Češi jsou velmi skeptičtí vůči EU a nechtějí euro. Premiér Sobotka nicméně trvá na tom, že musíme být v „jádru EU“ a musíme přijmout euro…

V jádru EU nikdy nebudeme, i kdyby pánové Sobotka, Kalousek a Bělobrádek klečeli před paní Merkelovou a líbali jí nohy. V současném systému vlády obřího kapitálu jsme odsouzeni k přebývání na ekonomické periferii bez ohledu na měnu. Přijetí eura jasně není záležitost ekonomické rozvahy, nýbrž výsostně politická, respektive ideologická záležitost. Jestliže se nemýlím, pan Babiš se k urychlenému přijetí eura vyjádřil negativně. To potvrzuje na jedné straně to, že je to záležitost ideologická, a na druhé straně to, co jsem řekl dříve, že totiž pan Babiš je orientován úzce pragmaticky, což je pro nás v tomto případě výhodné.

Merkelová je „vyděšena“ tím, že Trump nemá chuť příliš podporovat své evropské spojence a mluví o tom, že Evropa se musí bránit například Rusku sama. Již se mluví o tichém vzniku „evropské armády pod německým velením“. Hovoří se o utužení eurozóny a harmonizaci daní. Máme se k něčemu takovému připojovat?

Americký prezident tvrdě hájí zájmy své země a dělá dobře. Na posledním summitu G7 se držel statečně. Rozzuřenost paní Merkelové o tom svědčí. On je pod obrovským tlakem a musí manévrovat. Zřejmě proto se více neopřel do globalistické ideologie a politiky volného obchodu. Zato dal průchod svému antiglobalismu v ekologické oblasti.

Jeho výhrůžky evropským spojencům, co se týče financování obrany, jsou z hlediska USA zcela pochopitelné. Neumím si ale představit nějakou „evropskou armádu“. Měla by zřejmě podobu málo užitečných expedičních sborů a zároveň by mohla znamenat definitivní odzbrojení menších států. Utužení EU v ekonomické sféře je daleko víc proveditelné. Stejně je to cesta do pekel a na ničem z toho bychom neměli mít podíl.

Od začátku migrační krize to jsou dva roky. Kdo z českých a evropských politiků obstál a kdo ne? Jak obstál český národ? Jak obstála EU? Vyřešilo se něco? A co máme dělat my?

Migrační problém je stále horký a zůstává neřešený. Zároveň nám postoj k němu slouží jako test národů, politiků a politických struktur. V tomto testu neobstála velká většina jak evropských, tak našich politiků. U nás je to jednoduché. Z aktivních politiků se osvědčili především prezident Zeman a poslanec Okamura, jimž média nemohou úplně upřít pozornost. Tu odpírají bývalému prezidentu Václavu Klausovi, jehož stanoviska jsou velmi pozoruhodná a statečná.

V evropském měřítku je to velmi smutný pohled. Podívejte se na ubohé vystoupení britské předsedkyně vlády po řádění teroristů ve Spojeném království! Nejhorší ze všeho jsou hlasy typu: „Vy do nás terorem a vražděním, my do vás láskou a pochopením“ nebo „Nešiřme strach, zůstaňme klidní a optimističtí“. Nic se nevyřešilo, problém trvá, situace se může zhoršovat. Nejen valná většina evropských vlád v čele s EU, ale především NATO, které tak rádo válčí i tam, kde se před jeho intervencí nic zvláštního nedělo, nedělá proti této faktické invazi nic.

Národy Evropy jsou proti svým vládám často bezmocné. Obdivuhodnou výjimkou je Maďarsko, drží se Slovensko, u Rakušanů roste odpor. My Češi patříme mezi ty méně zkažené národy. Ještě je třeba, abychom volili takové politiky, kteří v otázce migrace zastávají nekompromisní stanoviska, a nenechali se oblbnout snahou establishmentu předkládat pseudoproblémy. Například to, zda daň z přidané hodnoty bude o jedno procento vyšší, nebo nižší, je ve srovnání s nepřátelskou invazí (o kterou tu fakticky jde) – promiňte mi ten výraz – úplná prkotina.