S přibývajícími bezpečnostními opatřeními v zahraničí, ale i u nás mohou vznikat u veřejnosti určité obavy, zda „myslíme na všechno“. Je to pravda?

Člověk pracující v rizikovém odvětví se nikdy nesmí nechat ukolébat tím, že myslel na všechno. Úkol zní jinak: Neustále přemýšlet, na co jsme mohli zapomenout, snažit se najít další a další možná slabá místa a přijímat taková opatření, abychom je pokud možno eliminovali. Je však třeba říci, že u rizik jaderných technologií se už teď pohybujeme v extrémně nízkých pravděpodobnostech, že by událost, která nás doposud nenapadla, mohla vést k ohrožení lidí.

V našem minulém rozhovoru jsme se zmínili o potenciálním nebezpečí, že si Islámský stát či jiní teroristé mohou opatřit a použít tzv. špinavou bombu. Je toto nebezpečí stále stejné, či se zvyšuje? Můžete prosím pro nás laiky upřesnit, co je to vlastně „špinavá bomba“?

„Špinavá“ bomba je kombinace klasické výbušniny a velkého množství do okolí výbuchem dobře rozptýlitelné radioaktivní látky. Nezabije více lidí než klasická výbušnina, slouží především k vyvolání paniky a paralýze normálního způsobu života, proto se její použití předpokládá především v městské aglomeraci. Zatím nikde nebyla použita, na základě poznatků po 11. září byla vytipována jako možná zbraň teroristů a prezident Obama ji v roce 2010 označil za jednu z velkých hrozeb pro USA. Riziko, že by se materiál pro výrobu špinavé bomby dostal do rukou teroristů, se od našeho posledního rozhovoru nezměnilo.

Jsou zabezpečeny přechodná úložiště a transporty podle vás tak komplexně, aby nedošlo ke krádeži či nehodě?

Jsou zabezpečeny tak, aby riziko nehody či zlovolného činu bylo velmi malé. V případě nehody by se následky vždy omezily na velmi malou plochu v okolí zdroje. Pro případ zamýšleného zlovolného činu jsou přijímána taková opatření, aby bylo velmi komplikované se ke zdroji dostat, to samo od sebe případné pachatele odrazuje. Získat zdroj musí prostě znamenat takové úsilí, že se jim to nevyplatí. Tak je zabezpečení nastaveno.

Kolik se vlastně řádově vyskytuje v Evropě jaderných elektráren – alespoň řádově?

V Evropě včetně Ruska a Ukrajiny je v provozu 185 jaderných reaktorů. V EU pak 131 ve čtrnácti z 28 členských států.

Zelení a další odpůrci jaderné energie sice hovoří o „čisté energii“, ale také o energii velmi drahé a nejvíce nebezpečné. Na druhé straně, bojíme se jistě více toho, co až tak moc neznáme nebo tomu nerozumíme...

Jaderná energetika bezpochyby je rizikovým průmyslovým odvětvím. Není ale zdaleka jediným a v energetickém sektoru není ani tím nejrizikovějším. Katastrofy v uhelných dolech, protržené přehradní hráze nebo exploze plynu si vyžádaly nesrovnatelně více obětí. Při výrobě megawatthodiny elektrické energie z uhlí zemře o řád více lidí než při výrobě téže megawatthodiny z energie jaderné – při započítání Číny o dva řády víc. Stejně platí, že pokud někdo podnikl po havárii ve Fukušimě let z Evropy do Tokia, dostal dávku záření v důsledku výškového letu větší než za samotného pobytu v Tokiu.

V médiích proběhla série článků a reportáží o problému v Dukovanech. Dá se toto lajdáctví v kontrole nazvat možným ohrožením státu a máte nějaké informace, zda policie či zastupitelství „konají?“

Rozhodně nejde o ohrožení, tím méně státu. Policie šetří trestní oznámení pro podvod a velké ekonomické ztráty v důsledku neplánovaných odstávek.

Hovoří se o tom, že různé armády využívají na svých zbraních materiály, které mohou zanechat stopy po radioaktivitě. Týká se to především průraznosti raket apod. Vidíte v tom případné nebezpečí kontaminace okolí použitím těchto zbraní či spíše technologie?

Jde o ochuzený uran, který se využívá kromě wolframu pro zvýšení průraznosti podkaliberní munice. Ke kontaminaci v místě výbuchu dochází, mnohem závažnější než ta radioaktivní je kontaminace chemická, uran je totiž poměrně jedovatý.

Jistě jste zaznamenala případy zastřelených divokých prasat, která měla velmi slabou, samozřejmě podhraniční radioaktivitu. Je to podle vás pozůstatek Černobylu? Spekuluje se také právě o oblastech v Německu, kde byly testovány výše uvedené zbraně...

Jednoznačně jde o pozůstatek černobylského spadu, také však o pozůstatek spadu po testech jaderných zbraní v atmosféře, které vrcholily na začátku šedesátých let minulého století.

Máme se, v době ne příliš stabilní situace na Ukrajině, opět obávat Černobylu? Porušený reaktor, jak slýcháme z dostupných údajů, je pod sarkofágem, ale ten prý doznává určité nestability nebo má snad i trhliny, plánuje se oprava. Ale do elektrárny míří stále davy turistů. Nemůže to být pro ně potenciální riziko... A v případě gradování vnitropolitické situace také pro širší okolí nebo ostatní státy?

Nová ochranná obálka – sarkofág – pro havarovaný černobylský reaktor je prakticky dokončena. I kdyby došlo k porušení té současné nebo i nové, bude to mít důsledky, které se neprojeví jinde než v nejbližším okolí elektrárny, zůstanou omezeny na „zakázanou“ zónu. Turisté by v takovém případě prostě do elektrárny a jejího okolí nesměli.