Vláda minulý týden znovu jednala o pomoci lidem, které drtí drahota. Nakonec ale jen zvýšila životní a existenční minimum. Jak to hodnotíte?

Vláda už poněkolikáté zklamala spoustu lidí, když jen zvýšila životní a existenční minimum a odmítla jakékoli razantnější opatření, jaká už dávno udělala drtivá většina zemí EU. Mezi ně patří hlavně dočasné snižování nebo rušení různých daní a taky stropování cen vybraného zboží. Jako naši poslední sousedi to udělali dokonce i Němci a byla ironie, že ve stejný den, kdy v Německu začala platit „válečná“ sleva na hromadnou dopravu, u nás naopak začalo platit zmenšení slevy, které rychle prosadila Fialova vláda. Skoro to vypadalo jako apríl, ale byla to skutečnost.

Ve stejnou dobu navíc přišla další ťafka. Podle ČSÚ se důvěra spotřebitelů v březnu propadla na druhou nejnižší úroveň od začátku století. Tak jako teď se o svou ekonomickou budoucnost Češi naposled báli jen v letech 2011-2013, hůř je nevystrašil ani covid. I tehdy hodily plošné rozpočtové škrty vlády ODS a TOP 09 na Česko deku těžké konzumní deprese, která pomohla způsobit rekordně dlouhou a v podstatě zbytečnou recesi.

ODS a TOP 09 jsou spolu dnes znovu ve vládě a společně diktují její ekonomickou politiku. Docela mě proto překvapuje, že se nepoučily z vlastní historie. Právě dogmatické škrty a strach o budoucnost totiž tehdy vyhnaly do ulic lidi a přispěly k předčasnému konci nepopulární Nečasovy vlády. Šlachtův vpád na Úřad vlády vlastně byla jen poslední rána z milosti.