Jste podnikatel a přednášíte fyziku na Technické univerzitě v Liberci. Co vás vedlo ke vstupu do politiky?

O historii, o její přesah do aktuálního dění ve světě i o tematické uchopení těchto procesů, tj. o to, co se dnes nazývá politologií, jsem se zajímal již od dob svých gymnaziálních studií. Zároveň se již tehdy formovaly moje pravicové konzervativní politické postoje. V dobách „reálného socialismu“ bylo nemyslitelné, aby někdo s takovými názory vstoupil profesně do oblasti společenských věd. Věnoval jsem se tudíž vědám exaktním, které mne dodnes z velké části živí. Nelituji toho, otevřely se mi tak obzory, které by mi při jinak utvářené profesní kariéře zůstaly utajeny. Po roce 1989 jsem uvažoval o vstupu do politiky, pro moje vyhraněné pravicové konzervativní postoje však nebylo na naší politické scéně místo. Občanská demokratická strana (ODS), s jejímiž některými představiteli jsem se později názorově sblížil, byla tehdy pro mne příliš „měkká“. Brala do svých řad bývalé členy KSČ, především však kolaborovala s havlismem, českou odrůdou levicového liberalismu. Soustředila se na ekonomickou reformu a celou ideologickou nadstavbu včetně školství přenechala havlistům. Nechtěl jsem dělat profesionální politiku za každou cenu. V roce 1993 jsem se podílel na vzniku nekompromisně pravicové Konzervativní strany. Ta však zůstala intelektuálním politickým klubem s dokonale propracovanými programovými dokumenty, ale bez jakéhokoli vlivu na reálnou politiku. Tou jsem se potom zabýval pouze na komunální úrovni.

Proč jste se rozhodl pro stavovskou Stranu soukromníků České republiky?

V roce 2013 podpořila Konzervativní strana v parlamentních volbách Stranu soukromníků České republiky. Aktivně jsem se tohoto poněkud donkichotského podniku zúčastnil a dospěl k závěru, že živnostenská strana vybudovaná na stavovském principu má na naší politické scéně svoje místo a může být součástí širšího konzervativně orientovaného ideového proudu. V roce 2015 jsem se v dobrém a po vzájemné dohodě s Konzervativní stranou rozešel.  Důvodem byla nejen její již zmíněná neschopnost ovlivňovat reálnou politiku, ale i určité „zamrznutí“ v ideových střetech první poloviny devadesátých let. Moje snaha pružněji reagovat na novou politickou situaci vyznívala naprázdno. Aktivní politické činnosti jsem však nehodlal zanechat. Byla to doba razantního mocenského nástupu Andreje Babiše a jeho frontálního útoku proti živnostníkům a drobným podnikatelům. Ti jsou zárukou ekonomické stability a svobodného rozvoje naší společnosti a jejich obrana musí být tudíž prioritou pro každého pravicově orientovaného politika. Mojí logickou volbou byla proto Strana soukromníků ČR.

Několik volebních období jste byl zastupitelem i členem rady města Turnov. Jaký je recept stavovského politika na úspěch?

Turnov je patnáctitisícové město a rozhodování občanů v komunálních volbách zde určuje spíše než stranická příslušnost obecná známost a angažovanost jednotlivých kandidátů. Výjimku tvořila a do určité míry stále tvoří ODS, která získává hlasy svého fanklubu bez ohledu na kvalitu svých kandidátů. Donedávna se tak chovali i skalní voliči KSČM, ti však z našeho města již téměř vymizeli. Můj koncept Turnovské koalice, který pracoval s programovou dohodou menších v Turnově zastoupených nelevicových stran, byl po několik volebních období velmi úspěšný. Většinu našich kandidátů sice tvořili nestraníci, obecně známí ze svého působení v podnikání, kultuře či sportu, byli to však nestraníci názorově spříznění s politikou některé ze zastřešujících stran. Byl jsem tehdy členem téměř neznámé Konzervativní strany, přímý vstup do ní příliš atraktivní nebyl, nicméně ochota angažovat se pod její hlavičkou v komunální politice byla poměrně velká. Turnovská koalice byla postavena na programové shodě v komunálních problémech, rozdílné pohledy na ty otázky „velké“ politiky, které „komunál“ přímo neovlivňují, jsme příliš neřešili. Důležitou součástí Turnovské koalice tak mohla být v dobách její největší slávy (volební výsledek okolo 16 %) kromě Konzervativní strany i Strana zelených. Turnovská koalice byla v našem městě protiváhou poněkud arogantně se chovající ODS a sdružení nezávislých kandidátů vystupujícího pod názvem Nezávislý blok. Obecně nemám příliš kladný vztah k různým sdružením nezávislých kandidátů. Ta mají své nezastupitelné místo v obcích s několika stovkami obyvatel, kde nemají žádné politické strany své místní zastoupení. Ve městech působí politická angažovanost lidí dávajících ostentativně najevo svoji nezávislost a neangažovanost v otázkách „velké“ politiky poněkud podezřele. Právě taková sdružení nezávislých kandidátů se však v našem kraji dostávají na politické výsluní, neboť mají podporu hegemona naší krajské politiky, hnutí Starostové pro Liberecký kraj, které rovněž postrádá jakoukoli jednoticí ideu. Druhým důvodem určitého poklesu popularity našeho koaličního modelu byl vzestup takových politických formací, jako jsou ANO 2011 či Piráti, s nimiž nehodlám spolupracovat ani na komunální úrovni.

Představme si, že politická formace Trikolóra Svobodní Soukromníci v podzimních parlamentních volbách dopadne tak dobře, že se stanete poslancem Parlamentu. Co od vás může podnikatelská i nepodnikatelská veřejnost očekávat?

Budu aktivně podporovat veškeré kroky směřující k rehabilitaci živnostenského a podnikatelského stavu. Musíme odstranit byrokratickou šikanu těchto aktivních lidí, na nichž stojí naše svoboda a ekonomická prosperita. Musíme rovněž ozdravit státní finance, které Babišova vláda totálně zdevastovala. Náklady tohoto ozdravění však v žádném případě nepřeneseme na bedra daňových poplatníků. Oblastí, kterým bych se chtěl intenzivněji věnovat, je školství. Zde je nutné především neprodleně odstranit všechny babišovské a socialistické nesmysly (především tzv. plošnou inkluzi). Dále je pak třeba koncepčně zpracovat programy, které zastaví úpadek vzdělanosti v naší společnosti (málokdo si jej uvědomuje) a zefektivní náš vzdělávací systém (rehabilitace učňovského školství, reforma vysokoškolského studia atd.). Chtěl bych rovněž zdůraznit, že nikdy nepodlehnu covidistické ani žádné jiné podobné hysterii a budu vždy hlasovat proti uzavírání živností i škol a proti omezování volného pohybu našich občanů i proti plošnému omezování jejich společenských, kulturních a sportovních aktivit. V souladu s programem naší politické formace musíme léčit nemocné, chránit ohrožené a neomezovat zdravé.

Ví se o vás, že velmi rád sportujete a rád se vydáváte na turistické túry. Ví se ale také to, že jste znalec historie. K jakému historickému období byste přirovnal už téměř osmileté působení Andreje Babiše a jeho tlupy?

Každá historická paralela kulhá. Přesto si dovolím s určitou mírou nadsázky přirovnat nástup a následnou vládu babišovců k nástupu a vládě KSČ. Předmnichovská Československá republika byla vzorovým demokratickým státem, nicméně i ona měla svoje problémy a politické aféry. Světová hospodářská krize poznamenala životy mnoha lidí, kteří začali naslouchat komunistickým zvěstovatelům pozemského ráje. Ti se pak po kvazi demokratickém mezidobí let 1945–1948 chopili skutečné moci a přišla hospodářská perzekuce, podřizování našich národních zájmů zájmům Moskvy a následně pak i věznění a popravy. Koaliční vlády pod vedením ODS v letech 2006–2013 nijak zásadně neomezovaly osobní a ekonomickou svobodu našich občanů. Určité problémy zde však samozřejmě byly (ty budou vždy) a objevily se i patřičně mediálně „rozmáznuté“ aféry. Přišel věrozvěst Babiš se svým bezideovým hnutím ANO 2011 a začal slibovat, že „bude líp“. Mnozí mu uvěřili a po přípravném období 2013–2017 se babišovci chopili moci. Přišel brutální útok na živnostníky a drobné podnikatele, rozpoutání covidové hysterie spojené s bezprecedentním omezováním osobní svobody, rozvrat státních financí a vzdělávacího systému, podřizování našich národních zájmů zájmům Bruselu. Samozřejmě každá historická paralela kulhá. Především mezi první Československou republikou a poválečnou kvazi demokracií bylo ještě šest let německé nacistické okupace, období, které nelze v českých moderních dějinách srovnávat s čímkoli jiným, období, v němž šlo o bytí a nebytí českého národa. Komunisté měli a stále mají dokonale propracovanou (i když zvrhlou) ideologii, babišovci nemají žádnou politickou ideu. Vláda KSČ, i když byla uvnitř časově strukturovaná, trvala více než čtyřicet let, babišovci řídí náš stát čtyři roky a já věřím, že je na podzim společně pošleme do politického propadliště.