Rozjíždí se kampaně před volbou českého prezidenta. Kandidaturu před časem oznámil i Miloš Zeman. Co na to říkáte, jak vidíte jeho šance a co podle vás jeho případné znovuzvolení bude znamenat pro Českou republiku?

Pan Zeman je ve svém „zemanovství“ kontinuální a už moc nepřekvapí. Jeho kontroverznost vyčpěla, vypráskala se, vrostla do naší společnosti a zesílila vulgaritu společnosti. Ale jsem i nadále zvědav na jeho inspirativní bonmoty v reakci na novou naši i světovou realitu. Jeho znovuzvolení by nebylo překvapením a Českou republiku bude chránit taťka „Vaňka vstaňka“ se vším švejkovským humorem, tak blízkým většinovému vnímání našeho obyvatelstva.

Co říkáte na jeho protikandidáty? Který z nich by mohl být pro stávajícího prezidenta adekvátním soupeřem?

Řekněme si upřímně, že po dvou Václavech a jednom Milošovi to mají pánové moc těžké. Zatím jsem u žádného z nich neslyšel o žádném mixu hlubokého příběhu, třaskavého humoru, otcovské moudrosti, lechtavého intelektualismu, potlačené sexualitě s hrubými vzory sociopatie. Otázkou je, zda je ten správný čas pro lidi z „druhého břehu“. A jak to tak pozoruji, doba fandí těm prvním.

Někteří lidé Miloši Zemanovi vyčítají, že je údajně „proruský“ a že Čechy vlastně rozděluje. Jak to vidíte vy?

Svět dneška není světem jednoho zla a jedné barvy, ba ani jednoho úhlu pohledu či jednoho zaostření. Globalizace tak zbytněla, že si každý z nás musí vybrat, co si z té ohromné zbytnělosti vybereme, abychom se nezbláznili. Jsem si jistý, že by pan Zeman klidně chtěl být i proruský i pročínský i proamerický, ambice by tu byly, ale nikdo o ně nemá tak velký zájem. Světové hráče baví hrát šachy o naše duše s jinými, nikoli s naším prezidentem. Škoda, jsem přesvědčen, že naše země má na víc.

Stejně jako u Miloše Zemana se Češi názorově velmi často neshodnou u osoby Andreje Babiše. Jak vy ho jako politika hodnotíte a jak vidíte různé kauzy, které s ním nebo s jeho podnikáním souvisí?

To, že je někdo úspěšný podnikatel neznamená, že je automaticky úspěšný ve všem, třeba v politice. Jsem svobodný občan, nejsem zaměstnanec. Kdyby byly zachovány kasty, nebo diktatura jedné strany či muže, ani nemrknu, ale pakliže se pořád tváříme, že žijeme v jakémsi typu postdemokracie, pak mrkám, až mám z víčka vážku. A strach je mezi lidmi už cítit. Kdo má půdu, jídlo, miliardy v kapse, umí tahat provázky marionet, šéfuje daním atd. atd. atd…. ten rozdává karty, i když jsou cinklé. Ať se mi to líbí, nebo ne. Ale historie ukazuje, že byly doby různé, hrůzné a pak se zase změnily. Jsem optimista.

Jak vůbec vnímáte současnou politickou situaci v Čechách a jak naši mezinárodní politiku?

Technologové moci, úředníci a administrátoři státu bez fantazie nás nikam valně nedovedou, už proto, že jim toto uspořádání vyhovuje. Každý, kdo by měl silnou myšlenku, měl by vizi, toho sestřelí jako škodnou. Oni potřebují, abychom tápali, nezlobili a jen řádně odváděli daně, hlavně, aby jim do toho nikdo nekecal. Řítí se na nás 4. průmyslová revoluce a budeme spíše klesat než stoupat. Lid se bude hodně divit. Nejsme na to připravováni. Naše diplomacie by nemusela být špatná, kdybychom měli světu, nebo alespoň Evropě co dát, za co vyměnit. A já jsem přesvědčen, že naše země má obrovský potenciál, po kterém tančí bezzubí, kulhaví kariéristé bez vizí a představ.

Ještě dříve než Česká republika bude mít nového prezidenta Francie. Jak vidíte dva nejsilnější kandidáty a co bude pro Francii a vůbec i pro svět znamenat výhra jednoho nebo druhého?

Trump v modrém kostýmku? A proč ne? Jenom ta představa, jak Schulz s Merkelovou a úřednickou špičkou EU šňupou koks a zalévají ho řádnou dávkou kvalitního německého destilátu, aby zahnali svůj vztek, stojí za to. Ale co by se jiného stalo? Francouzská demokracie si za těch pár set let vyzkoušela pár šílenců a jejich brzdné systémy demokracie jsou dobře nastaveny. LePenka zachrastí řetězy, aby euroúředníkům hrklo. Třeba by to mohlo mít očišťující vliv nejen na ouřady, ale i na lidi. A kdyby vyhrál pan Macron? Někde jsem četl, že pracoval pro Rothschildy. To jako opravdu? Lze si leccos domyslet a vyspekulovat. Nepochybně bude zajímavé pozorovat toho, kdo zvítězí, jak se časem bude prsit na Německo.

Nového prezidenta mají pár měsíců i USA. Překvapilo vás, že zvítězil Donald Trump a jak hodnotíte první měsíce jeho vlády?

Překvapilo. Nevěřil jsem, že zbrojní průmysl a FED prohraje s mediálním machistickým kovbojem, obchodní štikou. Ale obchodní diplomacii dobře rozumí Číňan s Rusem. Vykřičel svou americkou hrdost do hlav voličů a v husté mlze globalizace ho bylo dostatečně slyšet. Teď přichází realita. Zeď s Mexikem, imigrační handrkování, dupání na Kima III., objímání s Drakem i Medvědem, koule na noze s logem EU… Jeho předchůdci světovou půdu pěkně rozorali a od něj se očekává sadba. Jeho křik America First bylo slyšet až na Marsu, ale co dál? Vykvete na Korejském poloostrově atomový hřib? Svolá nový Sulejman mohamedánské hordy k boji za lepší svět? Budou se Drak s Medvědem držet za ruce a za občasného šlehnutí biče po očku sledovat, jak se Captain America vybarví? Ale zatím si nevede tak zle…

Jeden z nejdiskutovanějších a také největších problémů současné doby je migrace. Co si o tomto masovém přesunu lidí myslíte? Zvládne to Evropa a je to, jak mnozí tvrdí, cílené?

Byly doby celkem nedávné, kdy si kmeny hlídaly svůj kus země, do které historicky zakořenily a vytvořily svébytnou a originální kulturu. Dnes jako by – mávnutím kouzelným proutkem – to neplatilo. Chci-li se multikulturně obohatit, jedu na místo touženého obohacení. Čím se obohatit nechci, tam nejedu. Ti, které jsme si navykli nazývat migranty, sem nepřijíždějí, aby se námi obohacovali, ale aby se sami obohacovali. Nás neobohacují. Za éry Československa tu cizinci studovali a mnozí z nich zůstali. Jejich druhá a třetí generace vplula do společnosti a tu svým vzděláním v úhlu pohledu své původní kultury skutečně obohatila. Toto ale není situace Německa, které potřebovalo svého času Turky pro dělnické profese, Francie, která otevřela svoje teritorium otrockým profesím svých držav, stejně jako to není situace dalších přímořských koloniálních států. Jasně, spousta Turků a „Afroevropanů“ se prosadilo a společensky se asimilovalo. Bohužel je to menší procento, než se původně čekalo. A poslední dvě léta? Lidské štíty pochodující Evropou tvořící pátou kolonu těch, jejichž činy přijdou, až bude puzzle hotovo. Můžeme je litovat, plakat nad nimi, provolávat humanitární hesla, ale to nám pak bude prd platné, až se zažehnou ty skutečné důvody. Historie je k nám poněkud skeptická.

Jak v této souvislosti vidíte současnou situaci v Sýrii?

Mluvil jsem s několika Syřany v Praze. Podnikají tu. Svou zemi milují tak, jak bychom to ani nepochopili. Všichni z nich mají někoho mrtvého v rodině. Čekají, až se šílení politici dostatečně vyválčí, a pak se vrátí. Mají ke své rodné hroudě neskonalou úctu. Já mám ale nepříjemné svědění, že se přemalují hraniční čáry, uklidní se to, konflikt šílenců přejde jinam, nedejbože na Ukrajinu. A party radikálů, věrců v různé výklady koránů, budou stejně na sebe šít nemilosrdné boudy a bezvěrci jim budou napomáhat, protože v populaci je dostatek lidí, kteří ke svému životu potřebují válku a smrt.

Vy jste dlouhá léta pracoval v televizi. Srovnejte prosím, jaké bylo televizní vysílání tehdy a jak ho vidíte dnes? Jaké zpravodajství je podle vás opravdu seriózní?

A na závěr z veselého soudku? Já měl to štěstí, že jsem si užil počátek mediální tvorby, ať v rádiu, či televizi. Co jsme si vymysleli, to jsme zrealizovali. Byla sranda, mohli jsme se bavit a tím jsme bavili diváky. Dnes už taková sranda není. Všechno má své škatulky a výzkumy. Už nejde o fantazii, o bláznivé hraní si, dnes už jde jenom a jenom o prachy. Trpí tím především divák. A zpravodajství? To jsem nikdy netvořil, jen užíval. Než si uživatel udělá názor, je dobré, ba nutné vyposlechnout si více zdrojů. Lež se totiž stala součástí pravdy. Realita posledních let dala pravdu a lež do šejkru, pořádně s ním zatřásla a vznikl pop. Infotainment. A kdo opravdu chce, ten si dle svého světonázoru svou pravdu najde, i kdyby se strachy schovávala v čerstvě posekané trávě.