Podle pozorovatelů hrozí v Sýrii humanitární katastrofa. Navíc ruské ministerstvo obrany obvinilo Izrael ze sestřelení ruského výzvědného letounu Il-20 syrskou protivzdušnou obranou. Co si o tom myslíte, a jaké mají být naše další kroky?

Česká republika nemůže vstupovat do sporu dvou autonomních států, zejména pak v armádních konfliktech. Stejně tak já nemohu posoudit, čí chyba tato vojenská operace byla. Podle posledních zpráv se bude situace vyvíjet – Rusko oznámilo, že v příštích dvou týdnech dodá Sýrii rakety S-300. Má to „zchladit horké hlavy“ a výrazně zvýšit možnosti syrské protivzdušné obrany. S tímto plánem nicméně nesouhlasí Bílý dům, kolem tématu tedy ještě bude debata. To nic nemění na tom, že lidé v Sýrii potřebují naši pomoc právě proto, aby k humanitární katastrofě v žádném případě nedošlo.

Pozornost na sebe poutá otázka přijetí, či nepřijetí padesáti sirotků ze Sýrie na návrh europoslankyně Michaely Šojdrové (KDU-ČSL). Sněmovna to zamítla, Šojdrová se přesto myšlenky nevzdává. Alexandra Udženija (ODS) mi v rozhovoru sdělila, že celá diskuse je zbytečná, protože Sýrie neumožňuje adopce do zahraničí. Jak problematiku syrských dětí vnímáte vy?

Celá ta situace je nešťastná, nemáme relevantní informace. Pokud si budeme moci vybrat, kterým dětem bychom chtěli pomoci a pokud půjde o syrské křesťany, nemám s tím v zásadě problém.

Ve sněmovní rozpravě zazněly dva zásadní výroky. První, když Václav Klaus mladší řekl, že na světě trpí miliony dětí a pokud někdo chce zachraňovat, tak ať prodá poslední košili a jde pomáhat. To je v zásadě v souladu s postojem Andreje Babiše, který říká, že on je tu primárně od toho, aby se staral o české lidi, a nemůže spasit celý svět. Na druhé straně, po přijetí sněmovního usnesení Helena Langšádlová litovala, že se vzdalujeme křesťanským hodnotám. Padla i výzva od Karla Schwarzenberga, aby vzhledem k tomu, že se Česká republika odklání od Masarykových hodnot, byly oslavy vzniku republiky kvůli přemíře pokrytectví „odřeknuty“. Co si myslíte o výrocích, které padly na půdě Poslanecké sněmovny k celé věci?

Myslím, že se z celé věci stalo hlavně politikum, není to dobře. Jsme v době před volbami a zdá se, že všichni trochu blázní a vytrácí se racionalita. Pro mě je nepředstavitelné odmítat a priori pomoci lidem, kteří přišli kvůli válce o všechno včetně svých příbuzných. Nelze ale bez znalosti celé problematiky vykřikovat hesla o přijetí, a přitom ani neznat situaci v Česku – tedy kam případně ty děti umístíme, kdo se o ně postará a tak dále.

Jak velkou měrou máme podporovat humanitární pomoc například právě v Sýrii? Jaká zahraniční politika ze strany České republiky by podle vás tedy v tomto případě byla ideální?

V každém případě je dobré pomoci lidem v místě, kde se – válečný – konflikt odehrává. Ať už to je pomoc v podobě financí, potravinových balíčků a jiné humanitární pomoci, lékařů, psychologů a podobně. A Česká republika také může pomoci při obnově poničených měst tak, aby se uprchlíci měli kam vrátit, což je nejlepší možné řešení.

V minulém rozhovoru jste mi řekl: „Evropa musí dát stopku ekonomickým migrantům a k tomu se obrací už i politika Evropské unie.“ To nyní učinil maďarský premiér Viktor Orbán svou razantní politikou vůči imigrantům, což se přestalo líbit Evropské unii. Europoslanci schválili řízení proti Maďarsku z obav o ničení evropských hodnot, omezování nezávislosti soudů, tisku i občanských aktivit. Premiér Andrej Babiš vyzývá, abychom stáli za Maďarskem. Je celý proces nastaven správně? Co vypovídá o Evropské unii?

Maďarsko má především problém s tím, jak přistupuje k ústavním institucím, k soudnictví, k vysokým školám; s migrací a s výroky premiéra Orbána to až tolik nesouvisí. V tomto ohledu si myslím, že se Evropská unie zachovala správně. Hlídá si demokratické principy a hodnoty, to je v pořádku.

Často slýchám, že situace „Evropská unie – Maďarsko“ je pro nás varováním a budíčkem. Je?

Je to užitečná debata, neberu to jako varování. Možná spíše varování pro naše populisty: budete-li nabourávat demokracii, pak s tím může mít evropské společenství problém.

Dále jste mi sdělil, že jinou otázkou jsou skuteční uprchlíci před válkou. „Téma nebude vyčpělé, dokud bude problém trvat – a on leckdy i eskaluje, podívejme se na události v Ceutě. Příkladů problémů, jako je ten se zahalováním obličeje, je mnohem víc. My si musíme především uchovat svá pravidla a nenechat si vnucovat pravidla příchozích.“ Vidíme demonstrace v Německu, ve Švédsku, trpělivost dochází i Italům a Španělům, a blíží se volby do Evropského parlamentu. Jak moc ovlivní migrační krize volby, očekáváte další nárůst podpory pravicových, nacionalisticky smýšlejících stran tak, jak to vidíme dosud? A co to znamená pro Evropu?

Migrační krize zcela jistě ovlivní volby, a to nejen ty evropské. Ovlivní to volby i u nás, a to i ty komunální, ve kterých o migraci v zásadě vůbec nejde. Čelíme novému problému, na který neexistuje jednotný názor, a proto se dá čekat, že přibude populistů i extremistů, kteří toto téma budou zneužívat k šíření strachu. Pro Evropu to znamená jediné: přistupovat k migrační krizi rozumně a hlavně konečně akčně.

Předseda vlády Andrej Babiš odmítá přijmout jediného migranta a podporuje Maďarsko. Souhlasíte s ním, nebo bychom měli být umírněnější?

Bohužel se to jen politizuje a zatím nevidím moc konkrétních kroků naší vlády, této ani předchozí Sobotkovy, ve které také pan dnešní premiér seděl.

I česká volební kampaň se věnuje migraci. Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům, říká, že politici zbytečně straší občany migrací. Je to pravda, nebo ne? Vidíme billboardy od ČSSD o bezpečných hranicích a bezpečném Česku, Havířov bez migrantů a tak dále. Je to populismus, nebo žádoucí proces?

Nezvládnutá migrace je problém, i když momentálně ne hlavní problém v Česku, jakkoli se tady z toho populisté snaží obří problém udělat. To ovšem neznamená, že budeme pasivně čekat, jestli se něco nestane. Musíme být připravení, ale ta debata musí být věcná, konkrétní a technická.

Rusko podle kritiků dokáže ovlivnit velké množství událostí. Ať už jde o různé útoky, financování evropských politických stran a podobně. Je vliv Ruska skutečně tak nebezpečný a rozsáhlý? Přeceňujeme ho, nebo musíme zůstat ostražití?

Rusko je klíčový hráč světové politiky a nelze ho pominout. Jeho vliv je enormní, Rusové se dokázali přizpůsobit době, vstupují masivně do kampaní, využívají kyberprostor, vedou hybridní války. Je pochopitelně směšné tvrdit, že to dělají jen Rusové. Nicméně Rusko vůči nám vždy v minulosti vystupovalo jako ke svému vazalovi, a proto je dobré být ostražití. Mít dobré vztahy s Ruskem neznamená být rusofil, jak se často říká. Bylo by bláznovství mít Rusko proti sobě.

Na pražském Hradě zaznělo, že protiruské sankce mají zůstat zachovány. V některých státech, například v Itálii ministr vnitra Matteo Salvini tvrdí, že by mělo dojít k jejich zrušení. Za Putinova spojence se považuje i Viktor Orbán. Mají sankce stále svůj smysl? Ovlivnily nějak politiku Ruska směrem, kvůli kterému byly zavedeny?

Ano, sankce mají smysl a rozhodně tím je Rusko potrestáno za přístup, který mělo například na Krymu. V těchto dnech si připomínáme výročí pro nás temné stránky historie – mnichovské dohody, kdy nás velmoci obětovaly tehdejšímu Německu. Chceme být vůči okupaci Krymu jako tehdejší aktéři mnichovské dohody?