V NATO se vede debata o posílení obrany proti „agresivnímu Rusku“. Mluví se o zintenzivnění cvičení, o umístění některých vojsk ve východních členských státech EU, již probíhá posílení protiraketové obrany (Rumunsko) a v prvé řadě se všeobecně naléhá na země Aliance, aby zvýšily výdaje na obranu. Je tato aktivita opodstatněná? Jsou vztahy s Ruskem stále tak problematické, že je potřeba posilovat obranu na hranicích s ním?

Evropské země musí vědět, že mají-li žít do budoucna v bezpečí, tak musí být obranyschopné; a to se netýká jenom vztahu k Rusku, ale je to obecný princip. Poté, co se v devadesátých letech vztahy mezi evropskými zeměmi, Spojenými státy a Ruskem vyvíjely velmi příznivě, tak od roku 2008, poté, co Rusko začalo okupovat část Gruzie, a následně poté, co byl obsazen Krym, část Ukrajiny a Rusko vyhlásilo principy hybridní války, tak si myslím, že by evropské státy měly být velmi obezřetné.

V rámci debaty nad tímto tématem padla myšlenka, že bychom měli usilovat jak o stálé vojenské základny NATO, případně USA, na našem území, tak o umístění prvků americké protiraketové obrany u nás, což jsme dříve odmítli v případě radaru v Brdech. Získalo by to vaši podporu?

Já si myslím, že bylo zásadní chybou, že na našem území nebyl postaven americký radar.

Nemůže to vyvolat v Rusku jakýsi pocit ohrožení? Když se podíváme na mapu, kolem hranic Ruska je poměrně dost vojenských základen. Kdybychom to obrátili a kdyby Rusové začali stavět vojenské základny například v Mexiku či v Kanadě nebo na Kubě, nevyvolávalo by to u Američanů pocit ohrožení?

Strategie, kterou Rusko vyhlásilo, je pro evropské země opravdu nebezpečná. Zodpovědné země musí na takovouto strategii reagovat.

Jak se díváte na sankce proti Rusku? Měly by pokračovat? Nevyvolává to problém v Evropě? A nenese ty náklady především Evropa na rozdíl od Spojených států?

Myslím se, že tyto obavy se neprokázaly. Ve chvíli, kdy se Rusko stáhne z Krymu a přestane bojovat na východní Ukrajině, tak je to cesta, aby mohly být sankce opuštěny.

Myslíte si, že sankcemi toho lze dosáhnout? Přinesly ty sankce nějaký výsledek? Prezident Zeman například říká, že zde byly dlouhodobé sankce proti Kubě ze strany USA, ale režim se udržel a kromě toho, že trpělo civilní obyvatelstvo, to nemělo valný efekt…

Sankce byly uvaleny ve chvíli, kdy Rusko obsadilo část suverénního sousedního státu, a jsou zcela na místě, dokud Rusko okupuje část suverénního sousedního státu.

A věříte, že Rusko opustí Krym?

Tato otázka je na straně Ruska.

Když hovoříme o Rusku, i v rámci boje proti ruské propagandě vznikne na Ministerstvu vnitra od příštího roku Centrum terorismu a hybridních hrozeb. Jak se u nás údajná ruská, ale i další propaganda projevuje? Jakými prostředky s ní může třicet analytiků na vnitru bojovat? Je na místě, že takové oddělení vzniká?

Myslím si, že to je na místě. Je nezbytné, aby Ministerstvo vnitra mělo přehled, z jakých serverů a jak tady kdo působí, jak ovlivňuje veřejné mínění, jaké informace se dostávají do našeho prostoru. Je naprosto v pořádku, pokud Ministerstvo vnitra bude uveřejňovat, které informace, které se dostaly do našeho veřejného prostoru, jsou zjevně podvržené.

Takže by to mělo vypadat nějak podobně jako každoroční zpráva ministerstva o extremismu?

Ano, něco podobného. V případě, že by se prokázalo, že by někdo úmyslně šířil podvržené informace, tak to je pak případně i otázkou pro orgány činné v trestním řízení, ale to musí proběhnout zcela nezávisle.

Roman Joch prohlásil, že ve chvíli, kdy ruský voják překročí hranice kterékoli z pobaltských zemí, bude správné okamžitě smazat proruské servery a po dobu konfliktu s Ruskem internovat redaktory proruských webů. Kde je míra svobody slova třeba i v případě, kdy by nastal vojenský konflikt?

Jsem přesvědčena, že Česká republika je právním státem a jakékoli zásahy mohou být jen na základě rozhodnutí soudu. Bez ohledu na to, co se děje okolo nás, pokud soudy vyhodnotí působení kohokoli v rozporu s naším právním řádem, tak i dnes mohou některé servery zrušit. Takže by se nemělo postupovat na základě politického kroku některé ze stran, ale na základě postupů právního státu.

Je dle vás současná právní úprava dostatečná?

Nemám informaci, že by neumožňovala postupovat v těchto případech.

Nakolik je podle vás legitimní diskutovat o samotné geopolitické orientaci naší země, tedy členství v NATO a EU? Existují různé alternativy. Například Švédsko je v EU a není v NATO, Norsko je v NATO a není v EU, Švýcarsko není nikde.

Pro Českou republiku je životně důležité, aby byla součástí EU i NATO. Diskuse samozřejmě může být vedena, pokud je vedena věcně. To je v každé demokratické společnosti samozřejmě v pořádku. Sama jsem přesvědčena, že pro naši budoucnost je velmi důležité, abychom zůstali součástí NATO i Evropské unie.

Rakouské prezidentské volby nakonec těsně vyhrál exšéf Zelených Alexander Van der Bellen.  Přesto jde o historický úspěch tamních Svobodných. Jak může pokračovat trend růstu dalších podobných stran v Evropě (Alternativa pro Německo, francouzská Národní fronta a tak dále)?

Tento trend začal ještě před migrační krizí. Například v Maďarsku. Pro budoucí vývoj v Evropě je to nebezpečný trend. O to větší odpovědnost nesou politici evropských států, protože by při pokračování tohoto trendu mohlo docházet k dezintegraci Evropské unie a následně by mohlo, tak jak to známe z historie, docházet i ke konfliktu mezi samotnými evropskými státy.

Není třeba, aby politici více naslouchali obavám občanů? Každá obava má svůj reálný základ. Asi to musí mít nějakou příčinu, že lidé původně tyto strany nevolili, a začali je volit…

Politici by se měli chovat rozumně a odpovědně a měli by činit takové kroky, aby občané jednotlivých států neměli pocit ohrožení.

Turecko opakuje hrozby, že v případě nezrušení vízového styku pustí do Evropy migrační vlnu. Jak postupovat, dát Erdoganovi, co chce, nebo opevnit řeckou či makedonskou hranici, jak navrhuje V4?

V pozicích Visegrádské čtyřky byly od počátku obě alternativy a i zástupci V4 říkají, že se s Tureckem musí jednat. Podpora Turecku jde především na pomoc asi třem milionům uprchlíků, kteří v Turecku jsou, aby měli zdravotní péči, potraviny, děti mohly chodit do škol. V každém případě platí, a to říká i paní Merkelová, že není možné, aby byl liberalizován vízový styk s Tureckem, aniž by Turecko splnilo všechny podmínky jako kdokoli jiný. Na druhou stranu platí, že Evropa nemůže být dlouhodobě na Turecku závislá a že musí vytvořit společnou pobřežní a pohraniční stráž, aby byla schopna svou vnější hranici garantovat sama.