Brexit je těžká rána evropské integraci, otázkou je, zda nebude smrtelná. Co vy soudíte o výsledku referenda ve Velké Británii?

Očekávalo se, že výsledek bude velmi těsný. Například britské sázkové kanceláře i finanční trhy ale očekávaly, že mírně zvítězí zastánci setrvání. Všichni jsou do určité míry překvapení, a dokonce i zastánci Brexitu. Ať už je to bývalý londýnský starosta Boris Johnson z Konzervativní strany, tak v podstatě i Nigel Farage z UKIP. V podstatě už tři nebo čtyři dny jsou zalezlí a mlčí, protože nevědí, co s tím. Všichni byli verbálně za vystoupení z Británie, a když by k tomu teď mělo dojít, nevědí si rady podobně jako euroskeptici všude po Evropě. 

Velmi skepticky se k budoucnosti soudržnosti EU vyjádřil politolog Alexander Tomský ve svém posledním komentáři pro idnes.cz: „Doufejme, že bude pomalu chátrat a rozpadne se mírumilovně jako kdysi Sovětský svaz a nahradí ji nějaké minimalistické, pragmatické a vzájemně si konkurující společenství evropského trhu. Británii možná čeká lepší budoucnost než sklerotickou Evropu.“ Do jaké míry hrozí Evropské unii rozpad? Nebo se naopak semkne pevné jádro, komisaři přijmou reformy a trend „více Evropy, více integrace“ nakonec zvítězí? Co vy soudíte o výsledku?

Myslím si, že pan Tomský a lidé s podobnými názory jsou, jak se česky říká, vedle jak ta jedle. Je to vidět v Británii a všude po Evropě, že naopak tento šok lidi vyděsí a začnou si uvědomovat výhody Evropské unie a členství jejich zemí v ní. Když se podíváme do Británie, měna zkolabovala, finanční trhy zkolabovaly, ministr financí jasně řekl, že se budou muset zvyšovat daně, omezovat výdaje. S tím v podstatě nikdo nepočítal. Zastánci Brexitu nebo euroskeptici roky lidi oblbovali bez toho, aby předložili slušnou a solidní analýzu, co to všechno bude znamenat. Naopak lidé jak v Británii, tak všude jinde po Evropě si uvědomí, co by rozpad Velké Británie znamenal pro jejich kapsu, národní hospodářství, sociální zabezpečení, bezpečnost, mír a podobně a vrátí se zpět k myšlence evropské integrace. Unie není dokonalá, spousta věcí je potřeba zlepšit a zreformovat, ale přeci jen je to určitá jistota, kterou máme a která tady 70 let zajistila mír a životní úroveň, jakou nemá devět desetin světa.  

Už teď jsme ale svědky volání po referendu o vystoupení z EU. Ať už jde o Česko, Slovensko, možná o to budou usilovat i ve Švédsku, Nizozemsku, Rakousku. Francouzský publicista Yves Mamou poukazuje na zcela reálnou možnost, že po Velké Británii by mohla Evropskou unii opustit v blízké budoucnosti také Francie. Zdůrazňuje, že na rozdíl od Británie by Francouzi hlasoval pro „Frexit“ především kvůli migrační krizi. S přihlédnutím k popularitě protievropských či protiimigračních stran jako Front National, UKIP, Praví Finové či Švédští demokraté – bude se měnit politická mapa? Jakým způsobem a měly by proevropské strany měnit strategii? Spustil Brexit lavinu?

Samozřejmě pravicoví extremisté se budou snažit referendum vyvolat už jen z důvodu, že se o tom mluví a že si myslí, že to přinese další hlasy do jejich tábora. Já pochybuji, že na toto veřejnost bude slyšet. Ano, pokud Kotleba nasbírá 100 tisíc podpisů, budou muset uspořádat referendum, ale jsem přesvědčen, že Slováci řeknou ne. Stejně tak se Wilders bude snažit vyvolat referendum v Nizozemí, ale protože by ho musel schválit parlament, tak mu záměr neprojde. O něco podobného půjde i Marine Le Pen, protože za deset měsíců máme volby. Bude se samozřejmě snažit téma udržet až do voleb, protože si myslí, že jí to přinese hlasy. Pokud s tím nebudou souhlasit strany, které mají většinu, ale žádné referendum nebude. Ve Francii si uvědomují, že by bylo krajně nezodpovědné rozhodnout se pro vystoupení z EU, protože nikdo neví, jaký by nastal postup, pokud by k tomu mělo dojít. Jsem přesvědčen o tom, že lidé nebudou chtít opakovat britskou zkušenost.

Když vezmeme jiný úhel pohledu. Zaznívají také názory, že je v podstatě dobře, že Británie zvolila odchod, protože nikdy nepřijala skutečně naplno myšlenku integrace. „Proces bude dlouhodobý. Nakonec z toho možná vyjde jiná, ale paradoxně posílená Evropa,“ věří europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL). Aneb jak řekl stálý předseda Evropské rady Donald Tusk: „Co tě nezabije, to tě posílí?“ Vidíte nějaká pozitiva v signálu, který vyslali Britové?

Znovu říkám, že věřím, že si lidé jak v Británii, tak po celé Evropě uvědomí význam evropské integrace. Očekávám, že bude posílena. Samozřejmě EU potřebuje reformy, jen se na nich musí shodnout všechny členské země. Viděli jsme například u Lisabonské smlouvy, jak je těžké dospět k dohodě a pak, aby ji ještě ratifikovaly parlamenty nebo lidé v některých zemích v referendu. Vše je těžkopádné, zdlouhavé, většina lidí tomu nerozumí a chtěli by efektivní jednání. Když si vezmeme uprchlickou krizi, ochranu hranic, EU nemá v tomto pravomoci. Ty mají národní státy. Pokud například Řecko v tomto směru nic nedělá, pak máme na kontinentu statisíce uprchlíků, ale nemůžeme z toho vinit Unii. Evropská unie by se měla soustředit na reformy v oblastech, kde to lidé podporují jako například zabezpečení vnější hranice, pozemní i námořní. Tam, kde jednota není jako v otázce společné azylové politiky nebo uprchlických kvót, nemá cenu rozhodování lámat přes koleno.

Teď se samozřejmě hledá viník a odpověď na otázku „Kdo za to může?“ Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek se v Otázkách Václava Moravce „obul“ do předsedy Evropské komise Jeana-Claudea Junckera. „Podle mého názoru není člověkem na svém místě. Musíme se ptát, kdo je za ten výsledek referenda v Británii zodpovědný,“ prohlásil Zaorálek. Měli by odejít lidé, kteří jsou teď v čele evropských struktur?

Předseda Evropské komise je slabý a dělá spoustu chyb, ale není zodpovědný za výsledek britského referenda. Za to je zodpovědná vládní Konzervativní strana. Byla to tato strana, která dlouhá léta kritizovala vše na EU a pokud měla doma nějaký úspěch, byla to jejich zásluha, pokud nastal neúspěch, vše sváděli na Evropskou unii. Dlouhé roky britské veřejnosti v podstatě lhali. Namlouvali jim, že by bylo lepší, kdyby Británie v EU nebyla. Mimochodem toto dělá také roky ODS u nás, která je spojena s britskými konzervativci pupeční šňůrou. Referendum a jeho výsledek je výsledek politiky britských konzervativců. To, že byli tlačeni UKIP zprava je jasné, ale hlavní vinu na současné britské situaci má Konzervativní strana. Obávám se, že kdyby u nás ODS opět posílila, mohlo by dojít k podobné katastrofě, která by měla katastrofální následky na české hospodářství a sociální situaci u nás.

Objevují se opět katastrofické scénáře o tom, jak budeme všichni s ohledem na Brexit tratit. Lze tedy udržet Evropskou unii německým motorem v chodu bez silné britské ekonomiky? Neměli bychom zareagovat jako Poláci? „Polsko by mělo urychleně vstoupit do eurozóny,“ šokoval všechny ministr zahraničí Witold Waszczykowski…

Pokud jde o eurozónu, i tam si myslím, že dojde k některým změnám, a to ve smyslu posílení integrace například i vytvořením ministra financí eurozóny. Nejsou to názory jen velkých zemí, jako je například Německo nebo Francie, ale i malých zemí, jako je Estonsko, Lotyšsko, Litva, Lucembursko a podobně.
V České republice bychom měli nastartovat kvalifikovanou debatu, i když přijetí eura u nás není na pořadu dne. Přesto je důležité diskutovat o tom, jaká případná negativa by to mělo. Stavět se emotivně bez znalosti proti euru, to nemá smysl. A opět připomínám, že jsme otevřená ekonomika, jedna z nejotevřenějších nejen v Evropě, ale i po celém světě. Dvě třetiny HDP, všeho, co se zde vyrobí a také služeb, se odvíjí od zahraničního obchodu, 84 procent zahraničního obchodu je se zeměmi Evropské unie, s eurozónou. Pro nás z dlouhodobého hlediska by bylo nepřijetí eura ekonomickou chybou, která by způsobila, že neporoste ekonomika, a tím i životní úroveň.  

Stále ještě předseda britské vlády David Cameron řekl, že Brexit je hrozbou pro mír v Evropě. Co si o tom myslíte Vy?

Já si to myslím také. Nesmíme zapomínat, že Evropská unie není jen společný ekonomický trh, ale že vznikla po druhé světové válce na základě poučení z tragické historie první poloviny dvacátého století. Měli jsme dvě světové války. Do té doby hrála Evropa civilizačně, politicky, kulturně první housle, byla dominantní silou ve světě. Tím, jak jsme se zničili, přišli na scénu jiní, Sovětský svaz a Spojené státy. Pokud chtějí evropské národy uspět, udržet si mír, stabilitu, životní úroveň, nezbývá nám nic jiného než spolupracovat. Už pár dní po britském referendu se ukazuje, že případný rozpad by měl katastrofální následky a dřív nebo později, by vznikly z ekonomického i sociálního chaosu konflikty, případně válka.