto návrzích myslíte?

Já jsem přesvědčen o tom, že čím méně daní, tím lépe. Myslím si, že vyšší daně mají také přímou souvislost s nárůstem byrokracie, protože jejich výběr a přerozdělení pak musí kontrolovat více lidí, a to jsou samé neproduktivní činnosti. Já bych je minimalizoval. Žil jsem nějakou dobu v USA a tam jich moc není, byť jsou někdy hodně progresivní. Ta jejich progresivita se ale tolik netýká střední třídy jako u nás, kde už delší dobu tahá za kratší konec. Mám na mysli inženýry, techniky, učitele, lékaře a podobně. Velcí podnikatelé jsou na tom líp, řadu životních nákladů si mohou vyřešit při podnikání a vhodným způsobem si je odepsat. Zaměstnanci takové možnosti nemají. Česká republika také trpí tím, že ty nejlepší mozky nám utíkají do ciziny, a pokud ještě zvýšíme daně, tak je tady už vůbec neudržíme. Potom nevím, s kým tu průmyslovou revoluci budeme dělat…

Jak, coby krajský hejtman, hodnotíte práci ministra dopravy Dana Ťoka? Před nedávnem ho například vyzvala k rezignaci Asociace krajů ČR za to, že v příštím roce nechce přispět krajům na opravy silnic 2. a 3. třídy. A v Moravskoslezském kraji je například stále problém s napojením páteřní silnice vedoucí z jiných moravských krajů na tzv. prodlouženou Rudnou v Ostravě, což se táhne už několik let a komplikuje to život statisícům lidí. Co k tomu říci?

To tvrzení Asociace krajů není až tak zcela pravdivé a já bych se přimlouval za to, ať k takovým politickým prohlášením v budoucnu už nepřistupujeme. Pan ministr před několika dny u nás byl a věřím, že se i na opravách silnic nižších tříd spolu domluvíme. Ta snaha z ministerstva tady je.

Problém s prodlouženou Rudnou je opravdu děsivý, jelikož nejfrekventovanějšími ulicemi v Ostravě denně projíždí asi 30 tisíc aut, proto také k nám ministr Ťok přijel. Snažíme se najít řešení a určité varianty už tady jsou. Ale největším problémem je naše současná legislativa, kdy někteří majitelé pozemků mohou zablokovat i projekt s důležitým veřejným zájmem a těžko se s tím dá něco udělat. My teď pracujeme na dohodě, ať ve výstavbě můžeme pokračovat dál, avšak detaily bych zatím k tomu nechtěl sdělovat.

Ministerstvo financí i vláda před několika týdny „objevily Ameriku“ a v médiích jsme si mohli přečíst prohlášení jejich členů, že Česká republika by měla začít něco dělat se strukturou ekonomiky, kdy 80 procent hrubého domácího produktu (HDP) u nás vytvářejí zahraniční firmy. Tedy upozornili na skutečnost, o které někteří renomovaní ekonomové hovoří už delší čas. Co by tedy bylo nutné k tomu provést v nejbližší době i na krajské úrovni, aby se tento nepříznivý poměr začal pomalu otáčet?

My ten problém už delší dobu řešíme a chceme vybudovat společně s městem Ostrava moravskoslezské inovační centrum. Máme k tomu už i připravené memorandum. Bude to taková analogie k jihomoravskému inovačnímu centru a máme v úmyslu se zaměřit na podporu firem, které se budou orientovat na nové technologie, jako IT, mechanotronika, nanotechnologie nebo medicínské inženýrství. Těch mladých talentovaných odborníků s dobrými nápady je u nás dost a my je chceme dostat sem k nám, aby zase neutekli do zahraničí. Je to také snaha o podporu firem, které se zabývají vývojem nových technologií nebo vyrábějí „koncové“ moderní výrobky. Aby u nás nefungovaly jen montovny, kterých je v Česku bezpočet. Některé progresivní firmy s takovým zaměřením už v Moravskoslezském kraji působí a těm budeme pomáhat i se vzděláváním lidí.

Druhým úkolem bude propojit tři veřejné univerzity s výzkumnými centry a hlavně s firemní sférou, aby se výsledky výzkumu a užitečné inovace dostaly co nejdříve do běžné výroby.

Trochu navážu na vaši předchozí odpověď. Obecně se v průmyslu očekává spíše úbytek pracovních míst vzhledem k novým technologiím, robotizaci a podobně. V Německu je už v přípravě známá koncepce tzv. Industrie 4.0. Jsme na takovou situaci vůbec připraveni? Kde budou za pět a víc let lidé mít k dispozici pracovní místa, pokud se „na počet lidí“ průmysl výrazně zredukuje? Domníváte se, že by se tímto problémem měli zabývat i hejtmani v nejprůmyslovějších krajích ČR?

Nemám informace ani obavy, že by další stupeň modernizace způsobil někde závratnou nezaměstnanost. Výzkum, vývoj, marketing i samotný prodej zatím nenahradíte použitím robotů. Ti lidé se jen přesunou jinam, žádná umělá inteligence nevymyslí ani nezajistí do detailu celý projekt. V některých odvětvích se bude také ten lidský faktor cíleně podporovat, jako například při ruční výrobě tradičních značek. Určitě se nebude opakovat situace z 19. století, kdy dělníci rozbíjeli stroje. Víte, já té nové koncepci „průmyslu 4.0“ neříkám revoluce, ale evoluce, tedy postupný rozvoj – a s ním se bude vyvíjet i ta pracovní síla. Navíc technické inteligence a vůbec zaměstnanců v průmyslu dost ubývá, takže opravdu nemám strach z nějakého dramatického poklesu zaměstnanosti.

Někteří ekonomové varují, že se opět přibližujeme globální finanční krizi. Poukazují přitom zejména na Itálii. Na Evropskou unii bude mít také neblahý vliv brexit. Může to ve světové ekonomice a finančnictví opět „bouchnout“? Které scénáře jsou podle vás reálné, a dokáže se EU na něco takového vůbec připravit?

Já nejsem finanční analytik, takže těžko budu něco hodnověrně předpovídat. Nakonec tu poslední bankovní krizi neočekávala v takovém měřítku ani řada renomovaných ekonomů. Myslím si ale, že průmyslové státy s moderní koncovou výrobou přečkaly tu krizi poměrně dobře. Prostě se domnívám, že když člověk něco vytváří-vyrábí a je schopen se přizpůsobit moderním trendům, tak na to většinou nemůže doplatit.