Kábul padl. Co tomu říkáte?

Samozřejmě se předpokládalo, že po té, co odjedou vojska Spojených států amerických a další spojenecká vojska, nastane poměrně složité období a že bude muset afghánská vláda prokázat schopnost bránit své území před ofenzivou Tálibánu. Ale že to bude tak rychlé, že se de facto zhroutí ozbrojené síly afghánské republiky, to nikdo z nás nečekal. Ta rychlost byla zkrátka něco, co se nedalo předpokládat. Asi jsme nedělali potřebné hluboké analýzy nejen toho, aby jak by měla být tamní armáda strukturálně postavena a jak je vycvičena, ale jaký je morální stav vojáků a jaké jsou schopnosti velitelů včetně toho, že jsou schopni vést své vojáky i do boje.

Přesně před sedmi dny jste mi řekl, že je brzy na tvrzení, že afghánská vláda a armáda situaci nedovedou zvládnout či že dokonce prohrají. Dá se už nyní říci, že prohráli?

Myslím, že došlo k plnému kolapsu armády, jakákoliv diskuse je úplně mimo. Evidentně jsem se spletl, už když jsem to řekl.

Na letišti v Kábulu nastal chaos, zaznívaly i varovné výstřely, Amerika musela odložit odlety letadel, protože civilisté zaplnili odletové plochy. K tomu se objevilo srovnání fotografiemi z konce války ve Vietnamu, kdy musely být jednotky evakuovány vrtulníkem ze střechy. Je to v něčem podobné, nebo nikoli?

Tady jde o absolutní nepochopení situace, která se odehrávala ve Vietnamu a v Afghánistánu. Samozřejmě že tu Spojené státy americké hrály svoji roli a hrály ji i ve Vietnamu. Z Vietnamu se skutečně odcházelo a šlo o ústup, který byl opravdu ústupem v posledním okamžiku. V Afghánistánu jsme řekli, kdy a jak odejdeme a připravovali jsme na to afghánskou vládu a afghánské ozbrojené síly. Zřejmě jsme se dopustili nějaké chyby a je potřeba provést hloubkovou analýzu, kde byl ten problém.

Ale to, že se dnes Spojené státy americké musely vrátit zpátky, nikoliv utéct, ale vrátit se zpátky s tím kontingentem šesti tisíc vojáků, ukazuje, že Spojené státy americké a my jako spojenci neutíkáme, ale odcházíme, jak jsme oznámili. Avšak co se odehrálo v afghánské společnosti, je obrovská tragédie.

Tálibán se tedy nehodlá zabývat přechodnou vládou a vyzbrojen uvedl, že nastolí islámský emirát. Co teď Afghánistán a jeho obyvatele čeká?

Jak Tálibán řekl, bude tam emirát, který se bude řídit svými pravidly islámu. Lze předpokládat, že právo šaría bude právem rozhodujícím. Jenom si musíme připustit, že rozsah a to, v jaké míře bude tento zákon uplatňován, bude skutečně pouze na Tálibánu. My na to zcela určitě nebudeme mít žádný vliv. Tálibán říká, že nebude tak radikální, jako byl před rokem 2001. Uvidíme, zda se realita bude potkávat s tím, co nám dnes Tálibán řekl, nebo že se vrátí zpátky k tvrdému výkladu práva šaría.

Některé výpovědi uprchlíků ukazují, že se nezdá, že by Tálibán byl mírnější…

Zprávy jsou rozporuplné. Některé zprávy říkají, že v některých oblastech Tálibán přistupuje vcelku, řekněme, smířlivě k obyvatelům. Někde se začíná uplatňovat poměrně ostrý výklad šaría. Po nějaké době se situace trochu zklidní, vytříbí se a uvidíme, jak bude Tálibán dále postupovat.

Bývalý americký prezident Donald Trump vyzval svého nástupce Joea Bidena k rezignaci a prohlásil, že se jedná o největší prohru Ameriky v historii. Tedy, že ještě dříve než všichni vojáci opustili Afghánistán, Tálibán už kompletně zemi ovládl. Jde o ponížení autority západního světa?

Ne, je potřeba vnímat prezidenta Trumpa, který chce samozřejmě ukázat, že je Biden slabý a na svoji funkci nestačí, ale tento plán odchodu z Afghánistánu přece vznikl za prezidenta Trumpa a podle jeho direktiv. Dokonce, když se podepsala smlouva s Tálibánem v roce 2020, tak Trump uvedl, že se dokonce může potkat v relativně krátké době s představiteli Tálibánu. Tento způsob odchodu byl nastartován za prezidenta Trumpa, ale myslím, že byla chyba, že se nesledovala celá situace a chyběly analýzy, co se děje v afghánské společnosti.

V afghánské společnosti, v jejich hlubokých kořenech tkví tedy důvod toho, co se teď děje?

Samozřejmě. Přece je zřejmé, že chuť místních obyvatel – zejména ve venkovských oblastech, ale vždy i například armáda – tak jejich vůle bojovat za vlast a za lepší živobytí je i přes pokroky ve společnosti velmi malá. De facto jak prostí občané, tak právě vojenská část akceptovala, že přišel Tálibán, že používá poměrně hrubou sílu k prosazení svých zájmů a většina území, které Tálibán dobýval, dobýval bez velkých a intenzivních bojů. Příkladem je Džalálábád, ale i Kábul padl bez boje.

Ano, o Kábul se prakticky nebojovalo. Je to tedy onen důsledek zhroucení bezpečnostních sil, jak tvrdíte?

Zhroucení sil a systému, který byl nastaven a v jehož čele byl nejdříve prezident Karzáí (Hamíd, pozn. red.) a později prezident Ghaní (Ašraf, pozn. red.). Celý systém se zhroutil.

Jaké následky očekáváte ve smyslu uprchlické krize, terorismu v Evropě a podobně. Tedy osoby, které mohou z Afghánistánu do Evropy i Ameriky zamířit?

Vlna migrantů přijde s nějakým zpožděním i k nám. Mluví se o tom, že Tálibán vyhnal z domovů na milion lidí. A ještě předtím, než k té finální fázi ofenzivy došlo, tak už byly informace, že je na pochodu asi čtyři sta tisíc utečenců. Ti se budou snažit dostávat do Evropy případně do států, které jim umožní, aby někde zůstali. Většinou by to mohly být státy islámského světa. Ale Evropa určitě zažije další vlnu migrantů z Afghánistánu.

Je na to Evropa, případně Evropská unie připravená nebo připravuje se na další vlnu, která může přijít?

Myslím, že Evropa nebyla připravena a dokonce není připravena ani dnes na řešení jakékoliv migrační vlny. Bohužel. Takže uvidíme, do jaké míry to budeme zvládat. Ale dá se předpokládat, že se zase dostaneme do nějaké téměř až neřešitelné situace, kdy tady budeme mít tisíce afghánských migrantů, ale nebudeme je schopni vrátit do Afghánistánu, protože tam zkrátka bude Tálibán. Nastane téměř stejná situace, jako v roce 2015.

Co by podle vás bylo ideální? Už minule jste zmínil, že pokud skutečně zavládne v Afghánistánu právo šaría skrze Tálibán, že by bylo skutečně lepší nechat je, aby si konflikty vyřešili sami. Bylo by to nejlepší, nebo by měl někdo zasáhnout? Ať už návrat jednotek USA, spolupráce s NATO…

Nemyslím, že bychom měli neustále někoho zachraňovat a říkat mu, jak má žít a vnucovat naše normy. Samozřejmě že nejtvrdší forma šaríi je někdy až nelidská, ale na druhou stranu jsou islámské státy, kde se také řídí tímto zákonem, ale jeho mírnější formou. Uvidíme, jak se to bude odehrávat. Sám Tálibán říká, že nebude tak striktně vyžadovat zásady Koránu, jako to bylo v minulosti. Myslím, že tohle bychom zkrátka měli akceptovat a měli bychom akceptovat, že lidé chtějí žít podle nějakých norem, které se někomu zdají zvláštní a pro nás neakceptovatelné, ale pro jiné to může být normální.

Jak vekou výhodu pro Tálibán je, že ukořistil spoustu americké techniky, které Spojené státy americké věnovaly afghánské vládě a armádě?

Je to pro ně výhoda, ale ta technika není úplně složitá, jde především o vozidla, střelecké systémy, ale nejde o únik moderních zbraňových systémů. To si musíme uvědomit. Samozřejmě že to dává větší potenciál, než měli do současné doby. Před ofenzivou měli různé pickupy, na kterých měli namontovány kulomety větších ráží a potom už jen ruční zbraně. Nyní mají v ruce obrněná vozidla a uvidíme, co Tálibán udělá s letectvem, které bylo v armádě v Afghánistánu, kde měli několik desítek aparátů, ať už byly křídlaté nebo vrtulníky.

Tlumočníci, kteří pomáhali českým jednotkám, Česká republika evakuuje. Podle některých pozdě. Jak to, že Češi řeší jejich osud na poslední chvíli? Znamená to, že si vláda myslela, že Kábul nepadne tak rychle?

Je potřeba se na to podívat ze dvou hledisek, to první hledisko je jednodušší. V okamžiku, kdy se celá situace vyhrotila, reagovali jsme vcelku rychle, armáda zajistila, co zajistit měla. I evakuace, která se začala dělat, druhé letadlo se ani do Afghánistánu nedostalo a zůstalo v Baku, protože kábulské letiště nepřijímá letadla vzhledem k tomu, co se tam děje. Ale myslím, že Američané to vyřeší a vše bude pokračovat. Tahle fáze byla dobře zvládnutá a nemyslím, že tam byly problémy.

Co vidím jako zásadní problém je, že v okamžiku, kdy se rozhodlo o odchodu z Afghánistánu, měly se připravit scénáře od nejoptimističtějšího až po ten nejpesimističtější. Do toho krizového scénáře mělo patřit, že pokud se dostane Tálibán k moci v Afghánistánu, bude nezbytně nutné evakuovat z Afghánistánu spolupracovníky, kteří budou potenciálně ohrožení na životech případně jejich rodiny. A tohle se buď neudělalo, nebo se to udělalo liknavě. Nebo se přijatá rozhodnutí v nějakém scénáři nezrealizovala. Proto je nyní takový problém.

Dá se tedy celkově říci, že situace v Afghánistánu se prostě silou vyřešit nedá?

My jsme de facto Tálibán vojensky porazili. Vojensky porazit neznamená, že ho zlikvidujete. Samozřejmě že Tálibán a jeho vojenské aktivity byly potlačeny na minimum. Nebylo to sice úplně stoprocentní, ale ta schopnost byla výrazně blokována a nemůžeme si myslet, že vojensky vyřešíme například politické záležitosti anebo změníme společnost tak, jak si někdo myslí.
Jednoduše, i kdybychom se vrátili, stejně si ten problém musí vyřešit především Afghánci sami a ti musejí říct, jak chtějí žít, s kým chtějí žít a kdo bude v čele. Pokud se rozhodnou, že to bude Tálibán, bude to Tálibán.