Jak se vám líbí pořad Zlatá mládež? Co říkáte na pořad takového typu?

Já jsem nevěděl, že existuje tento pořad, neboť je známo, že nevlastním televizi, a i kdybych ji vlastnil, příliš bych na něj nehleděl. Ačkoliv ano, bavil jsem se velmi, bylo to poučné a nakonec ani k aktérům, to znamená ani k lidem z venkova, ani ke zlaté mládeži, to nebylo tak kruté, jak jsem čekal.

Domníváte se, že název Zlatá mládež správně vystihuje mladou generaci, která v pořadu vystupuje?

Těžko říci, protože o nich moc nevím. Netuším, zda všech pět jsou osobnosti mladé generace, nebo jen dva – zpěvačka a youtuber. Zlatou mládež bych ve svých představách posunul trochu výš. Tady jde o děcka, která se něčím živí nebo se alespoň snaží se protloukat v moderním světě a velkoměstě a zdá se, že se starají alespoň částečně sami o sebe. Zlatá mládež by byla ta, která žije na tatínkovských zámečcích z apanáže nějakých milionářů a nestarají se vůbec o nic. Ale ano, lze ten název nějakým způsobem akceptovat.

Pojem zlatá mládež může v tomto případě mít souvislost také s tím, že jejich cílem, jak v pořadu také zaznělo, je málo pracovat a mít hodně peněz…

Málo pracovat a mít hodně peněz… je možná cíl úplně všech občanů, jen se to někomu daří více, někomu méně. Někdo má navíc ještě svoji práci rád. Je to cíl samozřejmě povrchní, ale uvědomme si, že jim je možná pětadvacet let a teprve pochopí, že peníze nerostou na stromech, a i když je mám, tak mám odpovědnost za rodinu a lidi, kteří se mnou žijí. Nazval bych to mladická póza.

Jak jim šla práce a začlenění na venkov?

Já sám nejsem venkovan, byť jsem na venkově pár let žil, ale vyrůstal jsem nejdříve na sídlištích v Ostravě. Chvíli na venkově jsem byl dítko školou povinné a v jiné situaci. Pak jsem se vlastně už takříkajíc venkovu nikdy moc nedotkl až na - což jsme za mého mládí měli a moje generace pamatuje - chmelové brigády a povinné zemědělské brigády, kde si venkovskou práci vlastně zkusila celá studující generace, což možná nebylo špatně. A možná to tehdejší zlatou mládež, ke které jsem se také v devadesátých letech snažil patřit, trochu více sblížilo s realitou, než dnešní zlatou mládež.

Ale jak jim to šlo? Jak co. Mě nepřekvapilo, ale bylo mi sympatické, že jim velice šel večírek ve venkovském kulturáku, kde se odvázali a jejich přátelské chování s venkovskými lidmi. Bylo vidět, že ti, kteří se chovali sympatičtěji k práci, nebáli se, nepovyšovali se na venkovské spolupracovníky, byli přátelští, snažili se, se také nakonec začlenili do jejich každodenního života. Ze strany venkovanů nebyl vidět nějaký odpor nebo povýšení, spíše bych řekl naopak. Pochopitelně mistři a vedoucí v provozech říkali, jak by jednoho z nich do půl dne vyhodili, ale nebylo v tom vidět nepřátelství a až na jednoho z mladých nebylo nic nepřátelského ani z jedné strany.