Jsou Češi a jejich prezident rasisté?

Češi si poslední dekádu pěstují sociální distanc. Podle průzkumů veřejného mínění v průměru – plus minus autobus – kolem pětašedesáti procent. Takže v současné době prokazatelně můžeme mluvit o tom, že má česká společnost nakročeno k rasismu. O tom svědčí i politické aktivity extremistických hnutí a vyjádření řady politiků parlamentních stran zprava i zleva. Rasismus přetavený do sociálního fašismu začal startovat těsně po roce 2000 a nejvíce se veřejně projevoval za vlády premiéra Mirka Topolánka. Samozřejmě, že Romobijec a prznitel sekretářek Jiří Čunek byl v tomto období nejviditelnější. Bagatelizace fašistických a nacistických hnutí v Česku přinesla právě vzestup a popularizaci jednoduchých řešení různých problémů ve společnosti. Myslím si, že většina vzdělaných a křesťansky založených Čechů ve svých srdcích rasismem opovrhuje, ale dneska je plivnout na Cikána, Araba, Ukrajince prostě „in“.

Prezident Zeman alias Becherovka jde s proudem, protože chce být ještě zvolen. Osobně si myslím, že sociálním fašistou už je. Vzpomeňte na jeho kydy ohledně sociálních dávek. Klidně se ztotožní i s nacistickou rétorikou, pokud z toho něco bude mít. Zeman v červených trenkách je utilitarista a pragmatik.

Co jste si pomyslel, když se plně rozvinula kauza Klinika, kterou obsadila levicová mládež?

Vždycky jsem podporoval levicovou mládež. Jeden z mých nejlepších přátel na levici byl anarchista Jakub Polák. Zdravou a akční levicovou mládež považuji za hybnou sílu v pluralitní společnosti, která vyvažuje různé „Hitlerjugend“ na pravé straně politického spektra.

Pokud se nemýlím, tak v kauze Klinika mladí soudruzi ještě nechápou diametrální rozdílnost civilizačního kulturního okruhu. Mám zásadní výhrady proti nekontrolované migraci do střední Evropy na jedné straně. Na té druhé si uvědomuji, že pokud se hlásíme k humanismu a k ideám křesťanství, měli bychom najít cestu, jak pomoci lidem, kteří utíkaji před válkou.

Jak jste vnímal odvolání Jiřího Dienstbiera z funkce ministra, který měl na starosti lidská práva a rovné příležitosti?

Premiér Sobotka byl asi napaden virem Zika. Dienstbier prosazoval velmi prospěšné věci. Neprosadil je, ale ne proto, že by nevěděl co má dělat, ale proto, že chyběla podpora ze strany premiéra a ČSSD na jedné straně a na té druhé začal vadit svým politickým rivalům. I proto se ho Sobotka zbavil. Expremiér Klaus zatím paradoxně vyhrává. Za jeho vládnutí se pro Romy a lidská práva udělalo nejvíce.

Co si myslíte o jeho nástupci Janu Chvojkovi?

Chvojka si myslí, že bude úspěšný vyjednávač. To jsou kecy v kleci člověka, který se nepohyboval v kabinetní politice. Česká republika přijala antidiskriminační zákon, který by jako právník měl znát. Očekával bych, že nám řekne, jak si na tom Sobotkova vláda stojí s implementací tohoto zakona a dalších direktiv EU ve vztahu k menšinám, ženám, svobodným matkám a dalším řadovým občanům, kteří se každodenně potkávají s diskriminací v zaměstnání, například na základě věku anebo praxe. Mohl bych ostatně vyjmenovat i mnoho dalších znaků diskriminace viditelných v české společnosti. Jednoduše, neočekávám zásadní pozitivní průlom v řesení romských problémů, lidských práv a implementaci antidiskriminačního zakona v Česku.

„Jsme zase na začáku našeho vývoje. Pro většinu zodpovědných romských lídrů v Evropě je cíl jasný: koncepční vize, která bude schopna určit dějinný směr, která bude geograficky komplexní, politicky ambiciózní a historicky dlouhodobá. Evropa se zmítá v integračních snahách, které mají objektivní platnost a ukazují určitý civilizační posun vyspělé společnosti. Evropská kultura se v nás zmýlila a v toku času nás ztratila ze zřetele. Možná si ale uvědomuje, že vedení v progresivním vývoji Evropy jednou přejde na mladší národy, které jsou ve spojení s duchem a přírodou.“ Toto jsou vaše slova z roku 1999 v Lidových novinách. Splnili romští lídři v Evropě alespoň část cílů, které jste specifikoval?

Ano, můžeme říci, že jsme část cílů splnili. Z nich nejdůležitejší bylo napomoci k jednotné Evropě. V národních referendech jsme aktivně prosazovali vstup národních států do EU. Stálo nás to hodně úsilí a peněz. Po čase byla řada lídrů v mezinárodním romském hnutí obrovsky zklamána. Zjistilo se, že je Evropská komise v podstatě impotentní a nekompetentní úřad, který Romy na své cestě do lepší budoucnosti neposune. Komise se ve vztahu k Romům začala chovat jako „Sajuz evropskych respublik“ a komisař, který měl na starosti řešení romských problémů, jako člen ústředního výboru KSČ. Komise dál buduje Potěmkinovy vesnice a soudruzi v Bruselu plní plán inkluze Romů na tisíc procent. Pamatuji se velmi dobře na souboj Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a Evropské komise o agendu a hlavní roli při řešení romského problému v Evropě. Soudruzi z Bruselu to vyhráli. Podíleli jsme se na vytvoření dvou rozdílných front, které v současné době romská hnutí v jednotlivých státech a mezinárodní romské hnutí není schopno na těchto frontách účinně hájit. Není schopno prosazovat oprávněné zájmy desetimilionové romské menšiny v Evropě.

Myslíte si, že Evropa, která má problémy s integrací lidí ze Středního východu a Afriky, na Romy začíná zapomínat?

Evropa na nás zapomněla již před vstupem postkomunistických zemí do EU. Žádná země nesplňovala kritéria pro vstup v oblasti menšin a lidských práv. Šlo o politickou moc, trh a levnou pracovní sílu. Romský problém byl jen jeden z nástrojů vydírání jednotlivých postkomunistických zemí ze strany „eurokomise“.

Co lze očekávat od zvýšené koncentrace těchto lidí v Evropě?

Vzniká totálně nová situace. Můžeme tady predikovat vzestup populace, mezicivilizační konflikt, vzestup radikalismu, vymírání původních Evropanů, ekonomický propad a tak dále. Ve hře je velký počet proměnných a situace se ještě nestabilizovala tak, aby se seriózním způsobem zpracovala predikce možného vývoje. Jedno vím určitě. Romové jsou budoucnost Evropy, ať se to někomu líbí nebo ne.