Ve volbách do Senátu kandidujete za hnutí ANO v obvodu č. 24, který zahrnuje Prahu 9. Co byste v Senátu pro devátý pražský obvod chtěla dobrého udělat?

Nekandiduji v komunálních, ale senátních volbách. Občanům Prahy 9 chci nabídnout to, co budu prosazovat pro všechny. Budu usilovat o prohloubení systému ochrany dětí, právo na důstojné stáří a ochranu seniorů, posílení kvality školství a role učitele, zlepšení kvality a systému našeho zdravotnictví. Svým působením chci posílit i dobré mravy v Parlamentu ČR. Pokud se stanu senátorkou, dostanou občané šanci navštívit senátní kancelář na obvodě Prahy 9, kde můžeme společně hledat cestu k řešení problémů.

Čím byste se v horní komoře Parlamentu chtěla zabývat, případně jaká oblast výboru by vám byla nejbližší ?

Předpokládám, že přínosem díky mým dlouholetým zkušenostem a znalostem mohu být výboru pro sociální a zdravotní politiku a výboru pro záležitosti EU, vzhledem k mému dlouholetému členství v představenstvu bruselské organizace pro ohrožené děti Missing Children Europe.

Vystudovala jste vysokou ekonomickou školu, pracovala jste v bance. Podle mediálních pramenů jste prý měla tehdy velmi dobré postavení - byla jste jazykově vybavená a vydělávala i dost peněz, a přesto se rozhodla tuto práci opustit a šla jste pomáhat opuštěným, týraným a zneužívaným dětem. Co vás k tomu vedlo?

Vždy mě vadilo týrání dětí, seniorů, zvířat, vandalismus… V minulém režimu nebylo možné vybudovat neziskovou organizaci, to se mi podařilo až v roce 1993. Nejprve jsem založila Nadaci Naše dítě, po několika měsících ještě občanské sdružení Linka bezpečí, které mohlo na rozdíl od nadace přijímat dotace ze státního rozpočtu na část provozních nákladů a zbytek dofinancovala nadace. Moje dvacetiletá činnost v neziskovém sektoru přinesla hmatatelný užitek tisícům ohrožených dětí. Vybudovala jsem dvě aktivní organizace na ochranu dětí v ČR. Angažuji se i mezinárodně v prosazení změn, které pomohou pohřešovaným a komerčně zneužívaným dětem v ČR, ale i celé Evropě.

Je rozdíl mezi tím, jak vypadala péče o opuštěné a zneužívané děti před pětadvaceti lety a jak nyní? Pokud ano, v čem je ten rozdíl nejpatrnější?

Obávám se, že velký posun v oblasti ochrany dětí jsme za pětadvacet let neučinili. Statistiky týraných dětí neklesají, přibývá psychicky týraných dětí, kvůli bezohledným rodičům, kteří mají své děti jako rukojmí v rodičovských sporech o děti. Na jedné straně nám chybí zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, na druhé straně je nepochopitelná tendence zavírat Klokánky Fondu ohrožených dětí, jehož vybudování stálo velké úsilí a většina Klokánku odvádí poctivou práci pro děti ve složitých životních událostech a často i velmi nezodpovědných rodičů. Soudní jednání týkající se dětí nemají žádnou prioritu. Znalecké posudky často nepotvrdí ani nevyloučí posuzovanou skutkovou podstatu. Děti jsou často na základě soudního rozhodnutí ponechávány, či vraceny do rodin rodičů závislých na alkoholu či drogách a rodičů bez rodičovské zodpovědnosti.

V jednom z televizních dokumentů jste říkala, že by se nikdo neměl vymlouvat na své dětství a vzpomínat celý život na staré křivdy. Jenže mnoho dnes již dospělých lidí právě své neradostné dětství neumí spolknout a uzavřít. Nemůže právě tento moment rozhodovat o tom, jak se rodič na své dítě dívá, jak s ním zachází?

Každý z nás si nese část genetické výbavy od svých předků. Některé geny vítáme, s jinými se pereme celý život. Děti, které jsou rodiči ponižovány nebo dokonce psychicky týrány, mají v životě narušené sebevědomí a často i důvěru k lidem. Nejlepším výchovným prostředkem jsou rodiče, kteří jsou svým dětem oporou a pozitivním příkladem a kteří své děti milují a správně je vedou životem.

Podle předvolebních preferencí je u voličů již delší čas jedničkou hnutí ANO Andreje Babiše. Čím podle vás Andrej Babiš u lidí tak „boduje“? A proč kandidujete právě vy za tuto stranu?

Pan ministr Babiš je pro mne politik, který je velmi pracovitý a přímý. Jsou za ním transparentní podnikatelské úspěchy a je typem strategického politika. Kandidatura za hnutí ANO mi byla nabídnuta a doufám, že důvěru hnutí ANO nezklamu.

Senát je přímo provázaný s Poslaneckou sněmovnou, odkud chodí schválené zákony na posouzení senátorům. V minulých dnech se ale poněkud zdlouhavě koalice s opozicí přela o služební zákon, nebyla přitom nouze o hádky. Jak se díváte na takovéto sněmovní pře?

Nekonstruktivní debaty a sněmovní hádky pravicové opozice s koalicí jsou téměř každodenním obrazem televizních stanic a berou daňovým poplatníkům důvěru v politické strany a politiky samotné. Vadí mi, že politici nehlasují v souladu se svým přesvědčením a svědomím, ale na základě stranické strategie a discipliny.

Váš bývalý manžel Antonín býval v devadesátých letech ministrem dopravy a obrany. Při vyslovení jeho jména si ale lidé hlavně vzpomenou na případ prostřeleného letadla. Čím si vysvětlujete, že si lidé hlavně pamatují tento incident a pak také to, že se věnoval astrologii?

Byla jsem účastníkem letu, kde jsme měli všichni štěstí, že jsme přežili. Byla jsem svědkem toho, co se na palubě letadla přihodilo. Jednalo se o cestu mého manžela na pozvání švédského ministra obrany do Stockholmu. Bodyguard, který seděl v zadní části letadla, nešťastnou náhodou prostřelil letadlo. Služebně náležel Ministerstvu vnitra a nikoliv obrany. Událost se odehrála v létě a dlouho se hodila jako otvírák bulvárních novin. Doufám, že orgány činné v trestním řízení dávno tuto kauzu transparentně ukončily. Manželovi křivé obvinění, vleklé a neprofesionální vyšetřování ale ublížilo a do jeho předčasné smrti se mu přitom nikdo neomluvil!

Znepokojuje vás dění na Ukrajině? Co si myslíte o roli Ruska v ukrajinské krizi? Hrozí tam podle vás válka?

Dění na Ukrajině mě velmi znepokojuje. Je mi líto, čemu musí ukrajinští občané čelit. Mám obavy, aby ruské mocenské zájmy nenarůstaly a dále se nešířily. Cítím absenci politiků, kteří by dokázali vést jednání s prezidentem Putinem k ukončení hrubého násilí vůči Ukrajině, jež se může velmi snadno rozšířit do dalších zemí.