Piráti si před nějakým časem zvolili do čela nepříliš sympatického Zdeňka Hřiba. Znamená to podle vás jejich konec?

Ať je to jakkoliv, a můj názor na Piráty je všeobecně známý, tak panu Bartošovi se nedá nic vytknout ve směru, že s obrovským úsilím postavil stranu od nuly. Bylo na něm vidět, že politika je řemeslo a on se ji učil celkem dobře. Měl vazby s lidmi, se kterými tu stranu stavěl, což je krásný základ, aby měl na palubě posádku, na kterou se mohl spolehnout. Dnes je vyměněný kapitán. Pan Hřib to kormidlo asi hodně chtěl a všimněte si, že mnozí lidé, a to docela výrazní piráti, stranu opustili. A jako první byl ministr zahraničí Lipavský. Došlo na má slova, že Piráti se po prvním tlaku začnou rozpadat. Pirátská strana byla dobrá v opozici.

Měli přece heslo „Pusťte nás na ně“, a když se hlasuje o důchodové reformě, tak mám pro ně heslo „Neodejděme, ale zdrhněme“. Oni by kritizovali každého, ale kritiku mířenou jejich směrem nesou velmi těžce. Pirát byl pro mne představitel IT technologií. Podívejme se, jak to dopadlo na MMR, odtamtud nezdrhli, ale byli odejiti pro naprosto katastrofální selhání ve vládní prioritě, kterou byla digitalizace. Nikdo jim ale neříkal, aby odcházeli z vlády. Už se ale nezmiňuje, že paní Richterová zůstala místopředsedkyní Sněmovny, vozí se ve státním autě s řidičem a bere kolem 200.000.

A co náš krajský pirát, bývalý hejtman Špoták?

Uvidíme, ale díky tomu, že tady měli hejtmana, tak v krajském zastupitelstvu ukořistili tři místa. Dnes je předsedou kontrolního výboru, což k pirátské straně asi sedí – nu, budeme si muset počkat, co tam předvede.

Na post předsedy kontrolního výboru jste také aspirovali vy, tedy ODS?

Je dobrým zvykem, že nejsilnější opoziční strana by měla mít kontrolní výbor. Ve městě Plzni to tak je, na kraji ne. Pro mne je to celé zvláštní. On (bývalý hejtman Špoták, pozn. red.) má daleko blíže k současné krajské koalici, vždyť dost podobné sestavě dělal minulé období hejtmana. Ono když není zbytí, tak mohou být koalice všelijaké. Všimněte si, my jsme byli v momentu vyhlášení volebních výsledků odejiti do opozice. Dnes na kraji jsou sice Piráti v opozici, ale valentýnský puč nás naučil, že žádná koalice netrvá věčně.

Stále ještě doznívá kauza premiérova prohlášení o srovnání našich a německých platů. Je podle vás problém v jeho okolí, v poradcích, kteří radí věci, jimž on sám třeba ani nevěří?

Jedna věc je, že Petr Fiala a celá vláda jsou velmi slušní a pracovití lidé. Druhou stranou mince by ale měl být ten výsledek. Mně je jedno, jestli pracují patnáct hodin denně, nebo jen dvě. Jde mi o výsledek. Můžete být pracovitý jak chcete, ale když to neumíte prodat, tak k čemu vám to pak je. Ukazuje se, že když se vláda nebo Petr Fiala snaží něco „prodat“ za každou cenu, tak to spíš v občanech vyvolává nepochopení. To mě velmi mrzí.

Přijde mi, že ve vládě jsou vesměs výborní rétoři – pan Kupka, pan Rakušan, pan premiér, to je úplně jasné. A pak jsou tam takoví pracanti, jako je třeba Marian Jurečka nebo Pavel Blažek. Ale mně tam chybí jeden nebo dva „rváči“, kteří by mluvili normálním jazykem z tramvaje nebo z obchodu. Nedovedu si představit, k čemu to vede, když premiér řekne – dejte mi ještě jedno období a budete mít platy jako v Německu. Nevím, co k tomu slušného, inteligentního člověka, dokonce profesora, vede. Nebyl to trumf z rukávu… Je to jako s tou Nutellou, což bylo asi dobře myšleno, ale jak to dopadlo.

Lidé by měli dělat důvěryhodné věci. Když půjde Andrej Babiš podrbat prase, tak všichni víme, že on se někdy chová jako klaun z cirkusu, takže to lidem u něj nevadí. A ještě poznámka – Babišův kohout Silver a v neposlední řadě Schillerová jako hranolka. Když uvidím našeho premiéra v křesle s knihou, tak mě to donutí si tu knížku možná přečíst nebo si ji i koupit, protože věřím, že by nečetl jen tak něco. Kdybych ho však viděl třeba jako horolezce, tak to by bylo směšné stejně, jako si myslet, že můžeme do čtyř let dohonit německé platy.

Ve vládě jsou ale lidé, kteří nemají tvář, laici je nepoznají…

Máte svatou pravdu. Politikou se zabývám mnohem více než běžný člověk. Zkuste ale říct běžnému občanovi na ulici, aby vám vyjmenoval nějaké ministry, tak by musel hodně moc vzpomínat. Třeba ministr školství Bek nebo třeba ministr pro vědu a výzkum. Vím, že to je náš plzeňský Marek Ženíšek, ale když se někoho zeptám na ulici, tak si nevzpomene. A to je velmi zvláštní.

Tak třeba ministryně Černochová, která budí vášně, ale každý ví, kdo to je…

Myslím, že to říkal i exprezident Zeman, že tato vláda je velice pracovitá a slušná. Jenže PR a tah na bránu, v tom je problém. Je to o kolektivu, jako ve sportu, třeba ve fotbale. Když vezmete Spartu, tak ta má spoustu dobrých hráčů, a co hraje… vezmete si pak Viktorku, kde není tolik známých jmen, ale jsou dobrý kolektiv. Táhnou za jeden provaz. Taky to politické uskupení, kterým je vládní koalice, není lehké nějak řídit. Premiérovi hodně času, sil a autenticity berou právě kompromisy. A k tomu to nějak odehrát pro veřejnost, to je dost těžké, protože sílu máte jen jednu a den má vždy jen 24 hodin.

A co Motoristé, není to pro vás potenciální koaliční partner?

Uvidíme, jací lidé se tam dostanou, protože ideově nám to může být blízké jako byla třeba Trikolora Václava Klause mladšího, ale jestli to nakonec skončí u proruské rétoriky a u podpory Putina, tak v žádném případě. Bohužel, okolnosti situace kolem krajského předsedy Motoristů u nás naznačují spíše tu druhou možnost.

Rozumím tomu, že kvůli médiím a sítím je omezen počet zájemců o politiku, protože dnes je to veliký zásah do soukromí. Spousta dobrých osobností tam jít nechce. Když si vzpomenete na 90. léta, vybavíte si Havla, Dienstbiera, Klause, Zemana, Komárka, Dlouhého. Co jméno, to osobnost. Vyjmenujte mi nyní nedávné ministry, na které byste si vzpomněl. Určitě to bude Schwarzenberg. To byl ale také dar devadesátek a stála za ním též jeho práce pro československý disent a exil před rokem 1989. Takových ikon je dnes jako šafránu. A lidé chtějí lídra, proto se tomu Babišovi daří. Hraje nebo je lídr minimálně pro nějakou část společnosti.

Podívejte se do Ameriky. Já jsem rád, že vyhráli republikáni, pravice, ale za jakou cenu, kam se to posunulo. Co všechno ten člověk musí udělat, aby na sebe strhl pozornost. Mně to přijde už za hranou, ale třeba jsem jen člověk své doby a na ty Trumpovy excesy nejsem zvyklý.

Je fakt, že zásah do soukromí je u politiků zvlášť poslední roky brutální. Nevíte, kdo si co vzpomene, jaké vytáhne fauly, byť i nepravdivé zprávy, které jsou ale puštěny ven a žijí si pak svým životem.

Ti šikovní lidé se nemají špatně, a proto se jim do politiky popravdě moc nechce. Nejideálnější je varianta, že pokud se někomu hodně daří a má svůj job už tak postavený, že se o něj nemusí starat, nebo jej prodá, tak jde ten náš stát posunout politicky dál. Jenže dnes si spíš koupí fotbalový klub a stane se veřejně známým. Takže tímto tomu oblíbenému premiérovu Německu i zbytku Západu nestačíme. Ono je to ale podobné i ve velké části evropských zemí. Evropská krize leadershipu tu je s námi už nějakou dobu a do toho green deal…

Mně bylo nedávno 58 let a mám dost rozumu na to, abych život nějak zvládl. Když si ale dnes vezmete tyhle všechny věci, včetně migrace a války na Ukrajině, u které sice nevíme, kdy skončí, ale že skončí buď hůř anebo ještě hůř je jasné, tak ta závaží jsou ohromná a nemáte je kam odhodit.