Pohlédneme-li z okna, zjistíme, že „tento způsob máje a června“ jest nějaký jiný. Tropické bouřky, přívalové deště, a to nejen u nás, ale v celé Evropě. Mění se podle vás klima? A můžeme za to my, lidé? Nebo je to určitý koloběh v přírodě, který se po x-letech či spíše stoletích opakuje?

Lidé jsou stále s něčím nespokojení. Hlavně s počasím. Když je zima, je zima moc, když je teplo, je teplo moc, a to všechno proto, že nevnímají drobné teplotní výkyvy, které jsou běžnou součástí našeho podnebí. Víte, jak museli být překvapení lidé koncem zatím poslední doby ledové, když se jim začala zalévat souš mořem? Ale nemusíme chodit tak daleko, například v první polovině 16. století se vystřídalo hned několik chladných a teplých cyklů, provázených v teplých cyklech bouřkami s kroupami už od konce dubna. A byl bych velmi opatrný v tom, abych současné bouřky označoval za tropické. Vzpomeňme jen na rok 1986, který většina z nás dosud pamatuje. Tehdy zlikvidovalo krupobití střechy řady obcí na Kolínsku, když na opačné straně téhož okresu nespadla ani kapka. Jenže lidská paměť je slabá. Čteme-li staré kroniky, dovídáme se z nich, že určitá cykličnost počasí existuje a cykly bývají v řádu let. Spíše mám strach, že z dnešních obecních kronik se toho budoucí generace o přírodě, a tedy i o počasí, moc nedozvědí, když v nich vypisujeme např. kolik bylo volebních komisí a kdo v nich seděl, nebo že jsme 1. června slavili Den dětí a v říjnu oslavovali narozeniny prvního popřevratového prezidenta. Ale i to o naší generaci něco vypovídá.

Subtropy nám klepou na dveře. Nejde jen o počasí, ale i živočišné druhy. Objevují se zde pavouci, které jsme znali ze Středomoří, zanedlouho tu budeme mít šakala jako běžné zvíře, a to jistě není vše...

Ano, šíří se k nám z jihu některé rostlinné a živočišné druhy. Přirozeně. Bylo tomu i v minulosti. Je to tím, že se skutečně v posledních letech poněkud oteplilo, ale také tím, že člověk mnoha druhům, které se k nám dostaly a dostávají, vytvořil a vytváří podmínky pro jejich šíření. Jednak tím, že prakticky vyhubil ty organismy, které byly v naší přírodě přirozené, čímž uvolnil potravní nitky pro šíření jiných druhů, a jednak tím, že v naší krajině vytvořil stepní prostředí. Co jiného jsou ve skutečnosti obrovské lány jednotvárných plodin? Místo široké rozmanitosti naší přírody – biodiverzity – vytvořil prostředí, které vyhovuje velkým býložravcům, například srnčí zvěři a za ní se pochopitelně táhnou i predátoři, třeba vámi zmiňovaný šakal. Na druhou stranu se člověk snaží vyhubit jeho přirozené nepřátele, např. vlka či orla. Pro mláďata šakala jsou ovšem nebezpeční i menší draví ptáci i lišky, které člověk rovněž nemilosrdně likviduje. Zmiňujete se i o pavoucích. Nejsem si zcela jist, jak důkladně byla v minulosti zpracována naše arachnofauna. Myslím si však, že mnohé druhy tady žily nenápadně i předtím a teprve důkladným výzkumem, prováděným Národním muzeem, byly ty druhy objeveny. Nedávno jsem se dočetl, jak nebezpečným druhem je majka fialová a že se sem taky šíří. Jen tak na okraj, byl to kdysi běžný brouk, jenže chemizace našeho zemědělství, prováděná od konce 19. století podnes, ji dokázala téměř vyhubit. Vrací-li se, je to dobře.

Dětské knížky z mého mládí nelhaly. Tehdy se vůbec málo lhalo. Abychom udělali k vaší otázce nějaký závěr... domnívám se oprávněně, že zemědělství, pozemní a liniové stavby a výstavba průmyslových podniků, včetně plechových skladových bud, lidských sídel, včetně jejich vybavenosti, úpravy vodních toků a ploch a myslivost i rybářství by měly daleko více brát do úvahy hodnoty přírody a krajiny. Pak bychom se dočkali toho, že to, co pro nás dnes znamená určitou hrozbu, by bylo obohacením naší přírody jako celku.

Na tyto změny bychom měli být připraveni, nebo spíše bychom se měli připravit. Nejen, že podle odborníků je jen otázka času, kdy dojde k masivnímu výpadku elektrického proudu, tzv. black-outu, kdy postačí, aby na severu Německa pořádně zafoukalo. Dá se na to nějak připravit? Ve výhodě jsou jistě malá sídla a vesnice, kde se dá uživit, ale co města? Tam stačí několik málo dní a propadnou se do chaosu apokalyptických rozměrů...

Samozřejmě se dá na to připravit. Chce to jen myslet a nejen na peníze a momentální výhody, které to některým jedincům společnosti přináší. A chtít to udělat! A hlavně to „chtít“ zatím postrádám. Jak dlouho už se mluví o tom, že by se přenosová síť elektrické energie měla rekonstruovat? Ne zesílit, ale rozmělnit ji a přenosové sítě stavět nejen přes Čechy, ale také přes Německo, a zamyslet se nad tím, že přenos – a převoz – čehokoliv je především drahý a že by se společnost měla zaměřit na lokální zdroje a ty využívat. Ne stavět mamutí solární a větrné a ještě jiné elektrárny, aby společnosti – a hlavně jejich vlastníci – vydělaly, ale aby to mělo smysl pro celou společnost, počínaje velkými vlastníky a konče tím posledním z posledních z lidské společnosti. Je to hloupé, ale připomenout to musím. Za vším hledejme vlastnictví výrobních prostředků! A vlastníky přesvědčujme. A nemohu se ubránit dojmu, že je to problém ne nepodobný takzvané uprchlické krizi.

To jsme hovořili jen o energii, i když logicky s tím vypadne internet. Nejen, že nebudeme moci na Facebook, což nás starší až tak neraní, ale dnes už je vše ovládáno přes internet - vodárny, čidla... Nemáme mít v každé vesnici, čtvrti, úřadě nějaký záložní plán?

Není to tak dlouho, co takové plány existovaly. Snad dosud existují. Každá společnost by je měla mít pro případy nenadálých krizí. A pokud nejsou, tak jsme velmi a velmi a velmi nezodpovědní. A o Facebook už vůbec nejde!

...a to ještě nehovoříme o problematice vody a jejích zásob u nás. Neměli bychom si jí začít více vážit, neřešit třeba jen napouštění bazénů? Hovoří se o využívání vod z důlních děl, stavbě malých přehrad...

A vida! Není to tak dlouho, kdy z úst meteorologa zaznělo, že půda je po deštích už nasycená a že mohou přijít záplavy. Asi proto voda z naší vlasti rychle odtéká betonovými a kamennými koryty a regulovanými toky pryč. Abychom jí neměli moc. Až přijde suché léto, budeme zase naříkat, že voda není a potraviny se kvůli tomu musí zdražit. Kde jsou návesní rybníčky i rybníčky za humny, meandrující toky s břehovými porosty, kde jsou vysněné mokřady a pestrobarevné louky a meze, které jsou schopné vodu zadržet? To, co se před léty podařilo uhájit, nenávratně zmizelo za poslední dvacetiletí. Na lukách jsou dnes príma střižená golfová hřiště a místo rybníčků zavážky. Budování rybníčků v krajině je chvályhodná věc, jen se nesmí také zapomenout na jejich okolí. Bez travnatých luk to nepůjde. Ale zatím se spíše budují nesmyslné aquaparky!

Tyto přírodní jevy samozřejmě doprovází nejen zvířecí, ale i lidská migrace. Dá se svět do pohybu – ne už za lepším, ale za základními životními potřebami? Nenastává další doba stěhování národů? Nezažíváme něco podobného, co kdysi staří Inkové či Mayové?

Zatím to stěhování národů uměle vyvoláváme ničením hodnot, na které jsou lidé v těch či oněch místech na zeměkouli navyklí. Jejich vytržení z takových podmínek vyvolává chaos. A to jen proto, že se někomu někde zdá, že dosud si řádně „nenahrabal“ a pod různými hesly se snaží vyštvat režim, který se zdá být z jeho pohledu pro něj nepřátelský. Škoda, že o tom se více nemluví. Já nejsem politolog, já to jen vidím svýma očima a o věcech se snažím přemýšlet. Doma a ve škole mě k tomu vedli. A děkuji jim za to!

Tyto všechny výzvy si žádají smělé činy, ale hlavně nebojácné lidi, kteří se nedívají jen na svůj čtyř nebo pětiletý mandát. Dostává se jich podle vás? Nebo by bylo lepší „utéci“ se zase k osvícenému panovníkovi a konstituční monarchii?

To je velmi choulostivá otázka. Ale i osvícený panovník musí být nebojácný a konstituční monarchie má své volby. Ovšem chce to nejen nebojácné, ale především přemýšlivé lidi, kteří chtějí a dovedou přesvědčit společnost lidí, v jejíž jsou čele, aby zůstali na své pozici i více let než jen čtyři či pět. A to se u nás nějak daří špatně. Ale nespokojenci bývají i v království, v jehož čele je osvícený monarcha. Momentálně mě žádný takový nenapadá. Zato znám spoustu konstitučních monarchií s volbami. A nezapomeňte, každý člověk se časem mění, stárne a jeho fyziologické procesy velmi ovlivňují jeho mysl. A tak mi pořád naskakuje, že nejlepší formou vlády je demokratická republika. Liberté, Egalité, Franternité! Pokud nevíte, o co jde, je to volnost, rovnost, bratrství. A posuďte sami, zda-li to u nás je.

Dalším „strašákem“, který tentokrát nepřináší příroda s člověkem v pozadí, ale přímo člověk, je transatlantická obchodní smlouva. Otevře se možnost vstupu amerických geneticky modifikovaných potravin do prozatím poměrně tvrdě odmítavé Evropy. Vidíte v GMO zlo, nebo dobro pro další budoucnost lidstva? Dá-li se to tedy až takto vyhranit.

Geneticky modifikované potraviny považuji za špatné. Já vím, že i u nás už jsou. Ale přece jich není tolik, kolik by se jich nalilo do Evropy zpoza oceánu. Zase ovšem jde o prospěch těch, kteří drží ve svých rukou výrobní prostředky. Lidé jsou jedním z biologických druhů na této planetě a každý biologický druh jednou vymizí. Ale proč to uměle urychlovat? Doufám, že alespoň toto si představitelé Evropy uvědomí.

Na Zemi je tolik jaderných zbraní, že by se tímto arzenálem zničilo několik planet než jen ta naše jedna, tzv. modrá. Kdyby – nedej Bůh – došlo k omezenému jadernému konfliktu, do jaké míry to podle vás naruší ekosystém celé planety?

A ještě je vylepšujeme. Podle hesla „Chceš-li mír, připravuj válku!“. Ale i kalich trpělivosti jednou přeteče. A není „omezeného jaderného konfliktu“. Každý jaderný konflikt bude globální. Co bude po něm se vůbec nedá odhadovat. V každém případě zemský ekosystém bude nenávratně narušen a změní se. Nikdy už nebude takový, jak ho známe dnes. Bude prostě jiný. Bude-li, ale on bude. Jsou totiž mezi námi organismy, které dokážou přežít; a pokud Země jako planeta zůstane v přiměřené vzdálenosti od Slunce, vytvoří se ekosystém nový. Ale jaký? Těžko říci. Prostě jiný.

Rusko se v poslední době holedbá, že v této souvislosti by nemuselo vypustit nějaké velké množství dalekonosných raket s jadernými hlavicemi. Stačilo by prý zasáhnout Yellowstonský park a jeho tektonické poruchy, k tomu třeba ještě tektonický zlom v Kalifornii a bylo by po Severní Americe. Je to podle vás tak zlé? Sedíme na „sudu plném prachu“?

Nesedíme na sudu plném střelného prachu. Ale jsou místa na zeměkouli, kam vystupují extrémně teplé hmoty ze zemského vnitřku a způsobují nejen sopečnou činnost. Jiné takové místo, jako je Yellowstone, je třeba na Kamčatce. Nebo ve východní Africe. A jinde. S tím se ovšem zase holedbá protistrana. Na druhou stranu však za to teplo ze vnitřku Země buďme rádi. Chrání totiž život na Zemi více, než si mnozí myslí. Lidé toho o přírodě totiž vědí velmi málo. Spíše se zajímají o finanční gramotnost, historii, IT technologie, učí se jednomu cizímu jazyku jako samospáse, znají zpěváky a jejich skupiny, znají sportovce, a o přírodě toho vědí velmi málo. Někdy se mi zdá, že v hodinách přírodopisu dávali pozor jen v hodinách lidské tělovědy, když se učili o pohlavních orgánech a jejich činnosti. O přírodě by se mělo učit daleko více! Třeba na úkor některé literatury. Zejména té nesrozumitelné, lživé a sprosté. Pak by třeba i věděli, jak jsme na přírodě závislí a že její ničení a zničení by znamenalo rovněž náš konec. Jenže vykládejte to představitelům, kteří se zabývají školstvím. A k tomu Yellowstonu. No, nebylo by to veselé. A nejen pro Ameriku.