Po útoku extremistů v Paříži si Západ dává otázku, jaké procento vlastně mohou tvořit přistěhovalci. Je podle vás 4 až 6 milionů přistěhovalců, navíc většina mladé generace bez práce, už tou "poslední záklopkou na tlakovém hrnci"?

Největší chybou je, že stavíme rovnítko mezi přistěhovalce a teroristy. Spojené státy byly v podstatě vytvořeny přistěhovalci z celého světa a ohrozilo to jejich existenci? Právě naopak. Zjednodušeně řečeno, bez nich by dnes ani nebyly. Všechny koloniální mocnosti otevíraly dveře přistěhovalcům ze svých kolonií, což byly především africké a asijské státy, z nichž i dnes pochází většina přistěhovalců. Žil jsem ve Francii nebo tam přijížděl čtyři desítky let minulého století. V některých místech děti přistěhovalců tvořily dokonce více než polovinu školáků. A přece se nehovořilo o nebezpečí terorismu z řad přistěhovalců. Tehdy největším nebezpečím pro Francii byli sami Francouzi z Alžírska, tedy země, kterou Francie ani nepovažovala za kolonii, ale 96. departement mateřské země. Afričtí přistěhovalci byli tehdy ve Francii problémem v tom smyslu, že když získávali francouzské občanství a jejich rodiny měly více dětí, než kterákoliv francouzská rodina, vznikal nepoměr ve složení obyvatelstva, ale nikoliv obavy z terorismu.

Pro Francii koncem šedesátých let byl větším nebezpečím studentský rebel Cohn Bendit, napůl Francouz a napůl Němec, který se nakonec stal po šestnáct let poslancem Evropského parlamentu – vždy jednou za francouzské a poté zase za německé Zelené. Problém tedy není ani tak v přistěhovalectví, jako v terorismu islámských radikalistů, kteří však často přicházejí do země nikoliv jako přistěhovalci, ale jako teroristé. Jablko není červivé proto, že je jablko, ale že je napadl červ. Je však třeba k jeho likvidaci porazit jabloň? Uvedu ještě jiný příklad: fašismus v Německu a gulagy v Sovětech nezpůsobili přistěhovalci, ale ideologie, proti níž nikdo včas nevystoupil. Náboj není nebezpečný nábojnicí, ale střelným prachem. Je třeba bojovat proti islámskému extremismu a naopak pro tento boj získávat ty, kteří by se mohli stát živnou půdou pro extremismus, kdybychom je naopak izolovali, uzavírali do vlastních ghet. Tak jako Hitler zfanatizoval většinu národa, protože mu mírovými smlouvami, ekonomickou a finanční krizí a dalším byly vnuceny nepřijatelné ekonomické a sociální podmínky, mohou tito extremisté, z nichž se rekrutují teroristé, získávat další živnou půdu pro svou existenci.

Do Evropy se hrnou další stovky a tisíce přistěhovalců ze severní Afriky, kde především občanská válka v Libyi umožnila dalším běžencům cestu ke Středozemnímu moři. Jak vidíte vážnost situace? Bude hůř?

Čím jsou způsobeny tyto vlny přistěhovalců? Jedou do vyspělé a na vysoké noze žijící Evropy, aby tam páchali atentáty, nebo je tam žene bída a rozvrat ve vlastní zemi, protože se ve světě stále více rozevírají nůžky mezi bohatstvím a chudobou? Chudobu nelze zlikvidovat tím, že zlikviduješ ty, kteří jí trpí, ale že se o své bohatství s nimi podělíš, aby nebyli tak chudí. Je to přirozeně poněkud zjednodušené schéma, ale mluvíme-li o novém pořádku ve světě, aby nás, bohaté, nepostihovaly podobné finanční krize, jaké jsme poměrně nedávno zažili, je třeba se soustředit na problém, aby se zažehnala podstatnější krize – nerovnoměrného vývoje. Pokud ji nezažehnáme, obávám se, že může být hůř. Tak to ve světě chodí: když někdo ztratí východisko ze své kritické situace, jedná živelně. Každý tunel potřebuje na druhém konci světlo. Nemá-li ho, není to tunel, ale past.

A ještě opět k běžencům. Řecko s velkou slávou otevřelo dvanáctikilometrový plot tři metry vysoký mezi ním a Tureckem. Je čas na budování podobných plotů, třeba i jako forma "hladových zdí",. a to nejen v Řecku, ale také třeba v Bulharsku, které Turecko "nemusí"stovky let?

Stavět ploty proti bídě je totéž, jako stavět hráze proti tsunami nebo zemětřesení. Hovoříme o světové globalizaci, ale myslíme tím především supermarkety s přebytky zboží. Jenže globální jsou i bída, politické otřesy jsou jako zemětřesení. Svět je jen jeden, ale my se tváříme, že světů je několik a ty jiné se nás netýkají. Uznávám, že se tímto problémem zabývají mnohé mezinárodní konference, semináře, sám jsem se několika zúčastnil, ale trochu mi to připadalo, jako když kuchař někomu radí, jak má správně naložit maso na svíčkovou, když dotyčnému to maso chybí. Tak jako se již globálně snažíme řešit problém klimatu a oteplování, ještě naléhavěji bychom měli řešit problémy nerovnoměrného ekonomického vývoje světa. V tom jsou zárodky extremismu a tedy i terorismu, který nás tak trápí. Zatím to chceme řešit tak, že obrazně řečeno boj s chřipkou nejlépe svedeme tím, že zalezeme pod peřinu a zamkneme dveře ložnice

Pojďme k situaci v Rusku. Neměli bychom právě nyní "otupit" zbraně a více spolupracovat s Ruskem?

Má otázka spolupráce či nespolupráce s Ruskem vůbec jinou alternativu? Helsinská konference svého času rozleptala tehdejší Sovětský svaz rozhodně více, než Churchillova železná opona, která  – paradoxně – sovětskou moc posílila. Poučme se už jednou z historie. Nixon a Kissinger byli ve své době největšími antikomunisty. A co učinili? Otevřeli dveře jak k Sovětskému svazu, tak k lidové Číně. A dnes máme co do činění se zcela jiným Ruskem, které v žádném ohledu nepředstavuje sovětského následovníka.

Co když Rusko "utne"možnost přeletů přes jeho území směřujících do Afghánistánu? Pro spojence je to poměrně významná spojka..

Zdaleka nejde jen o to, zda Rusko přeruší či nepřeruší lety do Afghánistánu, podstata je v samotném řešení afghánské otázky. Pomohl si tam Západ tím, že proti sovětské invazi do této země vyzbrojil Tálibán? Dnes Tálibán bojuje americkými zbraněmi proti Američanům a jejich spojencům. Řešme společně budoucnost Afghánistánu, pak nebudeme řešit problém přeletů.

A Ukrajina! Bude se situace podle vás stále více radikalizovat a na Ukrajině dojde k totální občanské válce? Pravý sektor a další bojůvky se odmítají zařadit do pravidelné armády. Není toto podle vás největší kámen úrazu současného vedení země?

Hlavním problémem Ukrajiny není Pravý sektor či jiné podobné politické síly, ale to, co mi řekl tehdejší ukrajinský prezident Kučma už před dvaceti lety, když napsal knihu Ukrajina není Rusko: Vytvořili jsme nezávislou Ukrajinu. Teď nám zbývá vytvořit ještě Ukrajince. Ukrajinci musí najít sami sebe a uvěřit svému státu. Nestačí jen volat Sláva Ukrajině! A současně stát šidit, kde to jde, neplatit daně, ukládat peníze v zahraničí místo do vlastní ekonomiky, budovat vlastní stát a jeho ekonomiku, a nikoliv utíkat za prací všude po světě. Ukrajina bude silná především vlastní prací, a nikoliv dolarovými či eurovými injekcemi, které stejně propadnou do černé ekonomiky. Ukrajina potřebuje svou vlastní jedinou ekonomiku, jinak se bude prohlubovat i politická krize, která pramení především z toho, že zatím lidé dbají spíše o blaho vlastní kapsy než svého státu. Zní to možná tvrdě, ale právě proto, že mám Ukrajinu rád, troufám si to napsat. Nejde o rozdávání jablek, ale pěstování jabloní.

Co když se naplní možné touhy Kyjeva po zpětném dobytí Krymu? Bude to odstartování třetí světové války?

S Krymem Ukrajina nezbohatne a bez něj nezchudne. Je to otázka prestiže obou stran. Právě kolem něj se točí mnoho mýtů. Jedním z nich je, proč se stal ukrajinským a nyní ruským. Současně je pro Rusko lakmusovým papírkem, co si může dovolit. Ale který stát ve světě nebo vojenské uskupení by šlo bojovat o to, aby Ukrajina dostala zpět tenhle poloostrov a aby, jak se ptáte, riskovala třetí světovou válku? Každý den, který uplyne po anexi, jen dokazuje, že takové odhodlání je nulové. Když nenásledovala okamžitá reakce, nebude ani po roce. Ostatně, Krym byl i do anexe napůl ruským, byla tam rozsáhlá exteritoria, která souvisela se základnou Černomořské flotily. Ta už také plní více prestižní než praktickou vojenskou úlohu. Zato na její modernizaci se mohou uživit loděnice v Nikolajevu. Nenabízí se tím možné kompromisní řešení? Osobně znám řadu ukrajinských podnikatelů z Krymu. Jim nejde o boj, ale o záchranu svého majetku. Nepoškozeného. Není v tom snad cesta k nějakému kompromisnímu řešení, jakým se třeba řešil problém Královce, Terstu a jiných míst?

I kdyby v Moskvě nakrásně došlo ke kyjevskému Majdanu a Putin byl svržen – což je samozřejmě velká spekulace, může se Rusko přiklonit více k Západu, anebo bude stále své jako ve většině své historie? Jak víme, Rusko není jen evropská část, ale také Dálný východ...

Bude-li Rusko rozumné, nepřikloní se ani k Západu, ani k Východu či kamkoliv jinam. Je natolik silné, že se nemusí přiklánět, ale růst především z vlastních zdrojů. Za Jelcina se výrazně přiklonilo k Západu, pracovaly tam stovky západních, hlavně amerických expertů a v roce 1998 stála tato mocnost před bankrotem. Nemůže už takovou chybu opakovat. Je rovnocenným partnerem, o což Putin usiloval od samého začátku prezidentství, dokonce už v době, kdy byl ještě premiérem. Tak rovnocenným, že by se mohla položit i otázka: přikloní se Západ k Rusku? Víte, všechno je relativní. Mne kdysi v Bamaku přesvědčovaly dvě černošky, absolventky pařížské Sorbony, jaká je to blbost to naše jednoženství a jak je to vynikající, když se doma o domácnost a muže starají alespoň dvě ženy. Měly svou zkušenost, my máme svou. Neexistuje absolutní pravda, jako nikde na světě neexistuje absolutní svoboda a demokracie.

Příklad: vykládejte o výhodách svobodného cestování na ruské vesnici, když víte, že čtyřicet procent z nich nemá ještě ani řádné spojení s okresním městem? Vykládejte o svobodě slova tam, kde do stejného procenta obcí nedojdou ani noviny? Rusko není přece jen Moskva a Petěrburg, Rusko je šestina naší planety. A také není pravdou, že ruský Dálný východ, či vůbec celá Sibiř jsou asijské. Geograficky tam patří, ale jaké nepatrné procento obyvatel jsou Asiaté? Projel jsem celou Sibiř a jen někde u Vladivostoku jsem se setkával s čínskými starousedlíky či u Bajkalu s Burjaty nebo na severu s původními Evenky, jejich šamany. Co tam je asijského? Snad jen ropovody a plynovody, které pomáhají stavět Číňané, či přesněji financují jejich stavby. Nebo památníčky padlým u ostrova Damanskij na řece Ussuri, kde spolu bojovali Číňané a Sověti o necelý kilometr čtvereční sporného území. Rusko patří do Evropy, Rusko patří mezi světové mocnosti a teprve tehdy, kdyby se spojil ruský přírodní potenciál, zejména Sibiře, s evropskými vyspělými technologiemi a manažerskými know-how, pak by se zrodila ekonomická velmoc, která by překročila rámec Euroasie a byla by opravdu světovou.