Pohlédneme-li z okna, zjistíme, že „tento způsob máje a června“ jest nějaký jiný. Tropické bouřky, přívalové deště, a to nejen u nás, ale v celé Evropě. Mění se podle vás klima? A můžeme za to my, lidé? Nebo je to určitý koloběh v přírodě, který se po x-letech či spíše stoletích opakuje?

Lidé jsou stále s něčím nespokojení. Hlavně s počasím. Když je zima, je zima moc, když je teplo, je teplo moc, a to všechno proto, že nevnímají drobné teplotní výkyvy, které jsou běžnou součástí našeho podnebí. Víte, jak museli být překvapení lidé koncem zatím poslední doby ledové, když se jim začala zalévat souš mořem? Ale nemusíme chodit tak daleko, například v první polovině 16. století se vystřídalo hned několik chladných a teplých cyklů, provázených v teplých cyklech bouřkami s kroupami už od konce dubna. A byl bych velmi opatrný v tom, abych současné bouřky označoval za tropické. Vzpomeňme jen na rok 1986, který většina z nás dosud pamatuje. Tehdy zlikvidovalo krupobití střechy řady obcí na Kolínsku, když na opačné straně téhož okresu nespadla ani kapka. Jenže lidská paměť je slabá. Čteme-li staré kroniky, dovídáme se z nich, že určitá cykličnost počasí existuje a cykly bývají v řádu let. Spíše mám strach, že z dnešních obecních kronik se toho budoucí generace o přírodě, a tedy i o počasí, moc nedozvědí, když v nich vypisujeme např. kolik bylo volebních komisí a kdo v nich seděl, nebo že jsme 1. června slavili Den dětí a v říjnu oslavovali narozeniny prvního popřevratového prezidenta. Ale i to o naší generaci něco vypovídá.

Subtropy nám klepou na dveře. Nejde jen o počasí, ale i živočišné druhy. Objevují se zde pavouci, které jsme znali ze Středomoří, zanedlouho tu budeme mít šakala jako běžné zvíře, a to jistě není vše...

Ano, šíří se k nám z jihu některé rostlinné a živočišné druhy. Přirozeně. Bylo tomu i v minulosti. Je to tím, že se skutečně v posledních letech poněkud oteplilo, ale také tím, že člověk mnoha druhům, které se k nám dostaly a dostávají, vytvořil a vytváří podmínky pro jejich šíření. Jednak tím, že prakticky vyhubil ty organismy, které byly v naší přírodě přirozené, čímž uvolnil potravní nitky pro šíření jiných druhů, a jednak tím, že v naší krajině vytvořil stepní prostředí. Co jiného jsou ve skutečnosti obrovské lány jednotvárných plodin? Místo široké rozmanitosti naší přírody – biodiverzity – vytvořil prostředí, které vyhovuje velkým býložravcům, například srnčí zvěři a za ní se pochopitelně táhnou i predátoři, třeba vámi zmiňovaný šakal. Na druhou stranu se člověk snaží vyhubit jeho přirozené nepřátele, např. vlka či orla. Pro mláďata šakala jsou ovšem nebezpeční i menší draví ptáci i lišky, které člověk rovněž nemilosrdně likviduje. Zmiňujete se i o pavoucích. Nejsem si zcela jist, jak důkladně byla v minulosti zpracována naše arachnofauna. Myslím si však, že mnohé druhy tady žily nenápadně i předtím a teprve důkladným výzkumem, prováděným Národním muzeem, byly ty druhy objeveny. Nedávno jsem se dočetl, jak nebezpečným druhem je majka fialová a že se sem taky šíří. Jen tak na okraj, byl to kdysi běžný brouk, jenže chemizace našeho zemědělství, prováděná od konce 19. století podnes, ji dokázala téměř vyhubit. Vrací-li se, je to dobře.

Dětské knížky z mého mládí nelhaly. Tehdy se vůbec málo lhalo. Abychom udělali k vaší otázce nějaký závěr... domnívám se oprávněně, že zemědělství, pozemní a liniové stavby a výstavba průmyslových podniků, včetně plechových skladových bud, lidských sídel, včetně jejich vybavenosti, úpravy vodních toků a ploch a myslivost i rybářství by měly daleko více brát do úvahy hodnoty přírody a krajiny. Pak bychom se dočkali toho, že to, co pro nás dnes znamená určitou hrozbu, by bylo obohacením naší přírody jako celku.