Půlnoční rozhovor začíná tradiční otázkou: co budete tentokrát dělat o půlnoci ze soboty na neděli?

V poslední době většinou opravuji práce svých studentů, možná se ale tentokrát budu snažit co nejvíc relaxovat.

Kritika veřejnoprávní televize se ozývá z různých stran, začíná zase „válka o Českou televizi“?

To si nemyslím, souvisí to především s tím, že se připravuje volba nových členů rady České televize, a také má Sněmovna schvalovat výroční zprávu o hospodaření České televize v roce 2013.

Senátor Jan Veleba v kritice veřejnoprávní televize navrhuje úplnou změnu systému koncesionářských poplatků. Také navrhuje změnu statutu regionálních studií…

Myslím, že hlavním problémem České televize nejsou poplatky ani jejich výše, ale management, který s nimi hospodaří. To by nyní bylo spíše třeba řešit. Bez poplatků se Česká televize neobejde, jejich výše je otázkou jednání, ale především je třeba, aby s nimi někdo zodpovědně hospodařil, a to se v současnosti neděje. Pokud jde o regionální studia, je to otázka k diskusi, mluvilo se hodně i o tom, že by měl mít každý kraj veřejnoprávní médium. To je v současnosti nereálné.

Nemohla by ale současná studia v Brně a Ostravě přesto mít více kompetencí?

V současné době se připravuje novela zákona o České televizi a myslím, že by bylo dobré, aby se role těchto regionálních studií posílila. Zatím se centrálnímu managementu České televize dobře podařilo dosadit od vedení těchto studií lidi, kteří toho televizi moc nepřinášejí a souzní spíš s generálním řízením a to není dobře. Studia ztratila vliv na to, co se bude vysílat, vysílání i finance jsou navíc rozložené v poměru, který neodpovídá počtu koncesionářů v regionech. Jsem velmi pro to, aby byla regionální studia posílena. Uvažovalo se dokonce o tom, že každé z nich by mělo svou radu, která by řešila konkrétní práci a s velkou radou by se scházela jen nad rozpočtem a dalšími zásadními věcmi.

Kritici volají po tom, že by se mělo hospodaření ČT více zprůhlednit. Jak se v tomto světle díváte na projednávanou zprávu o hospodaření České televize?

V této zprávě je řada věcí nejasná, a přitom má tento materiál sloužit Sněmovně k tomu, aby naplnila svou kontrolní roli. Především má ale sloužit veřejnosti, tedy poplatníkům, kteří z 91 % financují provoz ČT. Ve zprávě je spousta nejasností i pro laiky, neobsahuje například informace o nákladech na provoz jednotlivých organizačních složek České televize, chybí náklady na výrobu jednotlivých typů pořadů, hodinové náklady na výrobu zpravodajství na ČT 1 a ČT 24, na české filmy, u nichž byla ČT koproducentem. A vůbec schází rozbor toho, proč došlo k úbytku televizních poplatků v letech 2012 a 2013, zpráva neobsahuje žádné zdůvodnění toho stavu. Poprvé se sice management televize k této skutečnosti přiznává, chybí ale vysvětlení důvodu. Jak to, že se Česká televize extenzivně rozvíjí, a přitom ubývá plátců poplatků. Chybí výhled, do kdy takto televize může vydržet.