Vy jste se stala v roce 2014 europoslankyní, takže pro vás byl asi rok úspěšný. Co vám zatím přineslo působení v Evropském parlamentu?

Naivně jsem si myslela, že práce v Evropském parlamentu nebude velká změna, ale je to úplně jiná práce. Jestliže se v českém prostředí hledá kompromis mezi pěti stranami, v evropském už se dohaduje devatenáct stran z naší frakce, což je daleko obtížnější, než jsem byla zvyklá. Je to obrovská politická škola. Bohužel má ale člověk také možnost vidět Evropu zblízka, vidět i negativa, která existují, deficit demokracie, protože rozhodují vlastně jen dvě největší frakce. Vidíme, že se dá brutálně manipulovat s veřejným míněním.

Jak je vnímána Česká republika na evropské půdě? Docházelo během roku k nějakým změnám?

Máme dnes vládu, která je více proevpropská. Občas si ale sami říkáme o problémy, mám na mysli třeba vysoký počet udání na různé kontrolní orgány. Například z Polska nepřišlo jediné udání na dotační tituly, a od nás jich byly stovky, v některých programech až tisíce. Sami si občas vytváříme negativnější jméno v Evropské unii, než ve skutečnosti je. Česká republika je jakýmsi mostem mezi východem a západem, mezi severem a jihem. Máme obrovský potenciál, který bychom měli umět využít. Jsme bráni jako ti, kteří jsou uprostřed a jsou klidnou silou, jež problémy vyřeší. Naši lidé jsou vnímáni jako odborníci, pracují intenzivněji než lidé jiných národů. Všichni vědí, že Česká republika má obrovský potenciál. Jenže Češi se snaží ukazovat hlavně na problémy, které jsou i v ostatních státech, ale my je ještě zdůrazníme.

Koncem ledna byla jmenována nová vláda, takže to bude rok, co začala řídit stát. Myslíte si, že je politická situace u nás horší než dřív nebo lepší?

Vláda se jeví jako stabilnější, i když zaznamenávám občasné úlety a hádky. Zatím toho ale moc nedokázali, s ohledem na velkou koaliční sílu. Stále se ještě orientují, ale už nemají čas, protože, jestliže chtěli dělat změny, které by lidé mohli pocítit, trochu zaspali.

Orientuje se také vicepremiér Andrej Babiš, nebo ten má jasno?

Měl jasno, už když do vlády přišel. Dobře ví, co chce, je člověk z byznysu, který si jde tvrdě za svým. Jen se ukazuje, že řada lidí, které má v Poslanecké sněmovně, dosud nepochopilo jednací řád a to, že je nutné dodržovat nějaké procesy. Pak vznikají i takové věci, jako že Andrej Babiš čtrnáct dní před Vánocemi pošle zákon, o kterém ví, že je zčásti kontroverzní, do Senátu, a domnívá se, že bude mít od 1. ledna účinnost. To jsou zbytečné školácké chyby. Politika je hlavně o vyjednávání a o tom, že musíte mít podporu, ale Andrej Babiš se domnívá, že když něco řekne, všichni udělají právě to, co si on myslí. Možná tento systém funguje v hnutí ANO, ale rozhodně zapomíná, že ve sněmovně jsou další politické strany. Překvapuje mě, že pořád zkouší a zkouší a pak je hrozně překvapený, že se mu nedaří.

Silnou odezvu vyvolaly některé výroky pana prezidenta Miloše Zemana. Jak vy hodnotíte jeho vystupování na české scéně a postoje v zahraničí?

Kdo sledoval dlouhodobě Miloše Zemana, nemůže být překvapen. On si jenom dál trvá na svých názorech. Snaží se otevírat dveře nejen do Spojených států a Evropské unie, ale i na další trhy - a právě tento postup bude v souvislosti s tím, co se děje například v Rusku, velmi důležitý. Z Miloše Zemana mám stejný pocit, jako jsem měla vždycky. Je člověk, který si stojí za svými názory, pro mě je čitelnější než řada jiných politiků například na ministerstvech, kteří jsou schopní rozhodnutí rychle měnit. To, co jsem od něj čekala, přišlo a beru jeho rozhodnutí jako fakt. Své podpory Miloše Zemana v rámci prezidentské volby proti Karlu Schwarzenbergovi jsem nikdy za celý rok nelitovala.

Veřejnost zneklidňuje situace na Ukrajině, vyhrocené vztahy mezi Východem a Západem, Islámský stát atd. Jak se nás mohou v roce 2015 dotýkat konflikty? Obáváte se například přílivu uprchlíků nebo zvýšeného nebezpečí teroristických útoků? Byl uplynulý rok po stránce mezinárodní situace přelomový?

Tento rok určitě přelomový byl. Jestliže jsme měli problém s přílivem uprchlíků v roce 2012 nebo 2013, teď jsme si rozbili i poslední baštu klidu, což byly hranice s východními státy. Problémy přesáhnou nejen do roku 2015, ale i do dalších let, protože dnes je Evropa v obležení různých menších či větších konfliktů, se kterými si neví rady a které bude muset financovat, protože pomoc naši státníci přislíbili. Evropa se žene do prudké spirály, ze které bude těžko hledat cestu ven. Nemáme se o co opřít, nemáme spojence. Do těch, na kterých jsme závislí a kteří byli závislí na nás, rádi kopeme, ale nenabízíme nic nového. Evropa a její zahraniční politika se dál ubírá špatným směrem. Konflikty doutnají. Islámský stát se stává obrovskou hrozbou a nikdo z nás neví, co se bude dít dál, jak tažení této organizace zastavit tak, aby stále neumírali lidé. Za normálních podmínek by to pro Evropu měl být prvořadý problém, ale v situaci, kdy řeší řadu malých konfliktů, už nemá kapacity.

Měly by být stanoveny jasné priority. Nemyslím si, že financování Ukrajiny je východiskem do budoucna. Ukrajina si nemůže zvyknout, že bude žít z cizí pomoci. Pokud jí peníze státníci během převratu slibovali, je třeba si říci, že lhali a že takto postupovat nelze. Evropa má obrovský problém s nezaměstnaností a chudobou. Kdyby se před rokem někdo zeptal na situaci na Ukrajině běžných lidí, zcela jasně by politikům řekli, co si myslí, že se nemají do takovýchto konfliktů vůbec míchat a rozdmýchávat je. My jsme si ze svého největšího partnera Ruska udělali hlavního nepřítele, ale vůbec jsme neřekli, jak situaci chceme řešit dál.

Jaká je vlastně situace s dotacemi pro Ukrajinu? Můžete být konkrétní?

Na Evropské radě jednali před několika dny. Ukrajina žádala o patnáctimiliardovou pomoc. Junker řekl, že nebude patnáctimiliardová, ale dvoumiliardová, ale že se na ni musí poskládat členské státy, protože on peníze nemá. Ve chvíli, kdy něco takového prohlásí, bude to mít dopad na každého člena Evropské unie. Peníze, které se mají rozdělovat ve prospěch občanů, budou dávat vládě, o které si vůbec nemyslím, že má stabilitu a která nemá podporu všech Ukrajinců. To, že chce Ukrajina přes Polsko zbrojit a chce být vojenskou mocností v evropském prostoru, je jedna stránka, ale vůbec nechápu, proč by to měla dělat z peněz českých daňových poplatníků, které by měly být využity například na to, abychom nemuseli dělat humanitární sbírky, lidé měli práci, za ni obdrželi řádnou odměnu a koupili své životní potřeby. Pro mě je nepochopitelné a netuším, co kdysi slibovali evropští státníci, že bychom se teď měli hnát do obrovské investice směrem na východ do Ukrajiny a tam peníze utápět, protože nemáme žádnou záruku, kde skončí.