Výše nájmů i ceny nemovitostí v Praze dosahují rekordních hodnot a Česká národní banka již několikátým rokem po sobě pomyslně „škrtí“ hypotéky. Ceny realit v hlavním městě Česka se podle posledních ukazatelů již začínají vzdalovat kupním možnostem střední vrstvy. O bytové krizi v Česku, ale například i o situaci v sociálně vyloučených lokalitách si ParlamentníListy.cz povídaly s předsedou Sdružení nájemníků ČR a místopředsedou Rady seniorů ČR Milanem Tarabou.  

Ceny bytů v Praze se podle ukazatelů vzdalují kupním možnostem střední třídy. Trh s realitami se podle odborníků „přehřívá“. Je opatření České národní banky v této situaci ještě více „přiškrtit“ přístup k hypotékám rozumným řešením?  

Začnu asi takhle. Na Západě má jen málokdo na to, aby si pořídil byt do vlastnictví. Jsou to ti nejbohatší, tedy asi nějakých 12 procent všech obyvatel, lidé s bohatým zázemím. Ona představa, že vlastnické bydlení je nějakým modelem do budoucna, je nesmyslná. Správným řešením v případě měst je zajištění cenově dostupného nájemního bydlení.

ČNB podle mne zareagovala velmi dobře. Za prvé si uvědomuje, že cena nemovitostí v Praze je v současnosti nadhodnocena o nějakých 14 až 20 procent. Je potřeba si uvědomit, že střední vrstva obyvatel v podstatě nemá prostředky na to, aby si ve velkoměstech pořizovala byty. Správná cesta je ta, kterou se vydali například ve Vídni nebo ve Švýcarsku, a sice, že se stavějí nájemní domy, a to buď družstevní, nebo ty z veřejných zdrojů.

Na druhé straně ale „bydlení ve vlastním“ představovalo v minulosti jeden z určujících rysů definice tzv. střední třídy…

Bezesporu souhlasím s tím, že třeba lidé na venkově nebo v příměstských oblastech, kteří mají dejme tomu nějaký nadprůměrný příjem, mohou uvažovat o vlastnictví. Ale opakuji, jde spíše o rodinné domky, protože ve středoevropském prostoru nikdy nebylo zvykem, že by lidé v činžovních domech vlastnili byty. Oni například vlastnili společně dům, byla bytová družstva a tak dále.

Bytová družstva jsou od devadesátých let v útlumu. Měla by se vrátit?

Družstevnictví fungovalo v podstatě od Rakousko-Uherska. Až teprve začátkem 90. let nějací chytří poslanci přišli s tím, že je to výdobytek komunismu, což je ale totální nesmysl. Já bych počínání oněch poslanců v souvislosti s bytovou politikou a družstvy dokonce neváhal označit slovem sabotáž. Komunisté vlastně princip družstevnictví obnovili v roce 1964. Do té doby chtěli byty rozdávat všem potřebným lidem zadarmo, ale zjistili, že to zkrátka není reálné. Takže ten systém vlastně začal nějakou jednorázovou investicí a do roku 1991 se postavilo nějakých 900 tisíc bytů. Uvědomte si, jaká to byla úžasná výhoda například pro začínající mladé rodiny. A navíc splátky byly dostupné. Já si myslím, že to opravdu lze zavést znovu.

Co říkáte na novou půjčku pro mladé rodiny na bydlení, kterou plánuje vláda? Podle nových pravidel by lidé mohli dosáhnout až na dva miliony korun...

No, řekl bych k tomu asi to, že je evidentně vidět, že už i Ministerstvo pro místní rozvoj, potažmo Státní fond rozvoje bydlení si uvědomují, že se nacházíme v bytové krizi. Mladá generace má velké problémy. Takže já si myslím, že to opatření je správné. Dle mého ale bude spíše sloužit k pořízení bydlení na malých městech a na vesnicích, kde ty cenové poměry jsou zkrátka jiné než ve velkoměstech. Tam to pomůže a je to dobré i proto, že se bude stabilizovat venkovské obyvatelstvo.  

Proč jsou ceny realit v Praze tak vysoko? Slýcháme o vlivu „hladu“ po hypotékách, ale i o zahraničních investorech, kteří táhnou ceny nahoru…

V první řadě je bytů nedostatek. Dále tu jsou problémy a průtahy se stavebním povolením, získáváním pozemků a dalších věcí. Já jsem v rádiu slyšel mluvit jednoho developera a ten se vyjádřil ve smyslu, že developeři nebudou nikdy přemýšlet o tom, jak řešit situaci lidí, pro které není tržní bydlení dostupné. A dále dodal, že to je otázka pro někoho jiného, otázka veřejného investování. Trochu tu odbočím. Ve Vídni se staví v podstatě deset tisíc bytů ročně s tím, že investorem je samozřejmě město. A to je úplně o něčem jiném. Takže spoléhat se na developery v tomto ohledu nelze.

Trh selhává?

V oblasti bydlení nikdy nefunguje trh komplexně. Vždy tam existuje sektor, který je potřeba podporovat z veřejných prostředků a mít na to metody. To ví každý rozumný člověk, který se bydlením zabývá.

Zmínil bych, že v České republice například vůbec nemáme cenové mapy takzvaného v místě obvyklého nájemného. Ten systém funguje například v Německu a všichni si jej pochvalují. U nás se stanovuje také tzv. „v místě obvyklé nájemné“. Jenže děje se tak buď na základě sdělení celkem tří realitních kanceláří, nebo znaleckým posudkem. V případě znaleckého posudku v něm pak nalézáme – „tyto údaje mí poskytl pronajímatel bytu, za který já jako znalec neručím“. No tak, co je to za nesmysl... A na druhé straně, pokud máme odhad od realitních kanceláří, tak ty určitě nebudou poskytovat relevantní informace k bytu, jehož nájem je třeba nízký.

Já jsem pro to, abychom cenové mapy měli i v Česku. Nevidím důvod, proč by někdo měl přeplácet ceny nájemního bydlení o 14 až 20 procent navíc, stejně jako je tomu u cen realit. Nájemní bydlení, pokud je cenově dostupné, a náklady na něj nepřesahují nějakých 30 procent příjmů té které domácnosti, tak je samozřejmě výhodnější než bydlení vlastnické. Ono totiž přínáší komfort bez rizik spojených třeba s náklady na údržbu či opravy dané nemovitosti. Vyplatí se i z hlediska změny pracoviště či stěhování.  

Zmínil jste výhodnost nájemního bydlení před vlastnickým. Jedním z faktorů, který lidi v minulosti do hypotéky hnal, byl ale i ten, že jednotlivé měsíční splátky byly často i nižší než nájem…

A to je přesně ten základní problém. Byty nejsou a je nedostatek nabídky, proto to vypadá tak, jak to vypadá. A jestli nebude investovat veřejný sektor, tak je to špatně. To je vlastně jediná cesta, jak odstranit ten problematický zájem lidí o vlastnické bydlení. Já vím, že to ti lidé dělají ze zoufalství a že tady deset let panovala obrovská podpora vlastnického bydlení. Byla tady ta představa, že se všechno zprivatizuje a všechno bude jasné. Jenže už nikdo nepřemýšlel, co bude, až ten bytový fond, jak se říká, rozdáme. Nikdo nepřemýšlel, co bude s tou příští generací. A co mladé rodiny? Copak mladá rodina může žít bez bytu? To je úplný nesmysl. Bydlení patří mezi druhý pilíř základních sociálních práv.

Jste i místopředsedou Rady seniorů ČR. Jak situaci kolem vysokých nájmů v pražských bytech zvládají důchodci? Průměrný důchod v Česku je kolem 13 tisíc korun měsíčně...

Důchodci jsou na tom samozřejmě v tomto ohledu velmi špatně. Například osamělá důchodkyně v Praze s průměrným důchodem končí s nájmem a s náklady na bydlení dokonce nad úrovní svého měsíčního důchodu, a to včetně sociálního příspěvku. My v našich poradnách pro seniory jasně vidíme, že řada těch lidí, kterým i my třeba pomáháme, tak chodí na město a časem dostávají místa v nějakých domovech pro seniory a tak dále.

Takže, když nemá důchodce na nájem, odchází do domova?

Je to různé. Pokud má finanční prostředky na chalupu, tak třeba odejde na chalupu a bydlí tam. Když ale nemá na nájem, tak z bytu zkrátka musí odejít. Někdo skončí na ulici, někdo na chalupě a někdo se přestěhuje do domova důchodců. Jsou i případy lidí, kteří mají bohatší příbuzné, kteří je podpoří. Když k vám ale přijde do poradny vysokoškolsky vzdělaná dáma, která pětačtyřicet let dělala pro stát a svěří se, že by si nejraději hodila mašli, tedy že by se oběsila, jelikož ji život za těchto podmínek nebaví a nikdo jí nepomůže…

To je tedy vůči seniorům tvrdé…

Samozřejmě, že je to úplně špatně. Svěřím se vám se zkušeností ze zahraničí. Já jsem byl na konferenci v Birminghamu a byli jsme na návštěvě v jednom činžovním domě. Procházeli jsme jím a přesně na tohle jsme se ptali. Navštívili jsme jednu 75letou paní, bývalou učitelku, a ta nám řekla, že protože dělala pro město, tak jí radnice zařídila nájemné na polovině běžné tržní částky.