Každý začátek nového roku v podnikatelích vzbuzuje podobné otázky: Jaký ten nový rok bude? Jak se bude vyvíjet česká ekonomika? Jaký bude mít její vývoj dopad na podnikání? Najít na tyto otázky jasné odpovědi je poměrně těžké. Co od roku 2014 očekáváte vy?

Musím potvrdit, že se s těmito dotazy ve své praxi v posledních týdnech setkávám skutečně často, zejména ze strany malých a středních podnikatelů, kteří jsou většinou plni obav a pozitivních vyhlídek zároveň. Osobně si myslím, že první čtvrtletí roku 2014 bude takovým „porodním obdobím“. Téměř nikdo nebude stíhat, všichni se budou snažit dohnat práci, která jim zbyla ještě z loňského roku, čímž vznikne chaos a moc věcí se nebude dařit. Řada podnikatelů si navíc na začátku roku dává různá předsevzetí, nejčastěji chtějí dohnat loňské resty a zlepšit vnitřní fungování své firmy. Kvůli jejich uskutečnění pak ale přestanou vnímat svět kolem sebe a teprve po čase zjistí, že jim mezitím utíkají obchody, a tak se honem vrátí k původní činnosti, aby „uhasili vzniklý požár“, a předsevzetí vyjdou na prázdno. Vedu si o tom takovou malou historickou statistiku, ze které lze docela dobře usuzovat, že letos bude počáteční chaos trvat zhruba tři měsíce, než se vše opět vrátí do normálního stavu.

Jinak ale musím říct, že rok 2014 vidím pro sektor malých a středních podniků poměrně pozitivně. V poslední době kolem sebe vidím čím dál tím víc lidí, kteří chápou, že úspěch jejich podnikání závisí v první řadě na produktivní práci. Možná to zní jako klišé, ale z vlastních zkušeností, které jsem nasbíral u svých klientů, vím, že majitelé a manažeři mnohdy velkou část svého času tráví řešením úkolů svých podřízených, kteří nejsou zvyklí svou práci dotahovat do konce. Naštěstí si stále více z nich tyto nešvary uvědomuje a snaží se fungování svého podniku zefektivnit, a proto skutečně věřím, že rok 2014 bude lepší.

Jedním z ústředních témat jsou začátkem roku daňové výkazy a s nimi spojená snaha podnikatelů co nejvíce snížit svůj daňový základ. Na co by si v tomto směru měli dát pozor?

Snižování daňového základu je většinou podnikatelů vnímáno jednoznačně pozitivně, protože díky němu státu méně platí. K jeho legálnímu snižování v současné době existuje poměrně široká škála odpočitatelných položek, např. dary a charita, úroky na bydlení, penzijní připojištění, životní pojištění, odborové příspěvky, další vzdělávání, výzkum a vývoj, zaměstnávání osob ZTP a TP. Kromě toho se samozřejmě neustále setkáváme i s pokusy o daňové úniky. České normy nejsou v tomto ohledu tak tvrdé jako zákony v řadě jiných států, kde je neplacení daní srovnáváno s hrdelními zločiny, nebo alespoň chápáno jako ukázka nízkého patriotismu, a kde je na osoby, které jsou usvědčeny nebo odsouzeny z daňových úniků nebo krácení daně, nahlíženo jako na osoby dopouštějící se společensky velmi nebezpečných činů. Přesto však mohou případné kontroly a sankce fungování firmy značně zkomplikovat. Toto riziko si podnikatelé obvykle dobře uvědomují, snižování daňového základu, ať už jakoukoli cestou, přináší ale i další potenciálně negativní důsledky, které podnikatelé většinou přehlížejí. Pokud je společnost ve ztrátě nebo vykazuje jen nepatrný zisk, nemůže například počítat s poskytnutím financování ze strany banky. Kromě toho přibývají majitelé, kteří se po čase rozhodnou svoji společnost prodat a odejít na zasloužený odpočinek, a v takovém okamžiku s nevolí zjišťují, že hodnota jejich firmy, a tím pádem i částka, kterou za její prodej mohou získat, je výrazně nižší, než očekávali. Jen těžko pak budou strategickým partnerům vysvětlovat, že jsou údaje ve výkazech úmyslně zkreslené kvůli nízkým daním a že je ve skutečnosti všechno jinak.

Dále bohužel musím konstatovat, že se chyb v daňových výkazech někdy dopouštějí i podnikatelé, kteří se své podnikání snaží vést v souladu s předpisy. Je to způsobeno složitostí české daňové legislativy, jejíž časté změny s sebou vždy přinášejí celou řadu otázek a požadavků na přesné vysvětlení nové normy. Jejich nejednoznačnost a v některých případech dokonce protichůdnost jednotlivých znění zákona nebo nařízení, která jsou připravována narychlo a následně korigována nápravnými opatřeními, přispívají k tvorbě chaosu, který se postupem času rozrůstá. Mnohdy se stává, že novým nařízením nerozumí ani sami úředníci, a než se je zvládnou naučit a používat v praxi, přichází nová změna. Tak to jde stále dokola. Rozhodně je tedy důležité se v celé problematice nejprve důkladně zorientovat, nebo si nechat poradit od zkušeného daňového poradce.

Co považujete za největší nešvar českých podnikatelů?

Často mám pocit, že se v českých firmách stále jen „hasí požáry“. Na majitele a manažery společností se valí jeden problém za druhým, oni se je snaží urychleně řešit a v okamžiku zvládnutí situace mají dobrý pocit, jak svou firmu správně a efektivně řídí, aniž by se zamysleli nad možnými změnami. A v tom je právě ten problém – při hašení požáru vzniká škoda, která se ve firmě odráží ve zvýšených nákladech na zvládnutí dané situace. Ve své praxi dlouhodobě sleduji, že k oblastem, v nichž se nejčastěji hasí, patří obchodní úsek a skladové hospodářství, resp. logistika ve firmě, a to jak v oblasti nákupu, tak i v oblasti obsluhy zákazníků. Dá se říct, že v těchto oblastech leží asi 50 % zbytečných nákladů firem, a to už stojí za zamyšlení. Podnikatelé by tedy měli více analyzovat kritické body svého podnikání a snažit se jim předcházet, ne je pouze opožděně hasit.

Hojně skloňovaným pojmem je v posledních letech „strategické plánování“. Má pro firmy skutečný přínos, nebo se jedná o prázdné zaklínadlo ražené poradenskými společnostmi?

Strategické plánování je pro správné fungování společností velmi zásadní, ať už se jedná o malé, střední nebo velké podniky. Mělo by být chápáno jako něco zcela běžného a přirozeného, vždyť i v osobním životě si děláme plány, pokud chceme něčeho dosáhnout, a u firem je to potřebné dvojnásob. V malých a středních firmách patří ovšem strategické plánování stále ještě k problematickým aspektům řízení. Pro mnoho lidí se toto slovní spojení skutečně stalo jakýmsi všespásným zaklínadlem, pro které se přestali spoléhat na zdravý rozum, jiní podnikatelé jeho potřebu naopak doposud tvrdošíjně přehlížejí. Svoje plány nosí v hlavě a ostatním vysvětlují, že přesně vědí, co chtějí, a až bude čas nebo až na to vydělají, tak to také zrealizují. Těmto plánům však chybí jedna zásadní věc, a to termín, kdy budou opravdu realizovány. Proto pak o nich slýcháme opakovaně rok co rok, aniž by se mezitím ve firmě cokoli pohnulo dopředu.

Ovšem ani písemné zformulování plánu a jeho rozpracování do jednotlivých kroků s příslušnými termíny ještě nemusí být výhrou. Obsah těchto interních dokumentů je totiž často znám pouze vedení společnosti, ostatní zaměstnanci o plánech a budoucnosti firmy nevědí vůbec nic. Jak se ale potom mají na realizaci těchto plánů podílet? Co si asi mohou myslet o změnách, které ve firmě probíhají, když jim nerozumí? Taková situace pak spíš než úspěšným dovršením plánu končí odchodem vyděšených zaměstnanců z podniku.

Podobně moderní jako strategické plánování jsou v současnosti také sociální sítě. Přinášejí tyto nástroje očekávaný užitek?

Mnoho firem vidí v sociálních sítích spásu svého obchodu, jenže výsledek je často tragický. Důvod je poměrně prostý. Představte si, že půjdete na velkou párty a začnete tam prodávat svoje produkty. Koupí si je od vás někdo? Samozřejmě, že ne. Většina lidí vás otráveně nebo rozzlobeně vykáže do patřičných mezí, přišli se přece bavit, ne se nechat obtěžovat obchodníkem. A přesně v tom spočívá problém většiny firem, které se mylně domnívají, že na sociálních sítích mohou své produkty prodávat. Jenže sociální sítě jsou v podstatě jedna velká digitální párty, obzvlášť Facebook a Twitter, o něco méně už LinkedIn, ale i tam platí určitá pravidla. Firmy by si měly uvědomit, že na sociálních sítích lze pozornost uživatelů nejlépe přilákat a udržet tím, že na svůj profil budou umísťovat zábavná videa a obrázky, komentáře, užitečné tipy a rady z oboru. Na sto takových příspěvků pak mohou umístit zhruba jeden příspěvek o své firmě, a ani tak se nesmí jednat o příspěvek prodejní, ale informativní. Při správném zacházení ale jinak využívání sociálních sítí určitě doporučuji, a to především kvůli zviditelnění jména společnosti. Firma se jejich prostřednictvím zapojí do velkého digitálního světa a od toho už je pouhý krůček k tomu, aby se o ni potenciální zákazník začal zajímat cíleně. Poté již nastupuje klasický obchodní proces.

Jak konkrétně pomáhá podnikatelům nejen na začátku, ale i v průběhu celého roku vaše společnost?

Hlavním záměrem naší společnosti bylo od samého počátku poskytovat klientům maximum praktických rad a postupů. Zaměřujeme se při tom zejména na dvě oblasti, na daně a účetnictví a na praktické firemní poradenství s důrazem na efektivitu, sledování výkonnosti a strategické plánování. Náš postup obvykle probíhá ve čtyřech krocích. Nejprve majitelům a manažerům firem pomáháme analyzovat, v jakém stavu se firma nachází a co se v ní aktuálně děje, protože oni sami v tomto ohledu často trpí slepotou. Dále jim ukazujeme možnosti, jak lze danou situaci změnit a obrátit vývoj firmy směrem k produktivitě a efektivitě. Následně společně nastavujeme systém řízení, díky kterému se z pozice „hasím již vzniklý požár“ dostávají do situace, kdy přesně vědí, co se v podniku děje a proč. Nakonec jim předáváme nástroje kontroly, díky kterým mají firmu skutečně pevně v rukou.