V NATO se vede debata o posílení obrany proti „agresivnímu Rusku“. Mluví se o zintenzivnění cvičení, o umístění některých vojsk ve východních členských státech EU, již probíhá posílení protiraketové obrany (Rumunsko) a v první řadě se všeobecně naléhá na země Aliance, aby zvýšily výdaje na obranu. Je tato aktivita opodstatněná? Jsou vztahy s Ruskem stále tak problematické, že je potřeba posilovat obranu na hranicích s ním?

Když vám odpovím podle svého přesvědčení, že nikoliv, okamžitě si tím podávám přihlášku do klubu „Putinových agentů“. Už i tohle o něčem svědčí, nemyslíte? On už jen samotný přístup ve smyslu „Kdo nejde s námi, jde proti nám“ je zavánějící jak jistou agresivitou, tak přímo totalitou. Dravci z NATO se prostě rozhodli najít si nového nepřítele stůj co stůj. Mnoho arabských zemí již zdárně rozvrtali a destabilizovali. Sice žádné zbraně hromadného ničení nenašli, ale nějakou „ušlechtilou“ příčinu k útoku si vymyslet museli. Byznys se zbraněmi se prostě musí točit. Mír, to znamená stagnaci. A zisky pak klesají...

Důsledkem jejich konání je mimo jiné právě migrační vlna. Čím dál více mám pocit, že někdo někde má velký zájem na tom, aby Evropa padla. Minimálně na kolena. K tomu bezpochyby vede i škorpení se s Ruskem. V žádném případě zde doma nechci opět nějakou střední skupinu vojsk. A to nejen ruských. Stačilo. Ale na druhé straně nelze přehlížet, že kruh kolem Rusi se utahuje až příliš pevně. Jen trouba může uvěřit tomu, že zamýšlené rachejtle nás mají chránit před Peršany. Zde se sice možná ještě najdou, ale v ruském vedení těžko.

Mimochodem, jak se zachovaly USA, když se ke Kubě blížily ruské lodě s podobným materiálem? A jsem poslední, kdo by za to tehdejšího amerického prezidenta kritizoval. Jenže lodě pak naštěstí pro celý svět otočily. Není ta dnešní podobnost čistě náhodná? Nebude-li však mít stejný konec, pak se o osud bezpochyby choré EU nemusíme trápit. Prostě zmizí. S těmi, kteří tohle nebezpečí nevidí či vidět nechtějí. Ale, bohužel, i s těmi, kteří ano. Omlouvám se, ale já – pokud budu „ve službě“ – k jaderné katastrofě přispívat nehodlám. Nechť mne nálepkují, jak nálepkují.

V rámci debaty nad tímto tématem padla myšlenka, že bychom měli usilovat jak o stálé vojenské základny NATO, případně USA na našem území, tak o umístění prvků americké protiraketové obrany u nás, což jsme dříve odmítli v případě radaru v Brdech. Získalo by to vaši podporu?

V žádném případě. S ohledem na naši historii i výše uvedené cizí armády na našem území jsem vždy striktně odmítal a odmítám. Ostatně základny NATO tady snad máme i tak, ne? Ty české! S našimi vlastními vojáky. Jejich rozšíření a podstatně lepšímu vyzbrojení bych se nebránil. Naopak. K tomu však žádné cizáky nepotřebujeme. Tradice máme jak ve vojsku, tak ve zbrojovkách. A čím lepší bude naše vlastní armáda, tím větší budeme mít respekt. Jistě nejen spojenců. Je to velmi prosté.

Jak se díváte na občasné návrhy na zrušení sankcí proti Rusku? Sdílíte všeobecné přesvědčení, že navzdory tomu, že Putin má obrovské hospodářské problémy, i nadále je schopen si držet podporu veřejnosti?

V tomto pohledu se naprosto shoduji s těmi, kteří sankce už od samého počátku považují za nesmysl. I za zcela neobjektivní černobílý pohled na ukrajinsko-ruský problém. Jakou však má pan prezident Putin skutečnou podporu v Rusku, to opravdu nevím. Mohu jen spekulovat. Našim mnohým médiím, ve vší úctě, z valné většiny nevěřím. Jsou často stejně nezávislá a neprodejná, jako já jsem vlasatý. Nu a že „krasavice inteligentní“ ze skupiny Pussy Riot mu zjevně nefandí, to by mne ani na jeho místě zrovna neznepokojovalo. Spíše naopak.

V posledních desetiletích jsem v Rusku nebyl. Ale je mi známo, že Rusko vždy bylo, je a bude jiné než zbytek Evropy. Že tenhle velký národ má svou specifickou hrdost i odvahu, obětavost. A že potřebuje ve svém čele vždy nějakého skutečného cara. Přestože ani tak skoro nikdy neměl zrovna na růžích ustláno. Možná proto vydrží neskutečně více než mnohý jiný. Je mi trochu líto těch hlupáků, kteří si myslí, že jej lze zvnějšku zastrašit. Opak je pravdou. Čím více budeme blbnout, tím více budou semknutější. Zřejmě to dnes nebude příliš populární názor, ale Rusko je pořád lepší mít za partnera než nepřítele.

Když hovoříme o Rusku, i v rámci boje proti ruské propagandě vznikne na ministerstvu vnitra od příštího roku Centrum terorismu a hybridních hrozeb. Jak se u nás údajná ruská, ale i další propaganda projevuje? Jakými prostředky s ní může třicet analytiků na vnitru bojovat?

Nikdy jsem nebyl a ani nejsem tajným agentem. Podobné metody práce tedy z vlastních zkušeností neznám. Analytický tým v boji proti terorismu, bude-li alespoň trochu schopný, jistě na škodu nebude. Rozhodně je lépe zřídit jej v předstihu než až po nějakém teroristickém útoku. Jen tak mimochodem, což nevnímáte, jak rychle se přes všechna bezprostřední dojemná prohlášení politiků pak na prosté nevinné oběti zcela zapomíná? Ale co se týče proruské propagandy, tam si, ve vší úctě, nemyslím, že tým bude mít mnoho práce. Spíše jen to, že „přání je otcem myšlenky“. Přestože si na Václaváku už nejlze ve stánku koupit vuřta u nerusky mluvícího personálu. Z toho bych však pana Putina jistě nevinil.

Roman Joch prohlásil, že ve chvíli, kdy ruský voják překročí hranice kterékoli z pobaltských zemí, bude správné okamžitě smazat proruské servery a po dobu konfliktu s Ruskem internovat redaktory proruských webů. Kde je míra svobody slova třeba i v případě, kdy by nastal vojenský konflikt?

Na to se, prosím, raději zeptejte nikoliv mne, ale pana kolegy Jocha. Kolegy říkám proto, že údajně též vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Byť se tento rodák z Banské Bystrice očividně medicínou neživí. Což je tak jediné, alespoň z toho, co jsem dosud zaznamenal, za co bych jej nekritizoval. Pro něj jistě budu, když si ani válku s Ruskem nepřeji, též jen něco jako „podřadný kremlofilní dědek“. I proto když nepředpokládám, že nepřesáhnou-li protiruské provokace únosnou mez, boty ruských vojáků zase až tak moc cizích polí nezdupají. V posledních desetiletích tohle totiž zvládají armády zcela jiné. Jejichž některé až těžce ideové filmy z vojenského prostředí panu Jochovi zřejmě moc nevadí.

Nakolik je podle vás legitimní diskutovat o samotné geopolitické orientaci naší země, tedy členství v NATO a EU? Objevují se výklady, že o těchto věcech se ani diskutovat nesmí, referenda jsou nepřípustná a tak dále.

Je mi líto, ale s tím zcela kategoricky musím nesouhlasit. Proč by to nebylo legitimní? To bychom se pak vrátili minimálně o 27 let zpět, nemyslíte? Kdybychom tohle dopustili, tak jsme jenom opsali kruh. Circulus vitiosus, jak by řekl klasik. Tedy bludný kruh.

Rakouské prezidentské volby nakonec těsně vyhrál exšéf Zelených Alexander Van der Bellen. Přesto jde o historický úspěch tamních Svobodných. Jak může pokračovat trend růstu dalších podobných stran v Evropě (Alternativa pro Německo, francouzská Národní fronta a tak dále)?

To záleží na aktivitách papalášů z Bruselu. Zatím diplomatické „úspěchy“ paní Angely stejně jako „přemoudrá“ prohlášení dalších europotentátů jsou pochopitelně skvělou živnou půdou pro podobné strany. A jen šílenec nebo hlupák se tomu může divit. Mimochodem i tohle hodně vypovídá o současné úrovni vedení eurospolku. Pro zcela nezaslepené hodně smutné zjištění.

A co může tento trend znamenat do budoucna? Trvalé ochlazení Evropanů vůči imigraci? Rozvolnění či úplný rozpad EU? Nebo dokonce, jak uvádí Appelbaumová, nástup „národního“ socialismu (ne míněno ve smyslu nacismu, ale spíše například prvorepublikových národních socialistů. Kombinace národovectví a silné role státu v ekonomice a sociálního zajištění)?

Obávám se, že postupně řetězení všeho, co jste uvedl. Jen bych nebyl tak optimistický v tom, že se někde opět neobjeví nějaký ten malíř pokojů v rajtkách.