Setkáváme se pár desítek minut potom, co byla jmenována druhá vláda Andreje Babiše. Jaký je váš komentář k ní?

Naše země vládu ve standardním módu potřebuje. Vláda bez důvěry osm měsíců standardní režim pro vládnutí není. Třeba personální změny na ministerstvech, které v uplynulých měsících probíhaly, by měla dělat spíše vláda s důvěrou Parlamentu než vláda, která je postavená na hlasech třiceti procent obyvatel, kteří přišli k volbám, a nemá podporu ve Sněmovně nikoho dalšího. V tomto směru jsem rád, že tady nějaká vláda, která má šanci získat důvěru, vznikla. To, že je postavená na půdorysu, který se mi nelíbí, není nic překvapivého. Na druhou stranu bylo evidentní, že vláda bez Andreje Babiše prostě nevznikne a všechny ostatní strany v Parlamentu to měly postavené na tom, že vládu, kde bude Andrej Babiš jako premiér, nepodpoří.

Takže tu byly v podstatě jen dvě možnosti. A to je tato a pak druhá, z mého pohledu ještě strašidelnější. Tedy menšinová vláda, kterou by podpořily KSČM a SPD. Tato varianta narazila na nějaké limity uvnitř hnutí ANO. Pro některé lidi v hnutí, možná pro některé plánované ministry, možná i pro premiéra směrem ke vztahům, které chce mít v Evropské unii i s našimi sousedy, to bylo problematické. Takže je tu nějaký pokus, u kterého uvidíme, jak dopadne 11. července. Druhá stránka věci, kterou můžeme označit minimálně za nevkusnou, je to, že vláda, jejíž půdorys je veřejně postaven na podpoře komunistické strany, která navíc aktivně do jmenování ministrů zasahuje a chce obsadit svými lidmi dozorčí rady státních firem, je jmenovaná v den výročí obětí komunismu. To je pro mě trochu hořká připomínka nejenom Milady Horákové a dalších dvě stě popravených a desetitisíců lidí, kteří byli nespravedlivě zavření, přišli o majetek, byli ponižováni za své odlišné názory nebo museli tuto zemi opustit. Myslím, že tento den ke jmenování vlády si mohl pan prezident odpustit.