Co říkáte na volby v Rusku? Nic neočekávaného? Nebo přece jen...

Nechci opakovat oficiální výsledky, ten, kdo se o ně zajímá, si je už před týdnem přečetl ve zprávách. Čekalo se, že zvítězí strana Jednotné Rusko, podporující Vladimíra Putina a s dvoutřetinovou většinou ve Státní dumě bude moci měnit ústavu, jak si to prezident také přál. Demokratická opozice, například Alexej Navalnyj, doporučili voličům dát přednost komunistům. To se zřejmě stalo, protože získali pětinu hlasů a to ještě protestovali, že byli o více hlasů ošizeni. Skutečně se vyskytlo dost různých podvodů a machinací, ale to nijak v konečném výsledku nemohlo volby ovlivnit. Teď má Vladimír Putin otevřenou cestu k tomu, aby změnou ústavy dosáhl toho, že zůstane v čele státu až do roku 2034. Tak se stane nejdéle vládnoucí hlavou státu, když překoná Lukašenkův rekord z Běloruska, či Rooseveltovo čtvero zvolení ve třicátých a první polovině čtyřicátých let minulého století. Tedy ani to není ve světě neobvyklé a dotyčnému dává šanci realizovat své dlouhodobé projekty.

V zásadě není tragické, a naopak prospěšné, může-li politik koncipovat svou politiku dlouhodobě, pokud má také vizi, co hodlá učinit. Pokud by usiloval jen o to, aby nemusel opustit své křeslo v Kremlu, bylo by to špatné. Má-li však ideu, čeho chce s Ruskem dosáhnout a v tom získává podporu, dokonce jistý bianko šek, může to být prospěšné, současně však také riskantní. Riskantní se to stává zejména ve chvíli, kdy politik či státník ztratí dostatečně silnou opozici, která by ho mohla korigovat, proti níž by musel hledat argumenty a tak se také vlastně sám usměrňovat. Nejhorší, co může jakýkoliv politik učinit, je to, když se zbaví oponentů. Už Charles de Gaulle vždy opakoval, že státník, stejně jako stát, chce-li se stát velkým, nesmí mít přátele. A hlavně ne přisluhovače. Demokratická opozice v Rusku ztratila téměř šanci mít slovo, které by bylo slyšet a které by korigovalo vládní moc. To může být nebezpečné jak pro Vladimíra Putina samotného, tak pro Rusko jako takové.

Ale přes různé nedostatky a dokonce podvody při volbách je hlas lidu jasný: chce, aby ho dále vedl Putin, který se prokázal rozhodně lepším vůdcem, než byl v devadesátých letech Boris Jelcin – se sovětskou érou to vůbec nechci porovnávat. Pravda, v tomto rozhodnutí se projevil i jistý rys ruské povahy, která nemá ráda náhlé změny a která si zvykla, že v čele státu vždy stojí nějaký vůdce, ať už to byli carové, generální tajemníci strany, či nyní prezidenti, kteří pro ně – a za ně – v podstatě vše zařídí. Nezapomeňme, že Rusko v celých svých dějinách zažilo republikánské zřízení pouze několik měsíců, to bylo před bolševickou revolucí za Kerenského, který nakonec utekl z funkce a z Ruska přestrojen v ženských šatech.

Nezapomeňme rovněž, že Rusko je širá země, na její území by se vešlo dvě stě našich republik. Když jsem svého času brouzdal Sibiří, velmi často jsem slyšel, jak lidé říkali: Moskva je daleko, stejně si zařídíme vše, jak chceme. To byla do značné míry pravda, Moskva jim nepomohla a nepomáhá ani v tom, že ve východní části Sibiře doslova miliony Číňanů vykupují lesy a odvážejí dřevo i s divokou zvěří, kterou tam uloví, že se dokonce v těchto oblastech usazují, zřizují si restaurace a obchody a v nich nabízejí movitým turistům sobolí kožichy. Ačkoliv by se soboli měli spíše chránit, než poskytovat drahé potěšení rozmazleným dámám. Zachovali se jen zásluhou jednoho českého vědce, který byl ve třicátých letech ředitelem chráněného území.

To jsem poněkud odbočil, jen jsem chtěl připomenout některé ruské zvláštnosti, které rovněž musíme vzít v úvahu, posuzujeme-li jakoukoliv ruskou událost, tedy i volby, které mnohé Rusy zajímají méně, než třeba problém, co zítra uvařit k obědu. Vždyť to i dokresluje poloviční volební účast. Co si vlastně myslí ta druhá, nevolící část obyvatel?