S kým také hovořily ParlamentníListy.cz o tragédii v Paříži a o problematice soužití muslimů a většinové populace:

Ředitel Česko-arabského centra Šádí Shanaáh ,ministr kultury Daniel Herman, armádní generál v z. Jiří Šedivý, profesor Stanislav Štech, důstojník Řádu akademických palem, novinářská legenda Jan Petránek, mnohonásobný šéfredaktor Pavel Šafr, poslankyně ODS Jana Černochová, senátor ODS Jaroslav Kubera, emeritní biskupka Jana Šilerová, věřící z Valašska, šéf Společnosti česko-arabské Josef Regner, senátor a někdejší kněz František Bublan

Když jsme u svobody slova, jistě znáte facebookovskou stránku (dnes již neziskovou organizaci) „Islám v České republice nechceme“, která byla již jednou na čas zakázána pro údajně xenofobní vyjádření. Co si právě o tomto myslíte? Kdy jde o svobodu slova a kdy už je to za hranicí?

Víte, obecně jako princip uznávám překročení hranice zákona, ať jde o trestný čin nebo přestupek, pouze a výhradně pokud někdo způsobí fyzickou škodu, újmu na životě, zdraví nebo majetku. Pokud cokoliv říká, píše či veřejně sděluje, měl by být dle mého nejhlubšího přesvědčení naprosto beztrestný. Neměl by být nikým popotahován. Pouze za předpokladu, že místo slov rovnou půjde a něco skutečně udělá, pak teprve bych byl nekompromisní. Do té doby, dokud nezpůsobí fyzickou škodu jiným osobám, má právo říkat kdokoliv cokoliv. To je můj osobní pohled na věc a tedy i odpověď na otázku, zda-li je xenofobní „Islám v České republice nechceme“. Podle mého názoru existuje v České republice, ale nejen zde, neuvěřitelné množství nálepek, jejichž přidělením chtějí politici či různí samozvaní pachatelé dobra základní myšlenku – která je třeba i někde špatně popsaná, avšak v pozadí silná – zlehčit a upozadit – xenofob, rasista a tak dále. Já sám jsem jich obdržel nepřeberné množství, takže velmi dobře vím, o čem mluvím. Svoboda slova má být absolutní!