Dalo se čekat rozhodnutí z minulé neděle, že druhou největší švýcarskou banku Credit Suisse, která vznikla v roce 1856, převezme její větší konkurent UBS, což je součástí státem podporované záchrany této banky? 

Ne nadarmo se o některých bankách říká, že mají status „příliš velká na to, aby padla“. Některé banky prostě nepadají, protože při náznaku problémů jsou ihned přebírány bankami jinými. Ostatně my to známe od nás od IPB. Nebylo to tedy vůbec překvapivé. V zásadě takové banky lze i celkem snadno identifikovat. Říká se jim také banky „systémové“ a třeba ČNB je má definované tak, že jejich bilance přesahuje 10 % všech aktiv celého bankovního sektoru.

Americká centrální banka FED doprovodila své oznámení o zvýšení sazeb pouze o 25 bazických bodů prohlášením, že bankovní systém USA je zdravý a odolný. Byly krachy bank Silicon Valley Bank (SVB) a Signature něčím nepodstatným a zcela výjimečným, co o zdraví bankovního systému v USA pranic nevypovídá?

Vůbec ne. Pokud jste si mysleli, že už nějaký ten den jste o bankách a jejich pádech mnoho neslyšeli, a proto je bankovní krize zažehnána, pak řada finančníků si myslí něco docela jiného. Zmíním třeba generálního ředitele investičního fondu Man Group Luka Ellise, jenž své názory ventiloval veřejně na konferenci tiskové agentury Bloomberg zaměřené na svět financí, která názor tohoto významného finančního hráče okamžitě roztroubila do světa. A tím klid opět skončil. Luke Ellis považuje za ohrožené především menší a regionální banky v USA a menší banky v Británii.

O bankách v eurozóně nemluvil, ale možná jen proto, že sám je zasazen do anglosaského světa. Já však evropské banky – zejména ty menší a regionální – považuju za zrovna tak ohrožené, a to ze dvou důvodů. Zaprvé, pohyb úrokových sazeb do záporných hodnot, jejich následné zvýšení, a také míra inflace, což je to ono, co vyvolává a bude vyvolávat problémy banky, jsou v eurozóně extrémnější než v USA. A zadruhé, zdá se, že státní autority v Evropě si méně připouštějí a méně chápou podstatu stávajících problémů.