Společností, které v poslední době pomáhají dětem a rodinám, ze kterých pocházejí, platit školní obědy, je víc (např. Women for Women, Světýlko...). Co vás osobně přivedlo k tomu, abyste se začala v takových iniciativách také angažovat?

I já osobně znám případy většinou neúplných rodin a samoživitelek, někdy i s více dětmi, ve kterých prostě na zaplacení obědů nezbývají peníze. I když si někdo řekne, že jde u jednoho obědu o částku zhruba 18 korun…

Ne každý však takovému stavu stále chce uvěřit. A říká si: Ti lidé mají jiné priority, peníze dávají jinam než na děti, anebo neumějí hospodařit. Kdy vám osobně došlo, že je skutečně možné, že i u nás v České republice, mají někteří lidé hlad?

Ono se stačí podívat, když se vyhlašují nějaké potravinové sbírky, na to, kolik jídla se při nich vybere a následně rozdá. To přece samo o sobě vypovídá o tom, kolik u nás žije potřebných lidí, kteří by zřejmě bez toho, aniž by jim byla organizovaná nějaká pomoc, hladověli. Navíc – i statistická čísla ukazují procentuální poměr chudých lidí v naší populaci někde kolem 8,6 procenta. To je hodně, když si vezmeme, že v ČR žije přes 10 milionů obyvatel – holým přepočtem by to odpovídalo více jak osmi stům tisícům chudých lidí. Ti potřebují pomoc. Navíc jsem někde četla, že u nás žije pod hranicí chudoby tím pádem přes 136 tisíc dětí mladších 17 let. To je opravdu alarmující.

Takže jste se rozhodla spolu s nadačním fondem pomáhat… V tomto případě, dětem žijícím v páté pražské městské části. Máte představu, kolik jich asi tak je, které pomoc budou potřebovat?    

Konkrétní číslo vám neřeknu. Ovšem domníváme se, že půjde i v Praze 5 zhruba až o deset procent dětí. Poměr chudoby se asi nebude nijak zvlášť odlišovat od toho, co uvádějí statistické údaje. V každém případě spolupracujeme se sociálním odborem páté městské části a s řediteli mateřských a základních škol, kteří nám dávají tipy na děti, které pomoc v podobě zaplaceného jídla potřebují.