Proč Sdružení nájemníků BYTYOKD.CZ stále držíte při životě?

Napadá mě deset důvodů. Když to shrnu, tak musím říct, že jde o srdeční záležitost. Vyrůstal jsem tady, v těch bytech bydleli a bydlí mí kamarádi. Navíc jsem z hornické rodiny. Mí předkové dělali na dolech, což je těžká práce a já vím, o co jde. Proto, když jsem viděl, že ty lidi chce někdo okrást a podvést takovým způsobem, tak je to pro mě nepřijatelné. Řekl jsem si do p**ele, kdo jiný s tím může něco dělat, než jejich „synci“, co mají vzdělání a mohou za tím jít.

Jenže vy jste se tomu skoro zcela oddal…

Na začátku jsem na tom dělal jako na „full time jobu“, dva roky jsem na tom dělal každý den včetně víkendů zhruba deset hodin. Dávali jsme dohromady lidi, finance na právníky a tak dále. Dal jsem do toho spoustu vlastních prostředků, na právníky nám přispěli i ti nejchudší důchodci. Stálo to stovky tisíc korun.

Komunikovali jsme s ministerstvem financí a všechny podklady, které jsme získali od státu, jsme získali na základě žalob. Abychom se vůbec dostali k privatizační smlouvě anebo ke znaleckému ocenění OKD, tak to vyžadovalo složité právní kroky. Dávali jsme žaloby na stát. Odmítali nám to vydat. Anebo nám vydali smlouvy, kde byla polovina těch věcí zaškrtaná a řekli, že jde o obchodní tajemství, takže jsme museli zaplatit právníky, s jejichž pomocí jsme se dostali k privatizačním smlouvám, abychom viděli, co v nich je.

Bakala a jeho společníci totiž slibovali, že lidi si budou moci za třicet až padesát tisíc korun byty koupit, protože jde o závazek ve smlouvě, ale ono to tam nebylo. Do těch smluv jsme se museli dostat, abychom věděli, co tam je a na co si je třeba dávat bacha.

Spor o určení vlastnictví k bytům dřívějších Ostravsko-karvinských dolů (OKD) tedy probíhal. Kam až jste to dovedli?

Na začátku jsem si vůbec nedokázal představit, až kam se s naším sdružením dokážeme dostat. Jsme amatéři a dostali jsme se dost daleko.

Mezi tím jsme lidem ušetřili 250 milionů na termoregulační ventily. Společnost RPG byty totiž řekla lidem, že je nainstaluje, tak ať si za to zaplatí deset tisíc. Přitom podle připravovaného zákona to měla být jejich povinnost. Když jsme na to přišli, tak jsme je donutili, aby lidem ty naúčtované peníze vrátili. Jinak by se nachytali a platili by zbytečné peníze. Podařilo se nám dojednat prodej sto bytů za zvýhodněné ceny, byť byly mnohem vyšší, než za kolik je koupil Bakala a jeho společníci. Tohle se nám podařilo a to nemluvím o individuálních kauzách. Dohlíželi jsme na to, aby ta společnost investovala do oprav, protože na začátku byla kvalita služeb úplně katastrofální. Ale to je ta, dejme tomu individuální či lidská část.

Pak je ta druhá část, kdy jsme šli po privatizaci a ptali jsme se, jak je možné, že stát prodal 44 000 hornických bytů za 40 000 korun za byt? A jak je možné, že to získala jakási podivná skupina vyvolených podnikatelů? Proč to nedostali lidé? Proč to nebylo převedeno na obce? Proč to dostala tahle parta? Šli jsme po privatizačních smlouvách na základě žalob a dostali se opravdu daleko.

V roce 1990 proběhla privatizace hornických bytů. Podle našeho právního názoru proběhla v rozporu s tehdy platnými zákony, protože ty byty byly podnikové a ne služební a proto, pokud je chtěl stát privatizovat, tak měl povinnost je přednostně nabídnout jejich nájemníkům. Místo toho stát ty byty za ministra Dlouhého vložil do společnosti OKD, zprivatizoval je, nechal si půlku společnosti OKD fakticky ukrást a druhou polovinu té partě daroval za hubičku. Stát za jeden byt ve výsledku získal dvacet tisíc korun. A nyní se mimochodem rozhodl sto dvacet bytů v Porubě koupit od Heimstaden nazpět a jeden byt kupoval za milion korun. Padesátkrát dráž. To je hospodaření. Tady vidíme, kde ty prachy státu mizí a jak to ti nezodpovědní diletanti dělají. Stát chudne, lidi nic nemají a platí obrovské nájmy.

S našimi právníky jsme tedy dospěli k závěru, že to bylo v rozporu s platnými zákony a v roce 2019 to jednoznačně potvrdila i parlamentní vyšetřovací komise. Otázka je, co s tím dál? Tady jsme narazili. Pokud nájemník podá žalobu a bude se domáhat toho, že privatizace byla v té době neplatná, tak narazí na neochotu soudů poskytnout nájemníkům právní ochranu. Soudy argumentují tím, že na tom není právní zájem. Nicméně víme o případu nájemníka, který se to pokouší prolomit. Situaci monitorujeme a rádi bychom ho podpořili. Postupně se žaloba dostala až na úroveň ústavního soudu. Pokud by dospěl k závěru, že je nájemník v právu, tak by to otevřelo cestu k tomu, aby se ty případy začaly u soudu řádně projednávat. To by bylo skvělé.

V tom případě by se ale celá kauza prodeje OKD bytů zhroutila jako domeček z karet, nebo ne?

Minimálně by část bytových domů připadla státu. Zejména těch, ve kterých bydlí ještě původní nájemníci. Na začátku se stal podvod a tím pádem by i ty další kroky byly neplatné. Je to podobné jako s církevním majetkem, který byl v devadesátých letech převáděn, i když to bylo zákonem zakázáno. Nyní se státu, potažmo církvím vrací. Proč by se to nemělo stát v případě hornických bytů, jsou horníci něco míň než kněží?

To by byla v případě našich hornických bytů zcela zásadní věc. Stát by měl také podat žalobu k soudu, aby se prošetřilo, jestli ta privatizace v roce 1990 byla v pořádku. Ten se však tomu snaží vyhnout. My jsme v tomto směru v dost špatném postavení. Stát, potažmo ministerstvo financí na lidi a nájemníky kašle.

Když sociální demokrat Lubomír Zaorálek nazval Bakalu gaunerem, soudy mu daly za pravdu. Proč je ale v případě bytů ticho po pěšině?

Je v tom Sobotka, Schillerová, Stanjura. Všichni odmítli pomoci s tím, že by to mohlo způsobit problémy s privatizací bytového fondu. Nicméně pokud se stal podvod, lidé byly podvedeni, tak kdo by měl hlavně jednat? Prostě, je třeba to prošetřit. Týkalo by se to však jen těch podnikových bytů, které nebyly převedeny na obce. Pokud totiž převedeny byly, proběhla transparentní privatizace a byty byly přednostně nabízeny lidem, tak je vše v pořádku. V případě bytů OKD to však takhle neproběhlo. Byty nebyly služební ale podnikové, takže se na ně vztahovalo předkupní právo pro nájemníky. Ony však nebyly přednostně nabídnuty nájemníkům, což je zásadní pochybení. Je třeba to prošetřit a měly by o tom rozhodnout soudy.

Ostatně OKD byty se řešily také u Evropské komise (EK)…

To je druhá linka, kterou jsme s našimi právníky rozjeli v roce 2008. Tam jsme operovali s tím, že není možné, aby stát privatizoval svůj majetek pod cenou. V té době už jsme byli v Evropské unii a vztahovaly se na nás určité zákony, podle nichž nemůže stát dávat nedovolenou veřejnou podporu nějakému právnímu subjektu. Takže nemůže jednomu podnikateli hodit pět nebo deset miliard, které pak bude on využívat ke svému podnikání. To stát nemůže dělat.

Tehdy jsme si nechali udělat ocenění bytů. Vyšlo nám, že byty v roce 2004 měly stát 150 až 160 000 korun za byt a ne 40 000 za byt. A celý ten majetkový podíl státu měl mít vyšší cenu až o dvacet miliard korun. Takže stát přišel až o dvacet miliard korun, což byla ta nedovolená podpora, kterou dal v roce 2004 tomu, kdo to takto výhodně získal. Stížnost jsme podali, Evropská komise se stížností zabývala, ale podle nás naše podklady řádně neprošetřila. Za českou stranu jí podklady dodávalo dokonce právní zastoupení Zdeňka Bakaly. Podklady připravovala Advokátní kancelář Pokorný, Wagner & partneři, což je úplná nehoráznost. Kozel zahradníkem.

Všechna tato zjištění jsme předali EK, ale v určitém okamžiku jsme opět narazili na zeď. A to tak, že podle komise nejsme podnikatelský subjekt a nejsme tedy ti, co si u ní v současné době mohou stěžovat na nedovolenou podporu. Tu stížnost by podle EK mohla dát třeba firma podnikající v oblasti nájemného bydlení, dopravy a podobně.

To jste nesehnali žádný podnikatelský subjekt, který by stížnost podal místo vás?

Nepodařilo se nám to. Žádné nadšence jsme nenašli. A druhý subjekt, který by mohl podnět EK dát, aby se tím znovu zabývala, je ministerstvo financí a úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Parlamentní vyšetřovací komise apelovala na EK, aby to vyšetřování znovu zahájila, ale ona to odmítá. Sama má máslo na hlavě, protože ho v minulosti odflákla jako největší diletant a už se jí do toho nechce. Zahájila by to jedině tehdy, kdyby ji k tomu vyzvalo naše ministerstvo financí s tím, že má nové informace. A to opět odmítá v tomto kroku cokoliv udělat. Přestože před tím určité dílčí kroky správně udělalo, tak v tomto nás zařízlo a odmítá pomoci.

Podle našich informací do toho úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových původně jít chtěl, ale z ministerstva financí dostal pokyn, aby to nedělal. Podle nás v tomto případě platí, že ryba smrdí od hlavy. Jde tady o hodně peněz, doslova desítky miliard korun. Podle mě to blokoval vždy ministr financí, takže Alena Schillerová dřív, teď Zbyněk Stanjura. Oni nemají žádný zájem na tom, aby byla naše stížnost u EK řádně prošetřena. To je náš závěr a my už vyzkoušeli všechny možnosti, které se nabízejí.

Cítím se Evropskou komisí v tomto případu podveden, protože v roce 2013 nám psali, že vyčkají na výsledek vyšetřování a trestního stíhání u soudu. Tam se jednoznačně ukázalo a je to i v závěrech Nejvyššího soudu, že kauza privatizace OKD bytů je stále na stole, protože znalec Rudolf Doucha ty byty řádně neocenil. Vláda věděla, že není řádně oceněn a prodala ho pod cenou. V závěrech Nejvyššího soudu to je poměrně jednoznačně napsáno. Nových důkazů je dnes mnoho, ale není zájem.

Jak je možné, že soudní znalec Rudolf Doucha odvedl takovou diletantskou práci a přitom byl osvobozen a ještě by měl dostat na odškodnění a úhradách nákladů soudního řízení přes pět milionů korun?

To mi připadá, jako kdyby si ta spravedlnost na poslední desítky let odcestovala na dovolenou. Jak je možné, že se člověk, co odvede takový šlendrián, nakonec ještě dočká ospravedlnění v hodnotě několika milionů korun. Kdyby mi takový znalec donesl takový znalecký posudek, jaký vypracoval, tak mu ho doslova omlátím o hlavu. U takové práce dokáže i absolvent střední školy odhalit, že ten posudek je špatný. Ocenění 44 000 bytů na jedné straně A4 je naprostou katastrofou. Přitom nejste schopni dohledat, jak k těm číslům přišel.

Ten posudek opravdu nesplňuje náležitosti nutné pro oceňování. A pokud byl pod časovým tlakem, což byl, protože politici na něj vyvíjeli tlak a bylo evidentní, že chtěli v té době, aby se to prodalo ne, co nejdráže, ale naopak, co nejlevněji, a dělali vše proto, aby se to stihlo ještě před vstupem Česka do EU, tak to měl prostě odmítnout. A argumentace obvodního soudu, že se snažil, je jako z mateřské školky. Když statik udělá znalecký posudek, nedostane k němu podklady, a ten dům lidem spadne na hlavu, tak půjde sedět. Tady znalec udělal špatnou práci, není za ní trestně zodpovědný, protože se mu nedokázal úmysl, ale dostane odškodné, tomu se říká nestydatost. Celá ta kauza nám ostatně něco říká o našem justičním systému. Takovými složitými případy by se totiž měly zabývat specializované senáty odborníků a ne ekonomičtí jelimani.

Ostatně už jen ty vývody, že při ocenění použil tržní metodu porovnání transakcí a řídil se prodejem bytů v Třinci v roce 20003, jsou k smíchu…

Ano, to je samozřejmě naprostý nesmysl. Navíc vyšetřování policie ukázalo, že ty byty v Třinci nebyly prodány za 40 000, ale za nějakých 56 000 korun. Ani tahle jediná věta, na jejímž základě ocenil 44 000 bytů, není pravdivá. Tak, co to je za posudek, proboha. Normální člověk by ho s tím shodil ze schodů, politikům to vyhovovalo, protože to chtěli prodat, co nejlevněji.

Proč to podle vás chtěli prodat co nejlevněji?

U soudů vyplynulo spousty zajímavých informací, které jsme neznali. Ukázalo se, že pánové Sobotka a Urban jednali v průběhu znaleckého oceňování za zavřenými dveřmi mezi osmi očima s Koláčkem a Otavou. (Bývalí majitelé důlní společnosti OKD Viktor Koláček a Petr Otava. Pozn. Red.) Na těchto jednáních Koláček a Otava záhadně nabízeli vždy o pár milionů vyšší cenu než znalec v té době navrhoval.

Jaká byla motivace Sobotky a Urbana, ať si každý sám domyslí. Mě to připadá velmi podivné. Navíc pánové Koláček a Otava byli v té době snad i trestně stíháni. Je to zvláštní. A jak víme, tak už z dálky tahal za nitky Zdeněk Bakala. Ten majetek se tedy de facto už přihrával jemu.

Byl jste se za ta léta někdy poradit i s lidmi z jiných regionů se podobnými problémy. Třeba s nájemníky bytů na pražském sídlišti Písnice?

Přímo s nimi jsme nic neřešili, ale snažili jsme se pomoci a medializovat kauzu hornických bytů na Kladensku. S těmi lidmi jsme se spojili. Bylo to zajímavé a zároveň šlo o dost odstrašující příklady pro nájemníky bytů OKD tady na Ostravsku. Jak jsme zjistili průběhem našeho šetření, tak součástí privatizovaného majetku OKD bylo také 1 200 bytů na Kladensku. O tom se ale nikdy nemluvilo.

Byly součástí dceřiné společnosti Služby dolů Kladno. Zcela nepřekvapivě je znalec Doucha zapomněl ocenit, takže ty dostala vyvolená parta privatizátorů v roce 2004 úplně zdarma, aby je obratem prodala, jestli se nepletu, snad za 400 milionů korun jiné společnosti, která je začala rozprodávat nájemníkům za tehdejší tržní ceny minus dvacetiprocentní sleva. Tak fungoval byznys. Od státu zdarma, přeprodat za 400 milionů a prodávat dál se stoprocentním navýšením. Bydleli v nich havíři, jejich vdovy a vůbec lidi v dost vysokém věku.

Byl od té doby Zdeněk Bakala v Ostravě?

Naposled, co si vzpomínám, byl pan Bakala v Ostravě někdy v roce 2008, když naše sdružení vznikalo, a když jsme po několika měsících intenzivní práce donutili vedení další společnosti RPG byty, aby dalo jasné veřejné prohlášení, jak to s těmi byty bude. Do té doby totiž Bakala lidem tři roky sliboval, že si je budou moci koupit. Lidé tedy nainvestovali do oprav obrovské peníze. Znám případy, kdy do toho dali veškeré své úspory. Navíc to byli často lidé před penzí. A oni je sprostě vodili za nos.