Bydlení zvláště ve velkých městech – a u nás hlavně (i když nejen) v Praze – je pro velkou skupinu lidí problém. Ceny bytů jsou příliš vysoké a ani koronavirová krize s tím nic neudělala. Dokonce podle informací z vašeho blogu patří pražské byty ve středoevropském regionu k nejdražším vůbec. Čím to je?

Problém nemá jeden jednoduchý důvod a bohužel ani žádné jednoduché řešení. Jde o kombinaci mnoha faktorů. Hlavní problém, který bohužel vytvořili politici po revoluci, byla divoká privatizace bytů, kdy Praze dnes zbylo jen sotva 5 % z celého bytového fondu. Praha tak nejenže ztratila možnost jakkoli určovat a ovlivňovat trh z pozice významného vlastníka bytů, ale nemá dost bytů ani pro veřejný zájem, tzn. pro klíčové profese, jako jsou učitelé, lékaři, policisté, a tak zbylé byty rozděluje mezi potřebné (seniory, matky samoživitelky) a profese ve veřejném zájmu.

Dalším obrovským problémem je stavební zákon a obecně povolovací procesy pro výstavbu. To je problém celostátní, ale v Praze je nejvíce patrný. Poptávka po bytech trvale převyšuje nabídku a tlačí ceny nahoru. Dalšími problémy jsou kupříkladu obrovský růst cen stavebních prací a materiálů v posledních letech nebo velký a nekontrolovatelný rozvoj krátkodobých pronájmů typu Airbnb. O bydlení v městském bytě se „běžnému“ Pražanovi může tak akorát zdát.

Stále více lidí se tedy uchyluje do bytů nájemních. Ale s tím, jak roste poptávka, rostou i ceny nájemného. I ty začínají být pro mnohé neúnosné, a stěhují se jinam. O jaké profese tak Praha například tímto přichází?

Často jde o mladé kvalitní a nadějné lékaře, učitele nebo třeba hasiče, kteří před živořením v Praze dají přednost jinému krajskému nebo okresnímu městu s vidinou služebního bytu. V Praze pak často slouží v nemocnicích a dnes už i ve školách zahraniční pracovníci s mnohdy diskutabilním vzděláním, kteří se spokojí například s bydlením na ubytovně.

Roste ale bytová výstavba poblíž Prahy. Podle vás je to špatná zpráva. Proč?

Vzhledem k tomu, že Praha nemá dobudovanou klíčovou infrastrukturu, je to pro Prahu katastrofický scénář. Bez pražského a městského okruhu, bez kapacitních rychlodrah, metra D a především kapacitních P+R parkovišť už dnes doprava kolem metropole kolabuje. Lidé se z některých směrů nemohou dostat do práce autem, ale ani MHD. Zkuste si ráno jet třeba vlakem z Úval u Prahy do centra na Masaryčku. Když budete mít štěstí, vejdete se do vlaku, o tom, abyste si sedli, si můžete nechat zdát. Místa k sezení jsou už dávno od Českého Brodu obsazená. A třeba tento vlakový koridor je dnes zcela plný a další vlaky ani vagóny už přidat nelze.

Řešením by mohly být městské byty. Není jich ale málo? Jak je na tom Praha ve srovnání s jinými evropskými metropolemi?

Obecní byty tvoří 5 % z celkového bytového fondu v Praze. Ve Vídni, Kodani nebo Curychu připadá na jeden obecní byt méně než 10 obyvatel. Se 42 obyvateli na byt jsme na tom podobně jako Budapešť. Ještě větší rozdíl oproti Praze je v sousední Bratislavě, kde připadá na jeden obecní byt 217 obyvatel.

Co zapříčinilo současný žalostný stav s městskými byty v Praze?

Viz otázka číslo 1, myslím, že jsem to tam popsal relativně komplexně. Hlavní problém byla divoká privatizace bytů. Praha si nechala ve vlně populismu bytů opravdu málo. Demografové mluví o tom, že na správu města potřebujete vlastnit minimálně 10 % bytů. Abychom jako Praha mohli třeba mluvit i do cenotvorby a být „lídr trhu“, potřebujeme poměr bytů podstatně vyšší.

Jde bytová politika hlavního města Prahy v současnosti správným směrem?

Je to rozporuplné a osobně si myslím, že moc ne. Místo aby se město zaměřilo na řešení těch největších problémů, vybrali si radní k řešení ty okrajové, které se snadno realizují a dobře mediálně prodávají. Jde o opravy zanedbaných bytů nebo věčný boj s Airbnb. Ale jinak zastavili už připravenou výstavbu cca 1000 městských bytů na Černém Mostě, která byla nachystaná za vlády primátorky Adriany Krnáčové, potopili projekt dostupného družstevního bydlení své vlastní radní Hanky Kordové Marvanové, a to i navzdory tomu, že všichni koaliční partneři měli družstevní bydlení v programu.

Rada města má kupříkladu kompletně hotový projekt, vysoutěženého zhotovitele a prostředky v rozpočtu na komplexní opravu bývalého Hotelu Opatov na Praze 11, avšak už více než rok odkládá rozhodnutí stavbu zahájit. Tam by mohlo vzniknout v budoucnu přes 200 bytů. Za mě je vidět určitá snaha, ale moc správným směrem to aktuálně nejde. Je to asi i neustálými spory a hádkami v koalici, které nakonec vždy odnese Pražan, což je od vedení koaličních stran dětinské a nezodpovědné.

Pomohlo by takzvané družstevní bydlení. Děláte v tomto směru na Praze 11 nějaké kroky?

Myslím si, že družstevní výstavba může problém lehce zlepšit. Vytvoří se tak nové byty, které si budou moci pořídit lidé, kteří třeba nedosáhnou na hypotéku, a Praha nebo městské části tím získají část nových bytů do svého bytového fondu, který se díky tomu začne konečně zase rozšiřovat. Na Praze 11 už skoro rok pracujeme v kooperaci s paní radní Marvanovou na koncepci výstavby družstevního bydlení.

Zatím jdeme v některých drobných detailech maličko odlišnou cestou než magistrát. Ale protože projekt zatím není kompletně dořešen, nechci být detailnější. Rád bych na podzim tohoto roku náš pilotní projekt představil veřejnosti. Půjde o menší bytový dům s pár desítkami bytů, nechci si s kolegy na první pilotní projekt ukrojit příliš velký krajíc. Chceme vyzkoušet zájem lidí a naučit se celý proces.

Koronavirová krize patrně způsobí dočasný útlum i ve stavebnictví a bytů se bude stavět ještě méně. To nevypadá moc optimisticky. Jak to vidíte vy?

Vzhledem ke složitým povolovacím procesům a k dlouhodobému velkému převisu poptávky nad nabídkou si nemyslím, že by byl výrazný problém s prodeji kvalitních bytů. Nadcházející krize může však pohřbít menší, méně kvalitní projekty a rozhodně nepovede k pozitivní změně. Osobně si myslím, že nás čekají spíše další roky mírného růstu cen nebo maximálně stagnace cen. Propad cen bytů v Praze bohužel příliš neočekávám.