Prezident Miloš Zeman oznámí na počátku března, zda bude podruhé kandidovat na hlavu státu. Jak myslíte, že se rozhodne? A pokud do boje v přímé volbě půjde, jaké má podle vás šance?

Říkala jsem, když byl v polovině mandátu a vyjádřil se k migrantům, že našel své téma, našel jakýsi terč, který zafunguje, a že bude kandidovat znovu a vyhraje. Předtím útočil tu na novináře, tu na pražskou kavárnu, dokonce na akademické pracovníky i zdravotně postižené. Pak našel vhodný objekt pro vyvolání strachu před nějakým nebezpečím. Jsem přesvědčena, že svou kandidaturu oznámí a že předvolební kampaň bude ještě tvrdší, ať už se dostane do druhého kola kdokoli, Horáček nebo Drahoš. Zeman si to s každým rozdá, zopakuje si strategii, kterou použil Trump, bude prohlašovat věci, které budou šokovat, a pravděpodobnost, že vyhraje, je velmi vysoká.

Myslíte, že to opět zafunguje?

Teď je doba „Trumpů“, kteří přinášejí obyvatelům zdání silné ruky, kteří se tváří, že je ochrání před uprchlíky i dalšími hrozbami. V té pozici už Zeman je a těžko ho někdo z té pozice vyšťouchne. Možná se po dalším období prostřídají na Hradě s Babišem. Je spousta lidí, kteří by mohli vykonávat důstojně funkci prezidenta, ale takovou schopnost bez servítků, bez obalu, bez veškeré korektnosti lidi šokovat vidím jen u toho jednoho. Lidé čekají od prezidentské volby změnu, to ukázala i volba amerického prezidenta, Trump přinesl lidem naději, změnu, choval se jinak než ostatní kandidáti, jako silák, jako hulvát, tvrdil, že všechno zařídí, že udělá pořádek na celém světě.

Takže si nemyslíte, že by Miloš Zeman byl dobrým prezidentem? Proč?

Já vidím nebezpečí v tom, že další zvolení Zemana nabourá jednotu EU a posune nás do oblasti vlivu Ruska. A ten vliv není jen v oblasti veřejného mínění, ale i finanční. Zeman nás posouvá i blíž k Číně, vzdáváme se snadno všech polistopadových zahraničněpolitických hodnot, jako je ochrana lidských práv, jako jsou lidská svoboda, demokracie všude ve světě, a tím se stáváme bezvýznamnými. Protože Česká republika má jako rodinné stříbro, které jí zůstalo po Václavu Havlovi, to, že jsme byli sice malou, ale respektovanou zemí, která se zasazuje o ochranu lidských práv. I když český prezident prohlásil, že je proevropský, ve skutečnosti kope za ten ruský zahraničněpolitický tým. Ale myslím, že Česku by mnohem víc prospěl prezident typu Horáčka. To znamená člověk, který chce spojovat společnost, ne ji rozdělovat, hájil by skutečně národní zájmy, budoval respekt naší země. Zeman bude rozviřovat atmosféru, podporovat, ne-li vyvolávat střety. Nemyslím, že to je úloha prezidenta. Za ideál prezidenta považuji bývalého německého prezidenta Gaucka, který dokázal hrany a hroty obrušovat.

Myslíte, že ani u nás není funkce prezidenta tak bezvýznamná, i když hlava státu nemá takové pravomoci jako hlavy státu v poloprezidentských nebo prezidentských systémech, třeba ve Spojených státech amerických nebo Francii?

V žádném případě. Vždyť současný prezident zasahuje do politiky tak, že se stává jedním z klíčových hráčů. Šéf ČSSD a premiér Bohuslav Sobotka se ho bojí, mnozí sociální demokraté mu jdou na ruku, vzpomeňme si na pokus o puč v Lánech, kde pučisté s prezidentem probírali, jak sesadit předsedu strany, takže ten vliv Zemana je obrovský. Spolu s Babišem mají rozehranou velkou šachovou partii, jsou sehraná dvojka, bylo to vidět už od začátku, až se divím, že to Sobotka ustál. Ale jeho pozice po parlamentních volbách je výrazně ohrožena, je velký otazník, jestli v čele ČSSD zůstane. Naše politika od zvolení Miloše Zemana se posunula úplně někam jinam a projevuje se to v mnoha oblastech. Premiér odvolal ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera, aby se zalíbil prezidentovi; nahradil ho Chvojkou a ten hned chtěl zrušit HateFree. Přitom jsme nikdy neměli od listopadu období, kdy byl tak velký nápor strachu a nenávisti jako dnes. Ale cítím to na všech stranách, i u lidí, kteří jsou nazýváni pravdoláskaři nebo sluníčkáři. Já také, když mluvím o Putinovi, v sobě asi nemám moc lásky. To dříve nebylo. Proto není správné rušit kampaň HateFree, v níž se lidem vysvětluje, jak se věci mají, sdělují se fakta mírným způsobem, kde se o věcech diskutuje. Proč máme ministra pro lidská práva, když takovou kampaň chce rušit? To je stejné, jako kdyby ministr pro životní prostředí přišel a řekl, zrušme národní parky. Prostě si myslím, že spojenectví Miloše Zemana s Andrejem Babišem politickou krajinu v České republice naprosto zásadně mění.

Ale premiér a šéf ČSSD Bohuslav Sobotka se postavil přání Miloše Zemana, když nepodepsal jmenování Karla Srpa do Etické komise pro ocenění účastníků protikomunistického odboje kvůli informacím, že spolupracoval se Státní bezpečností.

Sobotka si musí zachovat tvář. Je považován za slabého premiéra, říká se mu sralbotka, ale nemůže ze sebe dělat naprostý hadr. Objevily se vážné věci, které ho odradily od toho jmenování. Ale nevystupuje takhle zásadně i jindy. Když šlo o Čínu, podepsal pročínské prohlášení, nedistancoval se od toho, když Zeman jel na oslavu 70. výročí osvobození do Moskvy, kde se sice nakonec nezúčastnil vojenské přehlídky, ale byl v Kremlu, když armáda šla Rudým náměstím, přitom stejná armáda byla na Ukrajině. Sobotka to nemusel přímo odsoudit, ale měl říci, ať už v případě Číny, nebo Ruska, že Česká republika stojí na svých pozicích, podporuje ochranu lidských práv všude ve světě, prostě nějakým způsobem dát jasně najevo, že se na naší politice a pozici nic nemění. Sobotka to nedělá, ale chová se tak, že jsou v cizině politici zmatení. Když jede do Bruselu nebo do Spojených států na odhalení busty Václava Havla, tváří se, že je velmi proevropský, velmi liberální, velice lidskoprávní, a pak přijede zpátky domů a změní tón. Doma ze sebe dokonce dělá hrdinu, jak bojuje proti povinným kvótám na rozdělení uprchlíků. To sice nebyl dobrý nápad, ale už stejně spadl pod stůl. Ovšem málokdo ví, že europoslanci ČSSD hlasovali pro tyto kvóty. Je to taková dvojitá hra. Sobotka prostě chce vydržet ve vládě jako premiér co nejdéle, ale jsou tam další šíbři, třeba Chovanec je další adept na pozici v příští Babišově vládě. A sám Babiš je v této vládě jen ministrem, ale začíná v ní hrát prim.