Pane poslanče, k volbám jste se zatím nevyjadřoval, tak se vraťme na začátek. ČSSD v minulosti krajské volby dvakrát drtivě vyhrála, doteď měla 11 hejtmanů. Nyní ovšem zvítězila pouze ve dvou krajích, pozici neobhájil ani dlouhodobě nejpopulárnější hejtman Michal Hašek z vaší jižní Moravy. Jaké myšlenky se vám honily hlavou, když jste před dvěma týdny viděl volební zisk sociální demokracie?

Celostátní výsledek mezi třinácti a patnácti procenty jsem očekával a mezi členy ČSSD jsem se před volbami s tímto svým odhadem netajil. Nevycházel jsem z průzkumů renomovaných agentur, ale ze zkušenosti a rozhovorů s lidmi. Přestože to pro mě nebylo překvapení, chvíli mi trvalo, než jsem se se skutečností vyrovnal. Neznamená to však, že bych se chtěl do budoucna s podobnými výsledky smířit. Po tři roky na půdě poslaneckého klubu nebo stranických akcích trpělivě sděluji své názory na směřování ČSSD a upozorňuji na chyby, kterých jsme se dopustili. Nyní mám pocit, že je třeba zvýšit hlas a svést zápas o změnu sociální demokracie – ani ne tak personální, ale programovou.

Pravdou sice je, že nakonec sociální demokracie povládne ve více krajích, než v kolika vyhrála, nicméně vzkaz od voličů byl zřejmý. Strana se po volbách rozdělila na dva tábory v názoru, kdo za debakl může. Zda centrální vedení strany a výkon ČSSD na vládní úrovni, anebo spíše kraje a způsob, jakým vládly. Do kterého tábora můžeme zařadit vás? Máte jasno v tom, kdo nese za prohru největší odpovědnost?

Musíme začít tím, že pojmenujeme věci pravými jmény. Výsledek je prohrou. Strana schopná v minulosti oslovit třetinu voličů nemůže s klidem přijmout výsledek rovnající se polovině. Nemohu se spokojit s tvrzením některých kolegů, že za výsledek mohou voliči, protože k volbám nepřišli. Chyby musíme hledat u sebe, ne u jiných. Pokud si chybu nepřiznáme, nemůžeme ji napravit. A prohra se pak bude opakovat, možná ještě s horším výsledkem. Už proto, že to není první selhání. Ve volbách do Evropského parlamentu jsme skončili až třetí, v komunálních volbách jsme ztratili většinu velkých měst, nyní skoro všechny kraje a obhájili jsme pouze dva ze dvanácti senátorů. Byť se jednalo o volby regionální, většina voličů se rozhodovala podle celostátních témat a důvěryhodnosti centrálních politiků. Za patnáctiprocentní průměr tedy odpovídá převážně vedení ČSSD. Pokud byl krajský výsledek výrazně horší než celostátní průměr, lze to ale jednoznačně přičítat dosavadní krajské reprezentaci.

Objevovalo se také, že kraje měly vést lepší kampaň a jejich výsledek by byl lepší. Totéž v senátních volbách, kde ČSSD propadla rovněž. Lidé si utahovali třeba z klipu, kde společně vaří Michal Hašek se Zdeňkem Škromachem, který po letech neobhájil senátorský post. Nicméně se dle mnohých výpovědí ukazuje, že kampaň řídil Lidový dům a předseda Sobotka zasahoval i do nejmenších detailů a že i to známé „vaření“ bylo nařízeno z Prahy. Ostatně váš stranický šéf byl na všech plakátech… Co k tomu říci?

Kampaň byla řízena především z Prahy, krajské kampaně byly jen doplňkem. To však neznamená, že by celá odpovědnost byla pouze na centrálním volebním štábu. Volební letáky, billboardy a klipy mohou výsledek jen lehce o několik procent upravit – nahoru nebo dolů. Volební výsledek je dán součtem mnoha faktorů – práce a prezentace vlády, spokojenost s hejtmany a jejich případné kauzy, důvěryhodnost klíčových osobností dané strany. Jestli na výsledek měly vliv kuchařské klipy Bohuslava Sobotky s Matějem Stropnickým nebo Michala Haška se Zdeňkem Škromachem, si netroufám posuzovat.

Nejvýraznější úspěch zaznamenal jihočeský hejtman Jiří Zimola, který se od doby, kdy opustil nejvyšší politiku i užší vedení ČSSD, mnohdy i dost výrazně právě vůči Bohuslavu Sobotkovi vymezoval. Není to jasný signál, že volební debakl je vinou šéfa strany?

Za podrobnou analýzu určitě stojí fakt, že nejlépe uspěl právě kandidát, který se vymezil proti vedení strany a byl za svůj postoj k církevním restitucím kritizován samotným předsedou. Nebylo by ale správné hodnocení zjednodušovat a dívat se na jihočeský výsledek jen touto černobílou optikou. Jiří Zimola odvedl v jižních Čechách kus dobré práce a neprovázely ho žádné skandály. To mohlo mít na voliče daleko větší vliv.

Těsně po prohraných krajských volbách začali různí komentátoři vypouštět „rýpavé“ poznámky s tím, že „už rezignoval Sobotka“. Nejenže váš předseda neodstoupil, ale zjevně k tomu neviděl důvod. Dlouho se čekalo, zda výzva k rezignaci přijde od někoho z širšího vedení, nakonec jako první tento krok učinila MO ČSSD z Týna nad Vltavou a veřejně na to nikdo nereagoval. Jak to s osudem předsedy ČSSD vidíte? Nemůže v nespokojených funkcionářích ještě převládat strach, aby vše nedopadlo jako na podzim 2013 po prozrazení lánské schůzky?

Lány jsou uzavřenou kapitolou. Rozhodl jsem se tehdy přidat k těm, kteří vyžadovali od předsedy strany vyvození odpovědnosti za nejhorší výsledek ČSSD od roku 1992. Většina členů předsednictva strany, jehož jsem tehdy nebyl členem, vyzvala Bohuslava Sobotku k rezignaci. Po mediální smršti, do značné míry uměle řízené, převládl ve členech ČSSD opačný názor. Na nikoho jsem se nevymlouval a přes opětovné zvolení předsedou poslaneckého klubu jsem odstoupil. A současně jsem varoval, že tato zkušenost může v budoucnu vést k tomu, že budeme ze strachu chválit ještě horší výsledky. Většina strany mlčela tři roky. Promlčeli jsme se k patnácti procentům a obhájili pouze 125 z 205 krajských zastupitelů. I proto jsem se rozhodl, že budu o věcech a chybách mluvit otevřeně a bez obalu. Nejde mi o hlavy vedení, jde mi o to, aby ČSSD změnila směr, znovu nabrala sílu a obnovila podporu u voličů.