Poslanec Evropského parlamentu za ČSSD Vojtěch Mynář se v rámci delegace socialistických stran v europarlamentu zúčastnil mise na Ukrajinu, jejíž členové jednali jak se zástupci opozice a tzv. sdružení Majdan, tak s představiteli vlády a parlamentu.

Pane poslanče, s jakým očekáváním jste do Kyjeva jel a jaké máte dojmy po návratu?

Měl jsem výhodu v tom, že jsme to jednak projednávali v parlamentu ve Štrasburku a přijímali jsme k tomu usnesení a byl jsem tak obsahově dobře vybaven. V tom usnesení se vyzývá k rychlému řešení, zasednutí ke kulatému stolu tak, aby za něj usedli všichni včetně Majdanu, což je nová občanská platforma. Navíc se navrhuje, aby se na Ukrajině zřídila mise Evropského parlamentu, jenž by tam pomáhal při jednáních a řešeních, které by vedly k rychlému ukončení současné situace.

Setkali jsme se tam se všemi představiteli. Jak s Vitalijem Kličkem a jeho stranou, tak se zástupci strany bývalé premiérky Tymošenkové, setkali jsme se s představiteli vládní moci, byli jsme v parlamentu a hovořili jsme i se zástupci platformy Majdan. Odvolával jsem se i na to, že náš nový ministr zahraničí Zaorálek tyto věci podporuje, zasadil se za to, aby ta společná jednání proběhla a podpořil také cestu prezidenta Janukovyče do Prahy, abychom mu všechno mohli říci.

Všichni tam mají stejný názor v tom, že je potřeba jednat. Problém je možná v tom, že opozice není sjednocená a ta si myslí, že musí odstoupit prezident a musí dojít k vypsání nových voleb. Pro mě je nejvážnější, že ti lidé, kteří jsou na Majdanu, střídají se tam ve službách a organizují tam život, tak ti jsou rozhodnuti bojovat do konce, na smrt.

Dá se podle vás skutečně objektivně zhodnotit stav tamní situace ve smyslu, kdo je v právu a kdo by měl ustoupit?

Situace je podle mě neúnosná v tom, že život v Kyjevu je částečně paralyzovaný, především v centru. Státní úřady jsou zabarikádované, včetně úřadu prezidenta, vlády, parlamentu. Mezi lidmi je obrovské napětí a očekávaní toho, co bude. A týká se to všech stran. V tom vidím, že společnost je neřešením problému postižená. Zatím jim vůbec nejsou jasné cíle.

Ve kterém z těch dvou táborů teď je iniciativa? Kdo má jako první ustoupit, aby mohlo dojít ke zmiňovanému jednání u kulatého stolu?

Iniciativa je teď na prezidentovi, kterého oni vyzývají k okamžitému řešení. On jakési náznaky dělal. Pozval představitele opozice, opakovaně s nimi seděl, ale zjistil jsem například, že nikdo z čelných představitelů státu nikdy nepřišel na Majdan. To se zatím nestalo.

Jak na vás působí ty výzvy k českému prezidentovi, aby zrušil chystanou návštěvu Viktora Janukovyče v Praze?

V tom jsem se odvolával na našeho nového ministra Zaorálka, který doporučuje stejně jako prezident, abychom Viktora Janukovyče přijali a mohli mu na rovinu říci, co si o tom myslíme a vyjádřit podporu pro řešení. Ukrajinci musí mít především prostor k tomu, aby si ty věci dali do pořádku sami. Plně podporuji slova Lubomíra Zaorálka, který vyzval k tomu, aby se na Ukrajině místo eskalace hledalo ústavní řešení vzniklé situace. Ministr zahraničí jasně řekl, že prezident Janukovyč byl demokraticky zvolen a je pro nás partnerem pro jednání.

Jaké řešení či vyústění ukrajinské situace by podle vás bylo nejlepší?

Z pohledu EU razíme cestu otevřenosti a připojení k Evropské unii tak, jak to bylo domluvené všemi orgány, schválené a za minutu dvanáct zrušené. Toto je naše filosofie s tím, že i příjezd Putina do Bruselu byl v tomto smyslu klíčovým jednáním. Nemám přesné informace, co se tam všechno dohodlo, ale každopádně se žádalo, aby Rusové dali Ukrajině prostor k jednání. Uvědomuji si zcela vážně sféru zájmů Ruska i propojení, které s Ukrajinou existuje, ale musí se jednat.

Pokud jde o přístup EU, někteří analytici kritizovali bruselskou diplomacii za špatný přístup. Prý bylo jasné, že Ukrajina akutně potřebuje finanční pomoc a tu pohotově nabízelo pouze Rusko. Jak to vidíte?

Bral jsem to jako účelové. Ukrajinci podle mě už s Ruskem vyjednávali delší dobu, asi to nebylo jen tak z minuty na minutu. My jako EU jsme usilovali o dlouhodobější cíle a propojení, kdežto Rusové přišli a řekli: Zítra ty peníze máte. To evidentně velkou roli zahrálo.

Musím také ocenit přístup našeho velvyslance v Kyjevě Ivana Počucha, který tam odvádí dobrou práci. Pokud jde o to řešení situace, tak to evidentně stojí, protože je olympiáda. Ale v momentě, kdy skončí, musí se Ukrajina začít řešit. A myslím si, že naše role na Ukrajině bude ještě větší i díky přístupu ministra Zaorálka.

S novou vládou má naše země i nového ministra zahraničí. Co by podle vás mělo patřit mezi jeho priority? Měl by třeba nějak měnit dosavadní přístup ČR ve vztahu k Evropské unii?

Na prvním místě bych se soustředil k Evropské unii, a to proto, že se blíží to, co už říkal prezident a předseda vlády Sobotka, tedy že půjde o novou etapu vztahů mezi Českou republikou a Evropskou unií. Nechceme hrát druhé housle tak, jak to dělal Václav Klaus, byť na něho nechci nadávat. Ale na druhé straně se blíží datum, kdy přijede náš předseda vlády na zasedání rady a kde o novém přístupu bude mluvit. Příští týden pak očekáváme, a to už je schválené, vystoupení prezidenta Zemana v parlamentu ve Štrasburku - a to považuji za velmi důležité. Z toho usuzuji nový přístup.

Další zásadní věcí podle mě je, abychom spoustu věcí projednávali na úrovni Visegrádské čtyřky, abychom měli větší sílu. V praxi se ukazuje, že Poláci v některých jednáních dosáhli lepších výsledků. No samozřejmě, oni jsou silnější, třikrát větší a mají větší možnosti. Kdybychom proto my postupovali společně se zeměmi čtyřky, mělo by to velký význam. Díky tomu bychom mohli být silnější.

Stejně tak musíme být otevření vůči Východu, jsou to naše zájmy ve smyslu našeho zboží. Navíc nás tam znají, jsme pro ně osvědčení a naše zboží tam chtějí. Musíme se tam také dostávat, abychom se uživili. Tohle nejsou fráze, tak to v životě je.