Co se to s naší zemí poslední týdny děje? Návštěva dalajlámy, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí, křik na příchozí na recepci na Hradě, výzvy k „týdnu občanského neklidu“… Co z toho všeho vyvozovat? Co tady koho trápí tak vážného? Lze říci, co je hybatelem této vzrušené doby?

Lež a nenávist jsou hybatelem pod heslem pravda a láska. Žijeme v době absurdit. Vládní ministr jde na protivládní, chcete-li protirežimní demonstraci. Chce ocenit strýčka, který přežil holocaust a pár týdnů předtím místo účasti na tryzně v Terezíně za oběti holocaustu, jede na sjezd „milých krajanů“, jejichž dědové se na něm podíleli. No není to blázinec?

Dalajláma horuje za lidská práva a jeho kámoši v době vlády v Tibetu zotročovali vlastní lid. Ministr, který  se prezentuje jako pravičák jak poleno, se mu klaní a dalajláma o sobě prohlašuje, že je marxista. Zemana odsuzují za příklon k Rusku, rozuměj přece bolševickému Rusku, vlastně k SSSR, aniž si všimli, že tam léta panuje kapitalismus. Demonstrace se svolávají, aby si kluci mohli popovídat, za nenávistné transparenty vlastně nemohou a skoro s nimi ani nesouhlasí. Z děr vylézají politické mrtvolky, které se navalí do vysílání soukromé televize, zapomínajíc, že spacákové revoluce už tady byly. Chudák občan se na to kouká s otevřenou pusou.    

Miloše Zemana přinesli na Staroměstské náměstí znázorněného jako exkrement. Jistá část společnosti ho velmi nenávidí. Zaslouží si to prezident? Přetáhl strunu on, nebo jeho odpůrci? Může se stát, že v příštích týdnech přerostou protesty proti němu, zahrnující i zmíněné pokřikování před Hradem, ve fyzické násilí? A nehrozí, že se proberou i Zemanovi příznivci a pojmou obranu prezidenta poněkud ostřeji? Jak zabránit takovému scénáři?

Přetáhnout strunu mohou jenom pitomci, kteří podněcují k nenávisti. Ať je Zeman jakýkoliv, jeho výroky k násilí proti jiné skupině jsem nezaznamenal. Přeložení pusinek do češtiny vyvolalo poprask, ale angličtináři překvapeni nebyli. Zprava padlo urážek a výzev nespočet. Snad nejsme tak pitomý národ, abychom se nechali vyprovokovat k Majdanu. Byť jsem zachytil názor, že i to se v naší kotlině může stát.   

Pokud jde o věcnou podstatu toho, co bylo: Měl se Herman setkávat s dalajlámou? Podrazil vládu, když se s ním setkal oficiálně, což nečiní politici žádné ze západních zemí? Byl dopis čtyř ústavních činitelů přehnaný? Jaký postoj vy osobně zaujímáte k Číně a Tibetu?

Může se setkávat, s kým chce, ale musí respektovat názor ministra zahraničí v tom, že přijetí nesmí být oficiální na půdě ministerstva. Zasáhl do kompetencí kolegy a podtrhl nejen vládu, ale i celý tým lidí, kteří několik let pracovali na posílení našeho vývozu do obrovské země. Být premiérem, druhý den by nebyl ministrem. Dopis čtyř zachraňoval situaci. Vůbec jsem jej nevnímal jako servilitu. Bylo to diplomatické přiznání hlouposti jedince, distanc od jeho kroku a nevyřčená omluva.

Co v této souvisloti říkáte tomu, že ministr zemědělství Marian Jurečka neodjel na plánovanou návštěvu Čínské lidové republiky. Členové tamní vlády, s nimiž měl jednat, podle ministerstva zahraničí schůzku zrušili...

Pokud mě nezradila paměť, tak to je další expert na mezinárodní vztahy, který svého kolegu proti vládě podporuje. Taky si do domu nezvu hosty, kterým z očí kouká nepřátelství. Je lepší, když zůstanou doma. Otázka je, zda takové ministry potřebuje ČR. 

Europoslanec Jan Zahradil rozvinul úvahu, že se pod ministrem Hermanem kývala židle, lidovci se ho chtěli zbavit, tak rozpoutal případ s dalajlámou, na základě čehož si získal Babišovu podporu. ČSSD se tím evidentně cítí zrazena. Ministr Zaorálek v tom udělal jasno na Primě. Najde si i díky tomuhle sociální demokracie cestu k prezidentovi, s nímž má v otázce Číny absolutní shodu?

Tato úvaha je na české poměry příliš komplikovaná. Ve funkcích jsou evidentně jednodušší kusy.