Vláda schválila návrh rámce státního rozpočtu na příští rok a střednědobý výhled hospodaření státu pro roky 2021 a 2022. Příští rok i v dalších letech počítá Ministerstvo financí se schodkem 40 miliard korun. Co těmto číslům, ale i zveřejněným záměrům a prioritám říkáte?

Čísla a priority odrážejí politickou konstelaci, která se ovšem také může změnit. Je patrné, že vláda chce udržet sociální kohezi společnosti, to je naprosto legitimní cíl. V rámci těch výdajových priorit se mně osobně nelíbí zvyšování výdajů na obranu.

Vláda se snaží udržovat sociální dialog, a pokud vím, dobře komunikuje v rámci tripartity. Problém vidím v tom, že postupuje nesystémově. Jsou vzneseny požadavky a následně se hledá, „jak se to zaplácne“.

Chybí širší makroekonomická úvaha nad naší daňovou soustavou, která je orientovaná na degresivní daně (DPH), které dopadají nejvíce na ty nejchudší. Majetkové daně de facto neexistují, náš daňový mix je vrcholně nespravedlivý.

Chybí mi řádný audit výdajů a chybí mi zásadnější pohled na to, jak by měl fungovat veřejný sektor, co od něho chceme a v jaké kvalitě. Tomu musí odpovídat daňový mix, který by neměl být založen na paskvilech, jako je superhrubá mzda. Tady se všichni bojí položit zásadní otázky jako: Pokud chci udržet kvalitní zdravotnictví, školství a tak dále, stačí na to daňová kvóta, jak ji máme? Nebo budeme snižovat nějaké výdaje, jaké, koho to postihne? Pravice ráda mluví o tom, jak bude snižovat daně, ale ráda bych také slyšela, aby jasně řekla, co seškrtá na straně výdajů.

Lze plánovaný schodek hájit ve chvíli, kdy se předpokládá další hospodářský růst?

Saldo rozpočtu není žádná posvátná kráva. Ekonomika se skutečně netočí jen kolem jednoho čísla. To je taková pravicová obsese, neustále se dívat jen na saldo rozpočtu a pak začít vykládat, že stát je jako rodina... Někdo má zase stát jako firmu, že. Pro mě je mnohem důležitější, jak vypadají výdaje vlády, jestli přispívají ke kohezi společnosti a k modernizaci ekonomiky, nebo jestli zvýšené výdaje jen slouží k parazitování určitých skupin na státu.

Při projednávání ve vládě nastala dost neobvyklá situace, když se ministři za ČSSD při hlasování o návrhu rozpočtu zdrželi. Podle předsedy strany Jana Hamáčka rozpočet na rok 2020 ve stávající podobě neumožňuje naplňovat priority a v některých případech komplikuje samotné fungování resortů. Upozornil přitom na platy hasičů či policistů nebo peníze potřebné na novou techniku a digitalizaci. Přesto, nevypadá to spíš tak, že se sociální demokracie snažila vytvořit výhodnější pozici pro jednání s Ministerstvem financí o úpravách státního rozpočtu, pokud tedy ve vládě vůbec zůstane?

Právě, v tuto chvíli není zcela jasné, jestli ta vláda vůbec vydrží. Jedno je otázka politické taktiky: je to klasika, že jednotlivá ministerstva nadsazují požadavky, aby se pak tak nějak „dostala na svoje“. Druhá věc je ovšem strategická otázka, kterou jsem už naznačila, a ta má bytostně politickou povahu: co chceme, aby zajišťoval veřejný sektor a jak se tato úroveň služeb bude financovat.