Hovoří se o „úplné kapitulaci“ řeckého premiéra Tsiprase. Jak si výsledek vysvětlujete, když měl premiér po referendu mandát od voličů a tedy celkem dobrou vyjednávací pozici?

Dobrou vyjednávací pozici měl pro doma, ale ne pro věřitele. Ty naopak jeho domácí podpora ještě více rozzuřila. Musíme si uvědomit, že Řecko je malá ekonomika, tvoří asi 1,3% ekonomik EU. Řecká vláda byla zoufale osamělá a většina představitelů jiných zemí jim dávala – jak uvádí i Varufakis – jasně najevo, že si přejí její zkázu, protože ohrožuje jejich domácí pozice. A jediná silná karta – geopolitika – nebyla hrána s dostatečným důrazem, i když ani zde podmínky nebyly ideální, neboť banka BRICS ještě nezačala pracovat. Klíčovou chybou podle mě bylo to, že nebyl vypracován plán B, např. v podobě státovek a plánu na převzetí bank a ještě ke všemu představitelé Syrizy hlasitě halasili, že plán B nemají. Chápu, že většinové přání Řeků bylo zůstat v eurozóně, ale teď, když vidí, že to bude za cenu, že se stanou německým protektorátem, tak by si to asi rozmysleli.

Za protektorát označil Řecko po nočním summitu zemí eurozóny v Bruselu slovenský premiér Robert Fico. Stejný termín jste použila i Vy při našem posledním rozhovoru pro ParlamentniListy.cz, když jste rozebírala možné varianty řešení krize. Myslíte si, že nebylo podle Vás jednání Evropské komise dostatečně demokratické?

To slovo se nyní používá široce, stačí si pročíst hlavní ekonomické články. Wolfgang Münchau, komentátor Financial Times, hovoří o brutalitě věřitelů, Paul Krugman, slavný americký ekonom, přímo o pomstychtivosti a šílenství.

Demokratická eurozóna nikdy nebyla. Je nastavena tak, že primárně vyhovuje Německu a německá politika má nezpochybnitelný vliv na dokumenty jako je Fiskální kompakt, ekonomický nesmysl procyklického charakteru. Němci chtějí mít z EU 28 malých Němecek, přestože ostatním zemím tato politika nevyhovuje. A zdaleka to není jen „jižní křídlo“, podívejte se na Finsko, které má také s eurem problém. Jednání se podobala spíš kopání do Řecka a následné plné kapitulaci Tsiprase podmínkám, o kterých jeden investiční analytik řekl, že jsou horší než Versailles 1919.

Myslím, že tento krok je počátkem koncem eurozóny, ale i EU. Masky spadly, ukázalo se, že jde o německý prospěch a jeho zájmy, přičemž se řada politických představitelů vůbec nesnaží zakrývat, že využívá nejhrubšího šovinismu a štvaní národů proti sobě, aby získali doma politické body. Co to má co dělat s myšlenkou spolupráce, solidarity a partnerství?