O čem podle vás svědčí „aféra“ s Orientálním ústavem, kdy chtěli lidé z ústavu vydat sborník o islámu, v němž měli být zastoupeni i jeho odpůrci, ale podle jejich svědectví Orientální ústav vlastně nikoho z odpůrců neoslovil – pouze vás?

Dodatečně jsem se dověděl, že oslovili Romana Jocha a Dana Drápala a oba vyhověli, aniž se – jako já – zeptali, s kým dalším ve sborníku budou figurovat. To by znamenalo, že je zřejmě za „odpůrce islámu“ nepokládají; čili veřejnosti je předkládají jako de facto „sympatizanty islámu“. Tím je oba zneužili – jsem přesvědčen, že lstivě – ke svému účelu, jímž je propagace islámu v pozitivním světle a naopak kritiky islámu ve světle negativním. Chtěli to zjevně udělat i se mnou, ale já jsem trochu opatrnější a na zneužití svého jména háklivější. Ostatně vidíme tam jména notorických proislámských lhářů jako pan Čuřík a slečna Hesová, jež redaktoři sborníku zjevně pokládají za „spolehlivé“ či „objektivní“. Ale nechci jim už dělat další reklamu, takže pojďme na další téma. 

Jasně. Na svém minulém vystoupení pořádaném parlamentní Platformou pro zachování evropské kultury jste zmínil úpadek křesťanství v Evropě. Jak se díváte na jednání papeže Františka ve vztahu k nelegálním imigrantům a muslimům? Když se zeptám na ostro – je to zrada naší civilizace?

Já už snad deset let upozorňuji na perzekuci, utrpení a mučednictví křesťanů v islámských zemích, které dnes dosahuje už statisíce obětí. Už i mezinárodní organizace Genocide Watch jejich osud „povýšila“ do jasné klasifikace „genocida“. Z cizojazyčných mediálních zdrojů tlumočím i jejich zoufalství nad netečností západních křesťanských institucí a jejich varování, že totéž se brzy může stát křesťanům na Západě. O muslimské perzekuci křesťanů v uprchlických centrech v Německu už jsme dostatečně informovaní. Stejně tak o začínajících útocích zradikalizovaných muslimů v Evropě na křesťanské subjekty, vlastně už tak časté jako na židovské. Včetně vraždění duchovních, viz Francie.

Že za takovéto situace dokáže hlava katolické církve líbat nohy ilegálně přišedších muslimů a přijímat muslimy do Vatikánu a zároveň ostentativně ignorovat perzekvované rodiny křesťanské svědčí o něčem možná horším než zrada. Totiž o naprosté ztrátě racionality, ztrátě smyslu jak pro realitu, tak pro duchovní a morální dimenzi náboženství, ztrátě soucitu k bližním v zájmu lásky k nepříteli.

Nejsem hlubokým znalcem křesťanské etiky ani teoreticky, a tím méně jejího praktického provádění, ale historicky se mně zdá nepravděpodobné, že by křesťanství dokázalo přežít dvě tisíciletí, kdyby jen neustále nastavovalo druhou tvář nepřátelům a ignorovalo potřeby svých vlastních lidí. To by znamenalo ztrátu pudu sebezáchovy a tou právě teď křesťanské instituce procházejí – a s nimi celá západní civilizace.

Není to jen papež, podobně se chovají instituce protestantské – a v Americe i ta liberální větev judaismu, která, jak to někdo kdesi definoval, „ztratila víru v judaismus a povýšila liberalismus na nové náboženství a Demokratickou stranu na novou církev“. Něco podobného se zjevně děje i křesťanům. Jako by všichni uvěřili teoriím o vině Západu (včetně křesťanství a judaismu) za všechna zla světa a propadli masochistické touze po potrestání jako středověcí flagelanti.   

A co si myslíte o Tomáši Halíkovi, když hájí islám jako mírumilovné náboženství a ostře kritizuje kardinála Duku, který před islamizací a masovou imigrací varuje?

Páter Halík je jen jedna z mnoha ukázek tohoto syndromu ztráty kolektivního pudu sebezáchovy. On za to asi nemůže. A též mu nechci dělat další reklamu. 

Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička řekl na tryzně v Terezíně, že miliony především ekonomických migrantů prchají za pohodlnějším životem, aby vytěžily náš evropský sociální a ekonomický systém. Musíme se podle něj vážně zamyslet nad tím, jak bránit tisícileté hodnoty naší kultury před invazí kultury jiné. Máme prý povinnost nikdy nepřipustit situaci, aby Evropa byla zničena třeba i řízenou invazí, která ji má „v těch či oněch zájmech do základů změnit“. Vyzval politiky, aby zajistili obranu – třeba i vojenskou – a bezpečí nás i našich vnuků. Proti tomu se vymezil vrchní zemský rabín Karol Sidon. „Židé mají poněkud jiné zkušenosti, protože sami zažili za války problém. Problém se státy, které jim neumožnily emigraci ze zemí, jež byly ohroženy nebo obsazeny Němci. Všichni zahynuli nejenom díky tomu, že je Němci vyvražďovali, ale také proto, že jim svět nežidovský, ale nakonec i židovský uzavřel cestu záchrany, a to bychom si měli uvědomovat právě v době, kdy přicházejí lidé, o kterých se říká, že by měli bojovat za svou svobodu. Ale my dobře víme, jak je to skoro nemožné. I moje generace zažila dobu, kdy většina lidí věděla, že komunistický režim je zločinný, ale taky jim nezbývalo nic jiného než to přežít. Měli to štěstí, že většinou přežili,“ uvedl Sidon v předem nepřipraveném projevu. Vodičku zkritizovala i Federace židovských obcí. Nemohou takováto prohlášení hájící nelegální imigranty vyvolat negativní reakce majoritní společnosti proti Židům?

Negativní reakce proti Židům může vyvolat kdeco kdykoli si to kdokoli usmyslí, takže na tuto otázku odpověď nemám. Zato však mám odpověď na to, že rabín Sidon a stařešinové Federace si pletou skutečné uprchlíky před perzekucí s masovou migrací nikoli perzekvované menšiny (čili tamních křesťanů nebo jezídů), nýbrž perzekvující většiny, v jejichž řadách navíc přichází nová nenávist a ohrožení Židů mnohem víc než z řad samotných Evropanů. A že ta dnešní takzvaná „extrémní pravice“ – viz Wilders v Holandsku, Le Penová ve Francii, Svobodní v Rakousku, Orbán v Maďarsku – a v očích rabína Sidona zjevně i Český svaz bojovníků za svobodu – jsou pevní stoupenci židovského státu a potažmo ochránci Židů před dalším plánovaným holocaustem. Vidíme v tom klasickou ukázku „bojování včerejších válek“, které nám znemožňuje vnímat přicházející války zítřejší.