Mohl byste na úvod popsat, čím se mají velvyslanci ve své funkci řídit a jaké jsou jejich nejdůležitější úkoly?

To, co má dělat vedoucí zastupitelského úřadu, je přesně napsáno ve Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích. Z toho lze vypíchnout tři hlavní úkoly. Prvním je hájit zájmy své vlastní země, která ho do funkce obsadila. Druhým pak sledovat vývoj v zemi, kde působí, všemi zákonnými prostředky a podávat o tom informace do ústředí své vlastní země, odkud byl vyslán. A třetí úkol je, že má podporovat přátelské vztahy mezi oběma zeměmi. To znamená mezi zemí, která ho pověřila, a zemí, kde je pověřen. To jsou hlavní úkoly vedoucího zastupitelského úřadu.

A je někde také stanoveno, co velvyslanec ve vztahu k hostitelské zemi může, zda se smí vyjadřovat k dění v zemi, co si může dovolit říkat k vnitrostátním záležitostem dané země a naopak co už je za hranou?

To úplně přesně popsáno není. Nicméně velvyslanci jakékoli země podle mého názoru nepřísluší komentovat veřejně politickou situaci v zemi, kde působí. Samozřejmě pokud třeba nejde o totalitní zemi, kde se může zastávat ochránců lidských práv. Něco podobného, jako dělalo francouzské velvyslanectví v době Charty 77. Ale obecně platí, že velvyslanec by se neměl vůbec vměšovat do vnitřní politiky.

Jak jste vnímal slovní přestřelku českého prezidenta a amerického velvyslance? Kde se stala hlavní chyba, že k ní došlo?

Nevím přesně, za jakých okolností, kdy a co bylo řečeno, mám to pouze zprostředkované z médií. Samozřejmě velvyslanec může sdělit postoj své vlastní země hlavě státu, ale má to dělat způsobem, který zná Vídeňská úmluva. To znamená nótou nebo osobní návštěvou, při níž může hlavě státu sdělit to, co jí sděluje hlava státu, která ho vysílá. V tomto případě, pokud prezident Spojených států Barack Obama chce něco sdělit prezidentu České republiky, může k tomu použít velvyslance. A velvyslanectví formou nóty nebo osobní návštěvou, tedy audiencí u prezidenta České republiky, mu sdělí postoj Spojených států. To je standardní, to je v pořádku. A může to být i velmi kontroverzní nebo komplikované téma.

Ve sdělovacích prostředcích by tedy mezi nimi taková komunikace vůbec neměla probíhat?

To si jsem naprosto jist, že se to do médií vůbec nemá dostat. Bez znalosti přesných detailů, jak události v této kauze šly, říkám, že v každém případě obecně platí, že velvyslanci Spojených států stejně jako velvyslanci Francouzské republiky nebo kterémukoli jinému nepřísluší veřejně komentovat vývoj v České republice, komentovat ho v médiích a kriticky se vyjadřovat k hlavě státu, ať je otázka jakákoli. Od toho jsou naprosto přesně popsané metody, jak si má počínat vedoucí zastupitelského úřadu. K té přestřelce nemělo vůbec dojít, porušení bylo na obou stranách. Velvyslanec neměl mluvit do médií, prezident republiky podle mě také neměl odpovídat v médiích, měl mu odpovědět standardním diplomatickým způsobem. To znamená nótou, nebo měl pana velvyslance pozvat. Tedy nejspíš pan Kmoníček, ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky, si ho měl pozvat a sdělit mu postoj prezidenta republiky.

Je vůbec únosné, aby po takové roztržce zůstal velvyslanec ve své funkci a vysílající země ho z tohoto postu nestáhla a nenahradila někým jiným?

Podle mě tenhle příběh není dobrý, protože i kdyby – a to říkám jen hypoteticky – měl pan velvyslanec stokrát pravdu, tak od toho jsou způsoby a metody, které zná diplomatický protokol, a těmi má sdělovat postoj. A pozor, pan velvyslanec nikdy nevyjadřuje svůj vlastní postoj. On vždy vyjadřuje postoj svého prezidenta, své vlády, dokonce může sdělit prezidentovi republiky něco, co mu sděluje prezident Spojených států amerických, i kdyby se s tím sám vnitřně neztotožňoval. Protože on je tu proto, aby sloužil dvěma zemím, ne aby vyjadřoval své osobní názory na to, co se děje. Ale znovu říkám, že neznám detaily, ale podle mě je velmi nešťastné, že to celé proběhlo v médiích.