Tentokrát začíná místopředseda Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek svůj pohled do světa veřejnoprávních médií svou osobní příhodou. „Ozval se mi můj starý dobrý přítel, mykolog, který mě učil znát a sbírat houby v českých hvozdech, když jsem byl ještě kluk. ‚Tome, se ženou jsme si to v sobotu zapli a pak i rychle vypli. Skoro do rána mě to strašilo, nemohl jsem spát. Nevím, co s tím,‘ telefonoval minulou neděli. ‚Jirko, kašli na ně. Za pár dnů se oteplí, vyrazíme na kačenky a pak na májovky. Ať se těma zlaťákama třeba zadávěj,‘ uklidňoval jsem ho. Určitě jste pochopili, že řeč je o přenosu z předávání filmových cen v ‚České‘ televizi. Ty uvozovky proto, že česká je pouze tím, že ji povinně platí čeští občané,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Tomáš Kňourek.

Sice ji povinně platí, ale co se s jejich miliardami děje dál, už Češi vědět nesmějí. „Napadlo mě, jestli pódiová agitace za vaše peníze není náhodou součástí Peheho ďábelského plánu (PĎP) na likvidaci přibližně půl milionu starších lidí do dalších prezidentských voleb, aby už konečně zvítězily demokracie, svoboda a slušnost. V případě mého přítele to naštěstí nevyšlo,“ poznamenává publicista.

Na placení televizních poplatků jsme už dorostli

Všímá si toho, že zvyšující se intenzita řevu potrefených sosáků je v přímé úměře stále silnějších snah nejen některých politiků, ale i obyčejných lidí o zvýšení transparentnosti hospodaření „České“ televize. „Na můj vkus v minulých dnech celkem zapadl výrok generálního ředitele Petra Dvořáka, že česká společnost prý ještě není připravena na zveřejnění platů prominentních moderátorů, redaktorů či režisérů. Reagoval tak na zmínku, že například BBC k tomuto kroku přistoupila. No, škoda že pan Dvořák neodhadl, kdy se tak stane. Za deset či dvacet let? Zajímavější ale je, že česká společnost je naopak dokonale připravena posílat na Kavčí hory skoro sedm miliard korun ročně. Buďme na sebe hrdí, k tomu ti Čecháčkové už překvapivě dorostli,“ glosuje Tomáš Kňourek moudro z úst nejvyššího šéfa ČT.

V té souvislosti ho napadá, že paradoxně vlastně vzniká návod pro ministry, náměstky, hejtmany, primátory, starosty a další tisíce lidí hospodařících s veřejnými prostředky. „Tak až k vám přijedou ‚čmuchat‘ investigativci z ‚České‘ televize a budou chtít vědět, kdo kolik bere, kolik jste zaplatili za to či za ono, s ledovým klidem můžete odpovědět: Až po vás!“ nabízí publicista doporučení, které je adekvátní přístupu veřejnoprávního média k vlastní transparentnosti.

Mrhání penězi v České televizi na konkrétním příkladu

Zároveň ale televizní koncesionáře upozorňuje, že správa jejich peněz na Kavčích horách není jen o zatajování výdajů. „Přidám jeden příklad z praxe dokumentující slavné rčení, že zdroje zkrátka jsou. Můj známý, bývalý tiskový mluvčí jedné instituce, mi popisoval, v čem je největší rozdíl, když přijedou na reportáž ‚Česká‘ televize a její soukromá konkurence. U té prvně jmenované můžete čekat tranzit, ze kterého postupně vystoupí moderátor, dva kameramani, produkční, režisér, zvukař a technik. Podotkl jsem, že chybějí už jen maskér, vrchní osvětlovač, metodik, psycholog a odháněč divokých šelem. Soukromé celoplošné stanice přitom běžně na stejnou věc posílají pouze dva své zaměstnance. Dokonce jsou známé i případy, že na mopedu přisvištěl jen jeden člověk, redaktor, kameraman, zvukař a tak dále v jednom balení. Postřehnete snad nějaký větší rozdíl v kvalitě odvysílané reportáže?“ ptá se Tomáš Kňourek.