Evropská komise představila návrh dlouhodobého rozpočtu Evropské unie pro roky 2021 až 2027 ve výši 1,135 bilionu eur, tedy asi 28,4 bilionu korun. Europoslanec za ODS Jan Zahradil v první reakci prohlásil, že je nepřijatelné, aby i přes odchod jednoho z největších čistých plátců unijní rozpočet dále rostl. Brexit bude znamenat výpadek osmi procent příjmů rozpočtu EU, ale nahradit ho, a ještě umožnit zvýšení rozpočtu má zavedení nových daní, což je v mluvě Bruselu skryto pod označení „vlastní zdroje“. Komise chce omezit prostředky na společnou zemědělskou politiku i na politiku soudržnosti, naopak plánuje posílit financování správy hranic, bezpečnosti a obrany, výdaje na výzkum a inovace hodlá zvýšit o 50 procent. Jak ty změny ve struktuře rozpočtu hodnotíte?

Rozpočet EU odráží priority a problémy Evropské unie. EU má nyní jiný problém než před pěti lety. Evropská unie má problém s migranty a s ochranou svých hranic. Naopak už nejsou problémy s francouzskými zemědělci. Z toho plyne, že dá více na bezpečnost a obranu a méně na zemědělství. A jelikož Polsko a Maďarsko zlobí, protože se brání kvótám na migranty více než jiní, tak je ještě klepne přes prsty tím, že sníží objem peněz na soudržnost, ze kterých tyto země čerpají. Nicméně je třeba říct, že i bez migrantů by to takto jednou skončilo. Jen by to trvalo déle. Prostě společná zemědělská politika je tak drahá, že je dlouhodobě neudržitelná, a zároveň střední Evropa bohatne, takže nebude do nekonečna potřebovat tolik peněz na kohezi.

Až sem s tím nemám problém.

Co byste tedy komisaři pro rozpočet Güntheru Oettingerovi a jeho spolupracovníkům vyčetla?

Problém mám, když slyším o nových daních a nových příjmech Evropské unie. To ukazuje na další integraci EU. Kromě společné měnové politiky eurozóny zde bude i fiskální politika. Evropská komise chce nové zdroje příjmů v hodnotě vyšší než půl bilionu korun. To je moc. Lidem by mělo být necháno víc peněz, aby o nich rozhodovali sami.

To, že si Brusel nechal utéct Británii, byla jeho chyba. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker měl místo oslav Karla Marxe věnovat Británii dlouhodobě víc času a pozornosti a nabídnout jí takové podmínky, aby zůstala součástí EU. Nyní chce Brusel za svou chybu víc holit své ovečky.

Svou roli zde hraje i americký prezident Donald Trump. Tím, že prohlásil, že neví, zda by Amerika bránila Pobaltí v případě napadení ze strany Ruska, ačkoli je Pobaltí členem NATO, znejistil Brusel, zda NATO ještě vážně existuje. Mnoho vlád tak šetřilo, že musí spoléhat na Američany, a ti nechtějí sami financovat NATO. Brusel tak začíná mluvit o vlastní obranné politice. To bude extrémně drahé. Brusel proto bude hledat neustále nové a nové příjmy. Bojím se proto, že se právě odšpuntovala spirála nových a nových požadavků.