V rámci volby ombudsmana na místo Anny Šabatové hnutí Trikolóra navrhlo celý úřad zrušit. V tom se shodujete například s poslancem Jaroslavem Bžochem z hnutí ANO. Co vás k návrhu vede? Proč není ombudsman potřeba?

Úřad veřejného ochránce práv původně vznikl jako malá instituce, která tu měla být pro lidi a proti úřednímu šimlovi. Anna Šabatová z něj udělala velký byrokratický moloch, který neslouží lidem, nýbrž nejrůznějším politickým neziskovkám a levičáckým aktivistům. Ředitelka Ivanka Kohoutová, kterou Šabatová a spol. roky vláčeli a vláčejí po soudech, by mohla vyprávět. Nebo jinak. Copak úkolem ombudsmana je nasazovat volavky? Takový úřad je jen ke zlosti a zcela se míjí se svým původním posláním.

Domníváte se, že pro tento návrh naleznete dostatečnou podporu? Zatím to tak nevypadá…

Přesto je dobře, že náš návrh zazněl. Konečným soudcem nejsou poslanci, nýbrž občané. Je na nich, aby si sami udělali názor a závěr, zdali instituci, která je po šesti letech šafářování Anny Šabatové nevratně zdeformovaná, k něčemu potřebujeme.

Kolem průzkumů a hnutí Trikolóra se hodně diskutuje. Trikolóra vykazuje skoky, z pětiprocentní hranice na 0,5 nebo až na sedm – podle agentury Phoenix Research a SANEP – které Trikolóra uvádí. Proč věřit agenturám, které nepatří do sdružení? Nebo naopak, proč jim nevěřit? A proč Trikolóra věří jiným?

Odpovídala jsem na to už mnohokrát. Nejsou důležitá jednotlivá čísla, podstatný je trend. A vezmeme-li trend a průměr z nejrůznějších průzkumů všech agentur, Trikolóra pomalu, ale jistě roste. Nezkoumám, která agentura patří nebo nepatří do nějakého sdružení. Koneckonců pěkná čísla nám naměřili i výzkumníci, kteří pracují pro Českou televizi, přičemž Trikolóra opravdu není zrovna miláčkem naší veřejnoprávní televize.

Čemu přisuzujete přibývající kritiku a tlak na výzkumné agentury ze strany politiků, o kterém výše postavení mluví? Nespokojenosti s výsledky? Snaze ovlivnit voliče? Nebo je kritika důsledkem „špatné služby“?

Lidé, kteří se hlouběji zajímají o politiku, si především pamatují úlety některých agentur, i těch údajně renomovaných. Občas to prostě bývá tak, že průzkumy nejsou o tom, jak to je, ale jak by si někdo přál, aby to bylo. Mají ovlivnit voliče. Čarováním s čísly se tomu dá pomoci. Tyhle volte, jsou nadějní. Tyhle nevolte, nemají šanci. Hodně také záleží na metodice průzkumu.