Jak na vás zapůsobila první debata mezi prezidentskými kandidáty Zemanem a Drahošem? Kdo z nich se stal podle vás vítězem televizního duelu?

Musím se přiznat, že jsem duel nesledoval. Měl jsem včera narozeniny, tak jsem večer trochu slavil s přáteli. Občas se dívali na své twittery, kde probíhaly diskuse o výkonu obou kandidátů. Ti z nich, kteří budou volit Jiřího Drahoše,
mi připadali trochu zkroušení. Ale opakuji, sám jsem to neviděl.

Spolek Přátelé Miloše Zemana zveřejnil inzerát, který hlásá „Stop imigrantům a Drahošovi. Tato země je naše!“ a nabádá k volbě Zemana. Vnímáte toto sdělení jako lež a dezinformaci, jak to označuje sám Jiří Drahoš, jako hanebnou inzerci, jak to nazval lidovecký šéf Pavel Bělobrádek, nebo jde jen o připomenutí názorů, které tento kandidát až do horké předvolební kampaně zastával?

Jiří Drahoš stále opakuje, že je proti povinným kvótám. Přitom se už dávno nejedná o nějaké jednorázové povinné kvóty, tak jak se o nich rozhodlo v září 2015. Tehdy byly rozplánovány na dva roky, přičemž se během této doby podařilo naplnit jen zhruba jednu jejich třetinu. O výši povinných kvót se muselo rozhodovat na Evropské radě. Museli se tedy k nim vyjadřovat premiéři anebo ministři všech členských zemí.

Teď je ve hře něco mnohem závažnějšího. Jedná se o to, že rozhodování o přijímání nových migrantů bude zcela vyňato z pravomocí svobodně a demokraticky zvolených představitelů členských států. Bude řízeno úředníky z nikým nevoleného bruselského úřadu, který je za tímto účelem zřizován. Má k tomu dojít od června tohoto roku. Pak už se nebude nikdo ptát ani Jiřího Drahoše, ani premiérů, ani ministrů, ani národních parlamentů, zda jsou pro kvóty nebo proti nim.

Věci jdou rychle dopředu a Jiří Drahoš v této záležitosti vede minulé války. Na jednu stranu je proti kvótám, na druhou stranu mluví o tom, že naše země je schopna přijímat tisíce migrantů. To ale logicky znamená, že se přimlouvá za to, aby byli přijímáni nepovinně. Domnívám se, že inzeráty spolku Přátelé Miloše Zemana poukazují přesně na tuto skutečnost. To znamená, že nejsou lživé, jak tvrdí Jiří Drahoš, ani hanebné, jak se domnívá Pavel Bělobrádek. Pouze upozorňují na to, co se oba pánové snaží zastřít.

V srpnu 2015 patřil Jiří Drahoš mezi první, kdo podepsali „výzvu vědců“ proti nenávisti a strachu. Akademici žádají politiky, aby ve věci přijímání uprchlíků zohledňovali skutečné potřeby a možnosti, ne vrtkavé nálady veřejného mínění, neboť ti skutečně potřební musí být přijímáni a integrováni na základě individuálního a spravedlivého výběrového procesu, aniž by je předem diskvalifikovala jejich etnická či náboženská identita. Je toto jen reakce na hysterii, která se v Česku vzedmula v souvislosti s uprchlickou krizí, jak nyní tvrdí Jiří Drahoš?

Výzva vědců byla namířena proti nenávisti a strachu, tedy proti tomu, co bývá označováno termínem „xenofobie“. Kdokoliv má samozřejmě právo před xenofobií varovat, psychóza nenávisti vůči všemu cizímu může vést skutečně k hodně nepěkným věcem. Právě vědci a akademici by však měli být aspoň trochu vyvážení a neměli by podléhat jednostrannému vidění světa. Proto jsem dlouho čekal, že stejné osobnosti budou publikovat též varování ohledně oikofobie. Tento termín označuje chorobné sebemrskačství, neúctu k vlastnímu domovu, podceňování názorů a rozumu spoluobčanů, distanci ke kultuře, kterou jsme zdědili, a idealizování „jinakosti“, která nás prý kulturně obohatí.

Jiří Drahoš by v těchto věcech neměl lavírovat. Měl by otevřeně uznat, že kulturní obohacování nemůže probíhat tak, že těm nešťastníkům nejdříve vybombardujeme domovy, pak je s veškerou pohostinností vítáme u nás a jsme přitom na sebe velice hrdí. Pokud by ovšem Jiří Drahoš nazýval věci pravými jmény, obávám se, že by zmizel důvod, proč do něho a jeho kampaně investovat desítky milionů.

Vyjádření na toto téma poskytl Jiří Drahoš deníku Právo, v němž doslova tvrdí, že nikdy neřekl, že tyto lidi máme přijmout. A už vůbec ne na základě rozhodnutí zvenčí, protože o tom, koho chceme na své území, musíme rozhodovat my sami. Ale copak ta kvóta 2600 migrantů, která podle něj neměla být problém, nebyla rozhodnutím zvenčí? Nepopírá tím svá slova?

Pokud bych měl reagovat na všechny případy, kdy Jiří Drahoš popírá svá vlastní slova, musel by mít náš rozhovor formát středně tlusté knihy. Je to z jeho strany v jistém ohledu výhodná strategie. Ať se stane cokoliv, vždycky může říct, že měl přece pravdu. Určitou nevýhodou této strategie je, že snižuje důvěryhodnost toho, kdo ji používá.

Oba kandidáti na prezidenta svorně tvrdí, že nesouhlasí s návrhem na revizi stávajícího systému řešení ochrany uprchlíků, jenž pod názvem Dublin IV v sobě skrývá trvalý přerozdělovací mechanismus, což mimo jiné obnáší pokutu 250 tisíc eur za každého migranta, kterého daný stát nepřijme. I když je vliv prezidenta v této věci spíše symbolický, komu z nich tento postoj více věříte?

Jen pro úplnost musím připomenout, že o zmíněné pokutě se teprve jedná. Částka 250 tisíc eur za každého žadatele o azyl, jehož žádost daný stát odmítne posoudit, se objevila v návrhu Evropské komise. Stanovisko vyjednávačky Evropského parlamentu Wikströmové je takové, že navrhuje zmíněnou pokutu vypustit. Abychom se ale neradovali předčasně, švédská parlamentní zpravodajka z frakce liberálů to zdůvodňuje mimo jiné tím, že je prý nemyslitelné, aby si nějaký stát dovolil některou z pravidelně přidělovaných žádostí ignorovat.