Veřejnoprávní televize informuje o petici proti Baborové, ale o petici na její podporu mlčí. ParlamentníListy.cz se proto rozhodly obrátit ke zdroji a položily radní Vítězslavě Baborové několik otázek.

Víte už, kdo za tím vším vlastně stojí?
Konkrétní odpověď ještě neznám. Určitě ale je to nějaká plánovaná akce. Informace, kdo za tím může stát, přicházejí z různých koutů, ze Strakonic, z Hluboké, z Třeboně a dalších míst. Přesně to ale zatím nejsem schopná říct.

Takže to není jen úzce lokální záležitost?
Ne, ale nechci zatím nikomu ublížit. Těch informací je skutečně celá řada.

Více rozhovorů ZDE

Kromě té petice proti Vám existuje také internetová petice, kde Vám lidé vyjadřují podporu. Je to pro Vás podpora v této situaci?
Určitě. Je příjemné vědět, že se někdo dokáže ozvat. Chtěla bych touto cestou také poděkovat nejen těmto petentům, ale všem, kdo mě podpořili a podporují v této době.

Co Vaši bývalí žáci, stále Vás podporují?
V současné době už neučím, takže to nemohu s jistotou tvrdit, ale když jsem byla na posledních třídních schůzkách, tak mi předali CD, předali mi dort a přáli mi štěstí. Věřím, že svůj názor nezměnili. I novináři byli ve škole a ptali se studentů a jejich reakce byly vůči mně kladné. A z toho mám opravdu radost, protože ty děti mě znají. Ještě před odchodem jsem našla na stole věnování s kytičkou. Přepsala jsem si ho, ale nechtěla bych uvádět ani třídu, která to udělala, abych těm dětem neublížila. I jim bych chtěla touto cestou moc poděkovat.

Vím, že jsou lidé, kteří mají strach se ke mně veřejně přihlásit nebo mě veřejně podpořit. Chápu to, ale jsem na druhou stranu přesvědčená o tom, že je třeba veřejně vystoupit. Bude-li nás víc, bude se nám lépe dařit.

Během posledních ataků před Vaším domem už zaznívaly výhrůžky. Podala jste trestní oznámení?
Trestní oznámení bylo podáno předevčírem. Mám strach o své sousedy a nechci, aby do toho byli vtahováni. Jak už jsem říkala, je to dobře organizované, protože vědí, že nesmějí vkročit na pozemek, nebo že úderem 22. hodiny musejí své akce ukončit. To je velmi důkladná režie.

Nemáte pocit, že hrozivé může být i to, že se lidé 23 let po Listopadu bojí někoho podpořit, nebo se proti něčemu postavit?
Považuji to za katastrofální. Znamená to, že ač tato společnost nazývá sama sebe demokratickou, není tomu tak. Lidé mají největší strach, a já se jim nedivím, strach o práci. To dříve nebylo. Já při tom ani před Listopadem nebyla žádný demagog. Ti, kdo mě znají už dlouho, vědí, že jsem patřila spíše k těm kritičtějším. Také proto se hodně lidí divilo, že jsem ze strany po Listopadu nevystoupila. Ač jsem byla kritická, nepatřila jsem k těm, kteří podle starého úsloví jako krysy opouštějí loď.

Stejně jako řada lidí jsem tehdy i já stála na křižovatce. Ano, lidé chtěli změnu, ale jsem si jista, že ne takovou, kterou dnes prožíváme – korupce, klientelismus, nezaměstnanost a podobně.

Lidé mají pořád strach a jsou přesvědčeni, že jejich jeden hlas nic nezmůže, ale to není pravda. Jen dáváme svým mlčením prostor těm druhým. Nechtěla bych ale, aby to vyznívalo, že bych se situovala do role Johanky z Arku, nebo něco podobného.

Ale když Vás lidé podpoří…
Pak samozřejmě budu pozice hájit, pokud mi to zdravotní stav dovolí.

Zaznamenala jste zhoršení zdravotního stavu. Je to vážné?
Cítím se velmi špatně, ale k lékaři nejdu, protože by mě paní doktorka podle těch příznaků nechala asi doma. Doufám, že je to v důsledku stresů a štvanice, kterou zažívám. Věřím, že se to uklidní, a že se pak i můj zdravotní stav zlepší.

Co byste vzkázala protestujícím studentům?
Chtěla bych jim popřát hezký život, aby se dostali na školy, na které chtějí a aby pak našli práci, protože jak jsem slyšela, je v současné době 32 tisíce absolventů vysokých škol bez práce. Chci udělat vše pro to, aby jim se to už nestávalo.