Čtyři roky vládnutí ANO v koalici s ČSSD a za tolerance KSČM utekly jako voda. Co nám přinesly, jak se změnilo Česko od posledních voleb?

Každé volební období představuje možný posun, když ho porovnáme s tím předchozím. Jedná se spíše o možný posun společnosti než o jakoukoliv výraznou změnu v politice či politickém systému.

Jenže jistá část společnosti zůstává zakotvena v morální prohnilosti, zatímco ta druhá na tu prohnilost převážně obrací tvář. Stále volíme jedinou komunistickou stranu v Evropě, která se nezřekla své minulosti. Úplně stejné, jako kdyby do Bundestagu volili aktivní nacisty. Zvolili jsme si premiéra, který je bývalý agent této strany, který je dnes trestně stíhaný nadnárodní institucí, jíž jsme členy. Takový člověk vede naší vládu ve spolupráci s prezidentem, kterého žalostný alkoholismus sice donutil se uzavřít před veřejností, ale který stále upřednostňuje mstu a manipulaci jako hlavní nástroje úřadu.

Někdo si může myslet, že tohle s námi nesouvisí, že takovéto vzory přece o nás nevypovídají. Jenže platí pravý opak. Za prvé, svět nás totiž vnímá přes naši reprezentaci stejně tak, jako my vnímáme Němce přes paní Merkelovou. Za druhé, takovéto vzory mají negativní vliv na psychiku každého z nás. Když dovolujeme, aby hlava naší ryby smrděla, bude trpět i její celé tělo.

Kritizujete dva ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů v zemi, ale ti prošli řádnými demokratickými volbami. Miloš Zeman dostal ve druhém kole nadpoloviční počet hlasů, Andrej Babiš získal se svým hnutím ANO hlasů nejvíc, a proto sestavoval vládu. To je demokracie, ne?

Dovolte, abych nejprve navázal na širší souvislost. Dnes demokracie a spolu s ní volební systémy začínají ztrácet relevantnost. Řízení našeho života přebírají celostátní a nadnárodní firmy a globalizovaná média, která do nás cpou dezinformace a rozmělňují skutečné lidské priority. Základní pravdy jdou stranou a místo nich se rozhoduje na základě představ, co jsou čím dál tím více deformované zpravodajstvím, které upřednostňuje pouze rozruch. Co se týče našich zákonů a pravidel, tam nám jich nadiktuje více Evropská unie, než bychom o nich rozhodovali sami.