Paní exministryně, je sobota večer a hodně lidí v tuto dobu odpočívá. Jak obyčejně trávíte sobotní večer vy?

Většinou doma, s rodinou. Mám doma dva fotbalisty, v sobotu večer mívají oba po zápase nebo turnaji, takže vařím, jíme a těšíme se, že ještě druhý den nebudeme muset vstávat do školy a do práce. Dneska, musím říci, mluvíme o Francii a koukáme na zprávy a myslíme na rodiny lidí, kteří tak zbytečně zahynuli.

Co říkáte posledním událostem v Paříži?

Jsem v naprostém šoku a myslím na rodiny obětí. Sleduji zprávy a znovu nemohu uvěřit tomu, co člověk člověku dokáže udělat.

Zaznívají alarmující hlasy, že se blíží téměř konec světa - Evropa se kvůli zmiňované migrační vlně dostává na kolena, ekologický i ekonomický systém je prý vyčerpán a kapitalismus jako takový má prý na kahánku. Jak se vám to poslouchá?

Když jste máma, tak si pro svoje děti přejete co nejklidnější svět. Takže takové katastrofické předpovědi mne děsí. Pokud si je tedy pustím k tělu. Což zas tak moc nedělám. To bych se musela zbláznit. Lidstvo už si prošlo tolika různými krizemi, katastrofami, rozpady mocností, válkami a nevím čím vším, že lze očekávat, že se takové věci budou dít dále. Koneckonců, v některých částech světa se tak již děje. Zrovna dnes se vzpamatováváme z odporných a normálním lidským rozumem nepochopitelných teroristických útoků v Paříži. Pár teroristů zničilo stovky nevinných lidských životů. Je brzy na nějaké závěry, ale jsem moc zvědavá na identitu útočníků. Jsou to Francouzi z druhé generace imigrantů, nebo přímo někdo, kdo přišel na pozvání Angely Merklové do Evropy s poslední vlnou imigrace? Samozřejmě, že většina těch lidí, co přicházejí, hledají lepší život pro svou rodinu. Ale bohužel, jak vidno, stačí osm nebo deset teroristů a rozloží jednu evropskou metropoli. Je až neuvěřitelná neschopnost evropských politických lídrů o čemkoliv jasně rozhodnout a migrační krizi řešit, chránit Evropu. Migrační krize je problém, na jehož rozsahu má právě chování vrcholných evropských politiků, jako paní Merkelové, lví podíl. Lídři Evropské unie by si měli uvědomit, že nejvyšší hodnota, kterou musí stát bránit, je bezpečnost vlastních lidí a vše ostatní je až na druhém místě. Jakkoliv cynicky to může znít.

• TÉMA: Teror v Paříži

Nyní trochu k vám osobně. Veřejnosti asi není zcela známo, jaké funkce nyní zastáváte. Přes různé internetové vyhledávače je oficiálně u vašeho jména pouze uvedeno, že jste zastupitelka MČ Praha 1, bývalá poslankyně, ministryně obrany a místopředsedkyně vlády, ale i bývalá předsedkyně strany (LIDEM). Ví se, že od loňského března strana LIDEM nesla název VIZE 2014, ale prý jste se opět přetransformovali na jiné hnutí. Můžete to vysvětlit?

Nevím přesně, co se s bývalou stranou LIDEM teď děje. Transformaci na hnutí Vize 2014 jsem zaznamenala. Pokud vím, tak se hnutí přeměnilo znovu, a to na uskupení poněkud sektářského jména Řád strážců koruny a meče. Název hovoří za vše... Není asi dostatečně známo, že jsem stranu LIDEM opustila ještě před koncem svého působení v poslanecké sněmovně v roce 2013. Jakkoli jsem založení pravicové liberální strany po odchodu z Věcí veřejných myslela opravdově, bylo to již tehdy mrtvě narozené dítě. Do strany přešli hlavně nespokojení členové Věcí veřejných, kteří ale vždy měli velmi různorodé politické směry a smýšlení. Nemělo to budoucnost.

Já teď žádné politické funkce nezastávám, i když politiku sleduji pečlivě. Věnuji se advokacii v advokátní kanceláři Roberta Plicky. Jako dobrovolník pak pomáhám v neziskovce Věda nás baví, která se zaměřuje na mimoškolní vzdělávání dětí. Naším hlavním cílem je popularizace technických předmětů mězi dětmi základních škol, máme ale také programy pro děti, které si chtějí psát školní noviny a časopisy, nebo kroužky, kde se děti učí, jak se správně učit. Pořádáme také akci Vědecký jarmark, vždy v září na pražském Kulaťáku.

V úterý si naše země opět připomene 17. listopad 1989. Co podle vás našemu státu poslední roky od Sametové revoluce daly a co vzaly? Kam jsme se od listopadu 1989 dostali?

Získali jsme svobodu. Více by snad na tuto otázku ani nemělo být třeba odpovídat. Bilance je jasná. Přes to si tento fakt musíme neustále připomínat. Zvlášť, když si část lidí neuvědomuje význam svobod. Ano, svoboda znamená odpovědnost, nutnost neustálého rozhodování, nepohodlného soutěžení, konkurence, rovné příležitosti ale nestejné možnosti. Svoboda znamená pro mnohé těžší úděl, než je pohodlí rovnostářství a diktátu. Ale je potřeba si vzpomenout, že vždycky, když jsme svobodu neměli, bylo zkrátka všechno jen horší. Svoboda přináší problémy, ale neskonale menší, než nesvoboda. A o co jsme přišli? Možná snad o společného nepřítele, který umí tak hezky tmelit aspoň část společnosti. Ale to rozhodně za nesvobodu nestojí. Navíc, teď si každý může vybrat zcela svobodně, na koho bude nadávat.