V Náhorním Karabachu se bojuje, a současně se o něm jedná v Ženevě. Mají tato jednání naději na řešení konfliktu?

Máte pravdu v tom, že od 27. září se znovu o Náhorní Karabach bojuje mezi Ázerbájdžánem a Arménií. Až dosud přišlo při tomto posledním střetu o život přes 300 až 400 lidí, mezi nimi  civilisté, a považuje se za nejzávažnější za posledních 25 let. V důsledku bojů odešlo ze svých domovů až 75 tisíc lidí. V Ženevě se sice ve čtvrtek sešli představitelé USA, Ruské federace a Francie, aby konflikt řešili, dostavil se i ázerbájdžánský ministr zahraničí, ale arménský představitel se jednání odmítl účastnit s poukazem na to – jak uvedl mluvčí arménské diplomacie –, že „nelze zároveň vyjednávat a zároveň vést vojenské operace“. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov pozval svého arménského kolegu na pondělí k jednáním do Moskvy, tak uvidíme, zda z nich něco pozitivního vzejde.

Tento konflikt se už táhne fakticky desítky let. Můžete nám představit Náhorní Karabach?

Je to území o rozloze 4400 km čtverečních se 145 tisíci obyvateli, z 95 % Arménci. Původně  bylo součástí takzvané Velké Arménie, ale samo datování jejího vzniku je stále předmětem sporů historiků. Jisté je, že v roce 180 před naším letopočtem se tato oblast stala jednou z provincií arménského království. Poté docházelo k mnoha změnám, též k migraci obyvatel, kdy jednou měli převahu Ázerbájdžánci, jednou Arméni, až ti dosáhli v roce 1897 trvalé většiny.

V roce 1923, kdy byla vytvořena v rámci SSSR Náhorno-karabašská autonomní oblast, Arméni tvořili 93,5 % obyvatel. Za gorbačovské éry, v lednu 1988, byla tato oblast přímo podřízena centrální sovětské vládě. V tomto roce se uskutečnily masivní deportace Azerů z Arménie do Baku a docházelo přitom k masovým pogromům všech. Tehdejší Nejvyšší sovět SSSR se rozhodl sloučit Náhorní Karabach s Ázerbájdžánem, ale o rok později Nejvyšší rada Arménie se usnesla připojit si Náhorní Karabach ke svému území.

Když se v roce 1991 Ázerbájdžán rozhodl vyhlásit nezávislost na SSSR, karabašské vedení vyhlásilo svou nezávislost a v následujícím referendu jej podpořila drtivá většina obyvatel. V letech 1992 až 1994 vzplály nové boje, které provázely nové masakry a vyhnání obyvatel, takže dodnes v druhém největším městě Šuša je většina domů prázdných. Dne 12. května 1994 bylo uzavřeno příměří, ale jak víme ze zpráv, od té doby je neustále porušováno. Přes několik rezolucí Rady bezpečnosti OSN je dosud 16 % ázerbájdžánského území včetně Náhorno-karabašské republiky okupováno. Tato republika, zvaná též Republika Arcach, byla sice vyhlášena a je na Ázerbájdžánu de facto nezávislá, avšak de iure ji nikdo oficiálně neuznal, ani sama Arménie. Byť se v Karabachu neplatí ázerbájdžánským manetem, ale arménským dramem, a někdejší karabašský prezident Robert Kočarjan byl od roku 1998 po deset let arménským prezidentem.

Mezinárodní jednání dosud k ničemu nevedla. Arménie požaduje uznání nezávislosti Náhorního Karabachu, Ázerbájdžán zase vyklizení Armény okupovaného území, což podporuje i Evropský parlament. Místo jednání se od roku 2013 srážky dvacetinásobně zintenzivnily. Podle amerického ministra obrany bylo příměří během roku 2012 porušeno třemi tisíci výstřely, v roce 2015 celkem pak dokonce  60 tisíci. V následujícím roce se střílelo fakticky nepřetržitě. Od dubna 2016 došlo k eskalaci ozbrojeného konfliktu podél celé hranice a od 27. září začaly boje na úrovni celých armád.