Na webu Security Magazin vychází váš seriál Složka Trump, ve kterém se zabýváte údajnou spoluprací volebního týmu Donalda Trumpa s Rusy, kterou ve svých textech vyvracíte. Zajímalo by mě, co vás k tomu tématu vlastně přivedlo?

Roku 2003, v době příprav invaze USA a některých dalších států do Iráku, jsem pracoval jako zvláštní bezpečnostní poradce velvyslance ČR u OSN (přesněji – Stálého představitele ČR u OSN se sídlem v New Yorku) a měl jsem možnost sledovat z bezprostřední blízkosti, jak bezskrupulózně jsou překrucována fakta. Jak již ani nevadí, že údaje mající ospravedlňovat vojenský útok jsou zjevně nepravdivé a mnohdy i nesmyslné. Jak je neokonzervativci manipulován president Bush a s ním celý národ. S jakým nadšením a ochotou hýká 99 procent novinářů a think-tanků. Jak je impérium mstivé k těm nemnohým, kteří se odvažují poukazovat na reálná fakta.

Jak to ale souvisí právě s Trumpem?

Vysvětlím to. O třináct let později přichází republikánský kandidát na prezidenta Spojených států Donald Trump, a strůjce zahraniční politiky, která vedla – mimo jiné – k vojenskému zásahu v Iráku kritizuje a drsně zesměšňuje. Nestalo by se celkem nic mimořádného, kdyby Trump byl jen jedním z několika republikánských kandidátů. Jenže Trump vyhrál primárky a takzvaný deep state (údajný skrytý establishment mající velmi významný vliv na utváření politiky Spojených států amerických, pozn. red.) zahájil protiakci. Opět zasáhla nadutá ignorance. Vedení Demokratické strany vybralo proti Trumpovi patrně nejméně populárního politika/političku v zemi a stalo se nečekané. Nečekané jako brexit, jako úspěchy Marine Le Pen a dalších – a Trump volby vyhrál. Tušil jsem, že se strhne peklo, a moje očekávání bylo mnohokrát překonáno.

Na co oním „peklem“ narážíte?

Přece všechno, co se kolem Trumpa děje nejpozději od momentu, kdy výrobu špíny na něj převzala v březnu 2016 Perkins Coie, firma zastupující Demokratický národní kongress DNC a Hillary Clintonovou. Je třeba si uvědomit zásadní věc – to, co sdělovací prostředky o Trumpovi předkládají veřejnosti jako fakta, jsou ve skutečnosti obrazy vytvořené politickými protivníky.

A co obvinění Trumpa coby sexistického „mača“ a prý sexuálního násilníka, se kterými se krátce po jeho zvolení roztrhl pytel? A sexuální radovánky v hotelu v Moskvě, při kterých měl být Trump údajně natočen Rusy?

Taková obvinění se dnes v Americe objeví na každého, kdo usiluje o nějakou atraktivní funkci. Trump svým životním stylem jistě dává řadu příčin k podobným výhradám, kdyby ovšem byl opravdu sexuální násilník, již by dávno skončil. S informací o údajném dění při údajném večírku v hotelu Carlton-Ritz v Moskvě původně přišel bývalý novinář a dávný přítel manželů Clintonových Cody Shearer, který nemá žádnou mimořádnou možnost, jak se k ní dostat. Dnes je ale už tak zdiskreditovaná, že i kdyby to byla – nanejvýše nepravděpodobná – pravda, tak z hlediska politického boje nemá žádnou cenu. A – bonbónek – jejím zveřejněním přestal Trump být Rusy vydíratelný. Takže mu jeho pomlouvači neocenitelně pomohli.

Zpět k našemu tématu. Ve druhém dílu seriálu Složka Trump uvádíte, že Trump s Rusy vědomě nespolupracoval. Co vás k tomuto závěru přivedlo?

Že by mne něco dovedlo k nějakému závěru, to by nebylo až tak zajímavé. Je to závěr Muellerovy komise a to již – v tomto smyslu – něco znamená. Posuďte sami. Z mého článku v Security Magazinu víme, že FBI oficiálně vyšetřuje Trumpa od léta 2016 na základě údajného podezření, že Trump „spolupracuje s Rusy“. Trump se v listopadových volbách stává prezidentem a snaží se přesvědčit stávajícího ředitele FBI Jamese Comeyho, že je „nevinný“. Ten však stále mlží, a tajné vyšetřování vlastního presidenta pokračuje. Impulsivní Trump 9. května 2017 Comeyho propouští. Málokdo nestranný by pochyboval, že prezident USA nemůže propustit ředitele FBI, který se ho navíc snaží obvinit z velezrady. Deep state a novinářská obec to však tvrdošíjně řeší jako neslýchané překročení pravomoci.