Pane doktore, zdá se, že když se o něčem týdny píše v novinách s tím, že se to nakonec stane, stane se to. Hlavně, když je to tisk „spřátelený“. Sdělovací prostředky v USA, které jsou tradičně blízké demokratům, psaly už dlouho, že Joe Biden položí kandidaturu. A on ji včera opravdu položil. Co na to říci?

Nechce se mi věřit, že by americký mediální prostor byl tak snadno manipulovatelný jako v České republice, kde stratégové komunikace dokážou během jednoho dvou dnů změnit černé za bílé nebo naopak. A když je třeba, přidat ještě trochu červené. To, že je americký prezident tvrdohlavý stařec, řekl o sobě sám Joe Biden, když vzpomínal, že to byl on, kdo v roce 1999 přesvědčil amerického prezidenta, že je třeba bombardovat tehdejší Jugoslávii a dát do pohybu se svými spojenci vojenskou akci, o které se někteří středoevropští politici domnívali, že důvody k ní jsou „humanitární“. Ale je také pravda, že někdy jsou lidé i ve Spojených státech přesvědčováni, že někdo je sice nemohoucí, mluví z cesty a vypadá jako mumie, ale je to jeden z nás nejlepší, nejmoudřejší a může velet armádám na moři, na zemi a ve vzduchu. Navíc ví, že Amerika musí být first!, Fight! také nejmocnější. I když si celý svět myslí, že je to jinak, umíme mu to vysvětlit buď silou zbraní, nebo mocí peněz.

Včera tedy pan prezident „položil“ svou kandidaturu, ale zůstal ve funkci, i když jej vysoký představitel Kongresu upozornil, že když nemůže kandidovat, nemůže ani být prezidentem, i kdyby se jednalo jen o půl roku. Podle vysílání americké CNN jsou Spojené státy otřeseny, „v šoku“ a málokdy jsem slyšel z této strany tak burcující slova. Předpokládám, že na věci „šokující“ se musíme teprve připravit, protože nás čekají věci mnohem nebezpečnější, než byl tvrdohlavý stařec, který s pomocí své rodiny chtěl být vzorem vládnutí celému světu. Zdá se, že opakování pravého amerického „vrtěti psem“ není příběh, který odešel do dějin.