Americká politoložka Wendy Brownová se domnívá, že zdaleka největším testem demokracie bude boj s klimatickou krizí. Brownová hovoří o potřebě nových opatření, která nikdo nechce pocítit na sobě, ale každý údajně ví, že jsou potřebná. Bude podle vás v budoucnu v politice sílit tlak na zavádění nových politik ve „veřejném zájmu“? A je to dobře?

Myslím, že největší test demokracie už dávno probíhá a nepotřebujeme k tomu ani klimatickou krizi. V posledních letech totiž lidé v zemích s údajnou liberální demokracií zjišťují, že jejich hlas se jaksi nepřelije do reálné politické síly. Dekády poslouchají, co všechno nejde – nejde vybrat daně od korporací, protože by utekly jinam, nejde zvyšovat mzdy, protože by země nebyla konkurenceschopná atd. Tzv. populismus není nic jiného než boj proti této takzvané liberální demokracii, v níž ve skutečnosti vládnou zájmy horního jednoho procenta. Není divu, že ti, kteří chtějí zoufale udržet status quo, mají pro „populismus“ jen nálepky a musejí neustále děsit – trolly, dezinformace, Ruskem… hlavně aby se nic nezměnilo.

Brownová tvrdě kritizuje neoliberalismus. Podle ní je fakt, že dnes každý dvanáctý člověk na planetě žije ve slumu, právě produktem neoliberalismu. Stojí ten problém opravdu takto jednoduše?

Neoliberalismus jako ekonomická doktrína dominuje od 80. let a jedním z jeho „plodů“ je obrovský nárůst nerovnosti v rámci vyspělých zemí. Mezinárodní měnový fond spolu se Světovou bankou navíc dělaly, co mohly, aby tento typ politiky, který vyhovuje jen těm nejbohatším, zakotvily „jako jedinou možnou cestu“ a rozšířily po celém světě. Ale na to, abych mohla posoudit též výrok paní Brownové, bych se musela podívat na celý kontext, v němž hovoří, ne jen na jednu větu.

Podle Brownové je také šokující, kolik lidí ve zdánlivě vyspělých USA žije na ulici. Jsou USA skutečně jakousi zemí kontrastů, která ve statistikách působí dojmem, že se její občané mají velmi dobře, aby pak při podrobnějším pohledu vyšlo na povrch, že poměrně velká skupina obyvatel je ve špatné sociální situaci?

USA mají obrovskou míru nerovnosti a v řadě sociálních kategorií se naprosto vymykají vyspělým zemím. Podívejte se na nějakou americkou show – velmi často tam budou „celebrity“ plakat dojetím nad nějakou charitou, která se stará o to, aby děti neměly hlad a nežily na ulici. Nezapomínejte, že čísla typu HDP na hlavu, která třeba opticky pro USA působí dobře, jsou průměr a v zemi s obrovskými příjmovými a majetkovými rozdíly tím pádem silně zkreslující. 36 milionů Američanů dostává potravinové poukázky (pravda bylo už i o deset milionů víc), bohatství vytvořené od velké recese šlo téměř výlučně jen pro jedno horní procento – a Trump v této politice pokračuje.